„Na kluky a svého asistenta Jardu Havrdu budu vzpomínat v tom nejlepším. Hlavně díky nim to byl vážně skvělý půlrok,“ řekl odcházející Petr Frňka. „Ještě bych vyzdvihl osobu pana doktora Balíka. To je muž na správném místě. Byla s ním velice konstruktivní spolupráce,“ dodal.
Po podzimu se Kolín nachází na druhém místě tabulky. Je to podle vašich představ?
Na začátku sezony jsem dostal od vedení klubu jasné zadání, postup do ČFL. V prvopočátku mého působení v Kolíně a s původním kádrem, který jsem převzal, to byl naprosto nereálný cíl. Tým se podařilo ale vhodně doplnit a rovněž pomocí spolupráce s Vlašimí se vybudoval tým, který má v současné době vysokou hráčskou i lidskou kvalitu a tím pádem i oprávněnou ambici na postup myslet. Jsme na postupových příčkách. Je to nyní dobrá výchozí pozice pro jarní část soutěže. Spokojen ale zcela nejsem. Bylo v našich možnostech i silách mít bodů více a být po podzimu na první příčce.
Na vedoucí Převýšov ztrácíte jeden bod. Boj o postup bude ještě hodně napínavý. Berete právě Převýšov jako svého soupeře, nebo si myslíte, že se o postupové místo přimíchá ještě někdo další?
Víte, soutěž je velice těžká, svým způsobem vyrovnaná a do konce je ještě daleko. Myslím, že Převýšov má především zkušené mužstvo a bude se pohybovat v tabulce vysoko. Velim má rovněž kvalitní tým. Ještě zezadu jsou nebezpeční soupeři jako Dvůr Králové a letos i velice disciplinované Ústí nad Orlicí. Všechny tyto týmy včetně Kolína budou promlouvat do pořadí na čelních příčkách. Zpět k Převýšovu. Na tuto soutěž mají především hráčsky zkušené mužstvo. To, co je pro jiné týmy v soutěži velké drama, je pro „harcovníky“, kteří hráli ligová utkání, pouze náročnější moment v utkání. Ačkoli jejich herní kvalita není na nejvyšší úrovni a hráčský kádr má na můj vkus pro ambice hrát dlouhodobě ČFL příliš vysoký věkový průměr, jsou mentálně hodně silní. To je jejich nejsilnější stránka. V kombinaci s menšími rozměry hřiště to je pro ně skutečná výhoda. Rovněž Ivo Svoboda je celý podzim táhl svojí střeleckou potencí, ale za ním je potom trochu střelecká propast. Bude to ještě hodně zajímavé.
V tabulce pravdy máte osm bodů, co se týká tabulky doma, tak vám patří druhé místo, tabulku venku dokonce vedete. Jak jste spokojen s těmito čísly?
Já jsem především nad míru spokojený s tím, že tým velice dobře pracoval a neustále se zlepšoval. My jsme šli do každého utkání s tím, že jej chceme vyhrát. Neřešil jsem nikdy, zda to bylo domácí nebo venkovní utkání. Po sportovní stránce v tom pro mne není žádný rozdíl.
V soutěži patříte mezi nejlepší týmy, co se týká nastřílených branek, celkem jste jich dali 30. To je průměr dva góly na zápas. To je dobrá vizitka.......
Já jsem již v úvodu mého působení prezentoval můj postoj k fotbalu a ke hře. Chci vyhrávat, a to lze docílit pouze tím, že střílíte branky.
V první polovině podzimní části jsme byli hodně produktivní, v posledních utkáních nás ale začala pronásledovat střelecká, no řekněme, smůla. Vytvářeli jsme si v utkáních daleko více šancí na vstřelení branek, než v počátku soutěže, ale nefungovalo nám proměňování těchto šancí. Spokojen jsem, ale mohlo to být skutečně ještě výrazně lepší.
Naopak – co se týká obdržených gólů, tak v této statistice jasně kralujete. Obdrželi jste pouze 12 branek. To je hodně slušné…
Když hrajete kvalitně na míči, umíte a jste schopni kontrolovat míč a hru na polovině soupeře, tak máte menší problémy s defenzivou. Jsou to v tomto případě spojené nádoby. Ke kvalitním výkonům týmu máme ještě nadstandardní hráče, jako jsou Jirka Biško a Petr Šourek na pozicích středních obránců a k tomu ještě nejkvalitnějšího brankáře soutěže v podobě Davida Čižinského. I díky těmto hráčům jsem si mohl dovolit klukům ordinovat výrazně ofenzivní styl hry a přitom obdržet minimum branek. I tak jich bylo dost zbytečných.
Celkem třikrát jste prohráli. Která porážka vás mrzí nejvíc?
Mrzí mě všechny. Každá byla nepříjemná, nerad prohrávám. V žádném z prohraných utkání jsme nikdy nebyli horším týmem. Při prohře s Polepy jsme pustili soupeře zpět do utkání po dvou standardních situacích. Oni pouze bránili, nám se přesto podařilo vstřelit dvě branky, a pak jsme to měli už zrežírovat. Bylo to k vzteku, protože jsme nakonec dohráli v deseti a ještě prohráli. S Převýšovem to byla fér prohra. Ačkoli jsme je ve druhém poločase přehrávali, my svoje šance nevyužili a soupeř dával góly, ale měl také svojí kvalitu. To se musí přijmout. Nejvíce mne ale mrzí asi ta poslední prohra s Hradcem Králové „B“. Když jste o dvě třídy lepší než soupeř a prohrajete, je to hodně frustrující. Fotbal ale takováto utkání přináší. V tom je ta hra krásná, nedá se nalajnovat. Třeba někdy budete horší a zase vyhrajete.
Během podzimu jste odehráli dvě derby. Doma jste prohráli s Polepy, pak hned vyhráli ve Velimi. Jak hodnotíte tato dvě derby?
Derby to bylo asi pro vedení klubů a pro vás, diváky a novináře. Pro mne to byla pouze jednotlivá utkání v soutěži. Vnímal jsem ale, že místní mladí hráči v klubu to mentálně moc nezvládali. Na rozdíl ode mne se tím nechali docela unést. Mně je totiž jedno, zda vyhrajete derby a nebo jiné utkání. Když jste úspěšní, tak získáte stejné tři body jako za jakékoli jiné vítězství.
Kdybyste si mohl vybrat jednoho hráče z těchto dvou klubů, který by to byl a proč?
Nerad bych se někoho dotknul, ale na podzim asi nikoho. Tým, se kterým jsem měl možnost pracovat, byl vynikající. Z mého pohledu nejde pouze o hráčskou kvalitu, ale i charakter. Neznám ty hráče soupeře tak dobře, abych po někom za každou cenu toužil. Z Polep určitě nikoho. Ve Velimi je několik zajímavých hráčů jako například Kacafírek, Vácha. Snad jedině Štěpán Kacafírek, je to gólový hráč a znám jej i z Vlašimi. Ale my máme Honzu Štočka a Honzu Jíchu. Na této úrovni udržet v kádru tři takto kvalitní útočníky je spíše sci-fi.
Kolín před začátkem sezony navázal spolupráci s Vlašimí. Stal se její farmou. Jak hodnotíte s odstupem času toto spojení?
Otázka spolupráce s Vlašimí je téma samo pro sebe. Rozdělil bych tuto odpověď do několika odpovědí, nebo reakcí:
a) Všichni, kdo se o fotbal v Kolíně zajímá, dnes přeci vědí, že jsem se stal trenérem Kolína právě na, no řekněme, doporučení Vlašimi. Přesto si troufám zcela zodpovědně tvrdit, že s ohledem na ambice klubu a jasně formulovaný a definovaný cíl pro tento soutěžní ročník, postoupit v této sezoně do ČFL, je tato spolupráce velice důležitá. Nebál bych se říci doslova klíčová.
b) Vnímal jsem ale současně mnoho negativních postojů ze strany fanoušků vůči této spolupráci, vůči hráčům z Vlašimi a nakonec i vůči mně ještě před tím, než jsme v létě vůbec poprvé vyběhli společně v Kolíně na hřiště k prvnímu tréninku. Toto negativní klima ze strany fanouškovské veřejnosti se táhlo jako nit celou podzimní sezonou. Jindra Stejskal přitom byl naším asi nejlepším hráčem a dívat se na něj na hřišti lidi musí bavit. Tedy ty, co nemají předsudky. Pavel Borkovec a Honza Jícha, který se k nám přidal v závěru podzimní části, dávali důležité branky. Trénovali s námi celou dobu a byli normální součástí týmu. Všichni přinesli do týmu kvalitu a na postech, kde nastupovali, nebylo lepších hráčů. Upřímně – strašně mě mrzelo hlavně za kluky, kteří si četli web, že na ně není nikdo zvědavý. Přitom všichni tito kritici, kteří nemohli přijít klukům z Vlašimi na jméno a na chuť, v pohodě toužili opět v týmu vidět předešlé hráče, které milovali, jako jsou Svoboda, Třešňák, Zdeňka, Horejc, Franc apod. To jim nevadilo, že kvůli nim seděli jiní hráči, myslím tím hráči Kolína, na lavičce náhradníků? Fakt to nepochopil nikdo z nás. To není nic osobního, to je pouze konstatování.
c) Pokud jsme si brali na utkání nějaké konkrétní hráče, vždy po dohodě s trenérem Nádvorníkem a tak, aby nahradili naše zraněné hráče, nebo hráče, kteří byli tzv. „z formy“. Hráči, kteří přišli, nám vždy pomohli a vždy obstáli. Ať to byli Krameš, Vukovič nebo Radosta.
d) Spolupráce musí být vyvážená a respektovat potřeby obou klubů. To znamená, že Kolín nikdy nebude a ani neměl být „B“ týmem Vlašimi. Je třeba vyvážit potřeby Vlašimi, která poskytla všechny hráče, kteří u nás byli a pravidelně s námi trénovali a hráli zdarma - Borkovec, Stejskal, Císař. Kolín tím bez poplatků za hostování získal neoddiskutovatelnou nadstandardní hráčskou kvalitu, která v klubu na dané posty zkrátka nebyla. Na druhou stranu Vlašim potřebovala, aby hráči jejich širšího kádru měli také zápasové zatížení. Proto byli posílání v rámci „faremní“ spolupráce do Kolína k mistrovským utkáním. Snažili jsme se to nějak vybalancovat. Tato rovnováha je však křehká a je to téma spíše pro vedení klubu, než pro mě. Celkem vzato, tato spolupráce je z mého pohledu pro FK Kolín jednoznačně výhodná.
e) Vnímal jsem mnoho reakcí a komentářů na fanouškovském fóru, že kvůli spolupráci s Vlašimí nedostávají šanci místní hráči a odchovanci a že na hráče Vlašimi nikdo není zvědavý apod. Tyto postoje „fanoušků“ mne za kluky dost mrzely. Naštěstí všichni hráči týmu věděli, že vždy dám v utkání šanci těm hráčům, kteří budou nejlépe pracovat v tréninku, budou mít nejlepší sportovní formu a budou týmu největším přínosem. To byla totiž jedna z prvních věcí, kterou jsem jim sdělil a nikdy neporušil. Bylo mi, pro mnoho lidí nepochopitelně, skutečně zcela jedno, zda se jedná o hráče Vlašimi, Kolína, nebo zda se jedná o hráče, který přišel na hostování. Hráčům nemůžete nadržovat, to se zkrátka nedělá. Jenom potom můžete vytvořit konkurenční a přitom současně kamarádské prostředí. Pouze v kvalitním prostředí a atmosféře můžete kvalitně pracovat a posunovat se dál. Vždy rozhoduje kvalita, nikoli sympatie!
Stalo se třeba někdy, že jste si vybral pro konkrétní zápas hráče a vedení Vlašimi vám ho nepustilo?
Spolupráce nefunguje tak, že my si hráče vybíráme. Od trenéra Nádvorníka jsme dostali k dispozici určité hráče, kteří by s námi mohli jet a buď jsme si je vzali, nebo ne. Bylo to celkem prosté a snad to konečně vnese i trochu klidného spaní všem, kteří jsou proti Vlašimi. Jak bude spolupráce vypadat dále, netuším, ale pravděpodobně velice podobně.
Máte v mužstvu elitního střelce. Štoček nastřílel v první polovině 13 gólů. Druhý v pořadí je z pěti zásahy Jícha. Další hráči už mají po dvou a jednom gólu. Není za Štočkem až příliš velká díra pro případ třeba jeho zranění?
Je tam branková propast. Tak jako u Převýšova dominuje Ivo Svoboda, tak i u nás dominuje Honza Štoček. Za ním je odstup. Ze začátku podzimu se připojili i záložníci, ke konci podzimu Honza Jícha. Honza Jícha je hráč s velikým střeleckým potenciálem pro soutěže, jako je divize nebo ČFL. Honza Štoček, mimo toho, že je vynikající hráč a střelec, je rovněž vynikající osobnost týmu a kapitán. Pro mě je Honza klíčová osobnost týmu. S ohledem na hráčské složení mužstva dostával Honza Jícha méně příležitostí, než v jaké doufal a možná si i zasloužil. V podhrotovém postavení však byli vynikající Jindra Stejskal a Honza Novotný. Aby bylo možné využít kvalitně jejich hráčského potenciálu, tak musel pod nimi operovat ještě jeden střední záložník. Proto nezbývalo místo na Honzu Jíchu. V zimním období jsem plánoval naučit kluky hrát v jiném rozestavení, hráči to věděli, a to tak, aby mohl nastupovat Štoček i Jícha. Byl by to ale výraznější zásah do organizace hry a ten jsem v rozehrané soutěži a ještě k tomu, když tým hrál dobře, nechtěl dělat. Jsem si zcela jist, že přes zimu by tým zvládl nové principy organizace hry a my dostali do hry dalšího kvalitního útočníka, aniž bychom přišli o hráčskou kvalitu ze středu pole v podobě Novotného se Stejskalem.
Těsně před koncem přestupního termínu se dokonce mluvilo o tom, že by Štoček měl zamířit do Viktorky Žižkov. Nakonec ale zůstal v Kolíně. Co rozhodlo?
To je otázka spíše pro Honzu. Já osobně jsem mu to moc přál.
Do tohoto klubu jste nakonec ale zamířil vy. Jako asistenta si vás vybral Roman Nádvorník, který vystřídal na pozici hlavního trenéra odvolaného Martina Pulpita. Mluvilo se ale o tom, že to je a bylo pouze na poslední dva zápasy Viktorky. A podle výsledků se uvidí, co dál. Je to pravda?
Takto to podávala média. Pokusím se to vysvětlit, aby to bylo srozumitelné. Vše záleželo na dohodě mezi Vlašimí a Viktorkou Žižkov. Roman Nádvorník a poté potažmo i já od něj jsme dostali nabídku na dlouhodobou spolupráci. Roman byl v té chvíli ještě trenérem Vlašimi a chtělo to nějaký čas, než se kluby mezi sebou dohodnou. Naše angažmá nebylo nijak limitováno dvěma soutěžními zápasy, a pak se uvidí. To by bylo od managementu trochu nekoncepční a nebojím se říci nesmyslné. Media to skutečně prezentovala trochu zkresleně. V pátek se kluby dohodly a již zde není tedy žádná překážka. Smlouvu bych měl já i trenér Nádvorník podepsat na rok a půl. (rozhovor vznikl ještě před tím, než oba trenéři smlouvu na Žižkově podepsali – pozn. red.).
Nebál jste se třeba toho, že Viktorka oba zápasy prohraje a vedení klubu o vás nebude mít dále zájem. Najednou byste byl bez angažmá......
Nebál. Víte profi fotbal je to, kam všichni trenéři jako já míří. Deset let tvrdě pracuji, studuji, jezdím na stáže do zahraničí, vzdělávám se proto, abych na této úrovni mohl pracovat. Zde se nesmíte bát. Zde musíte přijímat výzvy a těm čelit. Fotbal není vlastně o ničem jiném než o výzvách. Mám je rád. Kdo by si kdy pomyslel, že obyčejný kluk jako já, který nikdy nehrál ligu, bude jednou na této úrovni trénovat. Inspirací mi byli trenéři jako Dušan Uhrin ml., nebo v hokeji Slavomír Lener. Dnes jich je víc, Malura, Psotka a další.
Kolín v současné době hledá trenéra. Doporučil jste někoho vy osobně?
Doporučil, ale tím to i skončilo. Za nikoho nelobbuji. Je to zcela v kompetenci vedení klubu. Byl bych rád, aby přišel k týmu kvalitní trenér a postup s kluky dotáhl. Připravoval jsem je na postup od prvního společného tréninku a když si uvědomím, co vše zvládli za ten půlrok, je to až neskutečné. Smekám před nimi a jsem na ně velice pyšný. Vím, že jsou schopni, pokud budou dále kvalitně a tvrdě pracovat, ještě dalšího výrazného výkonnostního nárůstu. Je to vítězný tým.
Čistě hypoteticky. Vedení Žižkova o vaše služby nebude mít zájem, je vůbec nějaká šance, že byste se vrátil třeba do Kolína?
Čistě hypoteticky je to otázka pro vedení FK Kolín. Podařilo se mi sestavit tým, se kterým mě práce strašně bavila a věřím, že to bavilo i kluky se mnou. Alespoň většinu, myslím. Pracovat s tímto týmem byla pro mě krásná zkušenost a obrovská radost. V tomto kontextu si to představit umím, ale myslím, že život to naplánoval jinak.
A teď z druhé strany. Když na Žižkově zůstanete, je nějaký hráč z Kolína, kterého byste doporučil do Viktorky?
Doporučit do přípravy ano. Popravdě, správná reakce by spíše měla znít - dát možnost v přípravě, aby se o místo v týmu poprali. Víte, toto je strašně složitá a nevděčná otázka. Je nutné zmínit, že toto se musí řešit a hlavně vnímat v jistém kontextu. Ten výkonnostní skok je skutečně obrovský. Pokud by hráč z divize nebo ČFL měl jít do ligy, musel by to být tak nadstandardní hráč, že si neumím představit, že by v takových soutěžích dlouhodobě působil. Honza Novotný je hráč, který na této úrovni ještě před půlrokem hrál. Ten by tuto úroveň jistě zvládl ihned. Střelecký potenciál Honzy Štočka s jeho pracovitostí rovněž nutí k takovým úvahám. Z dlouhodobého hlediska bych ale asi zmínil hlavně Čapka a možná i Jeníka. Oba dva jsou ještě velice mladí a perspektivní hráči. Mají výborné kondiční předpoklady, ovládání míče na velice dobré úrovni, sebevědomý hráčský projev, jsou disciplinovaní a mají především velikou ochotu na sobě pracovat. Především Čapek na mě v uplynulém půlroce udělal veliký dojem a zaznamenal skutečně obrovský výkonnostní růst. Jako jediný z mladých odchovanců Kolína pochopil, o čem moderní fotbal je. Hlavně pochopil svoji hráčskou funkci i roli. Mladí hráči se často schovávají za ty zkušené, hrají alibisticky, hlavně neudělat chybu. Chtěli by hrát za každou cenu a nepřemýšlí o tom, zda i oni mají týmu co nabídnout, ne jen tým jim. V počátku se Čápa tak jako všichni mladí pouze schovával za ty zkušené hráče, jako jsou Novotný, Stejskal, Jirka Biško, Štoček, a ti je museli táhnout. Čápa ale jako jediný pochopil, že správná cesta vede jinudy. Zvládl i to, že se střídal na pozici s Radkem Biškem. Mentálně se změnil, dospěl a to jej posunulo na zcela jinou úroveň. Pochopil, že se za nikoho nemůže schovávat, ale že sám musí být plně zodpovědný za to, jak hraje, za herní situace, na kterých participuje. Tam skutečně vidím perspektivu.
Kolín jste trénoval půl roku. Nemrzí vás, že jste odešel od rozdělané práce? Přece jenom je dobře nakročeno do ČFL.......
Mrzí, protože celou dobu kluky na postup připravuji a nikdy jsem ani na minutu nezapochyboval, že je k postupu dovedu. Sami kluci ví, že i v okamžicích, kdy nám to nešlo, jsem o nich ani na chvilku nezapochyboval. V tomto kontextu mě to vážně mrzí, protože jsem měl v plánu naučit kluky ještě mnoho věcí a složitější způsoby spolupráce. Jsem přesvědčen, že by je zvládli a tým by působil ještě efektivněji a výrazněji. Nedá se ale nic dělat. To do fotbalových osudů patří. Věřím, že kluci budou mít kvalitního trenéra a pokud tým zůstane pohromadě, tak oni zvládnou postoupit.
Jak budete na Kolín vzpomínat?
Na kluky a svého asistenta Jardu Havrdu v tom nejlepším. Hlavně díky nim to byl vážně skvělý půlrok. Ta skvělá spolupráce s Jardou Havrdou a kluky v kabině jednoznačně zastíní všechna negativa.
