Kanonýr z Poříčan Jiří Koula nehodlá pověsit kopačky na hřebík

Osobnost Deníku

Osobnost Deníku Ondřej Sodoma dostal pásku, pro spoluhráče je vzorem

Na okrese určitě není nikdo z fotbalového prostředí, kdo by neznal jméno Ondřej…

Podzimní část sezony, ve které jste stihli odehrát jen osm utkání, vás zastihla ve výborné střelecké formě. Nastřílel jste devět branek. To je skvělá bilance…
Bilance se sice jeví skvěle, ale ambice byly vyšší. Vždy je na čem pracovat, takže doufám, že až budeme moci opět hrát, tak nastřílím o něco víc (smích).

Jako tým Poříčany B jste nastříleli sedmadvacet gólů, vy jste jich tedy dal třetinu. Co na vaši střeleckou produktivitu říkají spoluhráči?
Spoluhráči mě určitě berou jako střelce týmu, za což jsem rád, ale bez nich bych tolik gólů nedal. Doufám tedy, že i po tak dlouhé nechtěné pauze navážeme na dobré výkony z posledního zápasu.

Po osmi kolech jste nejlepším střelcem soutěže. Sledoval jste počínání ostatních střelců?
Ano, sleduji to po každém odehraném kole. Beru to jako svou motivaci na další zápas.

V zápase s rezervou Sadské, který skončil divokou přestřelkou 4:4, jste nasázel všechny čtyři góly svého týmu a na konci jste dostal červenou kartu. Stálo vás to něco do hráčské kasy?
Jó, to mě stálo hodně do hráčské kasy. Už když jsem odcházel ze hřiště, tak si pokladník týmu mnul ruce, jak mu to večer hezky zacinká do pokladny (smích).

Naprázdno jste moc často nevyšel. Ale přesto – dávali si na vás soupeři větší pozor?
Všechny týmy, které mě trochu více znají, si asi dávají větší pozor. Mezi nejtěžší zápasy určitě patří derby.

S kým si na hřišti a mimo něj nejvíce rozumíte?
Snažím se mít dobrý vztah se všemi členy týmu a věřím, že se mi to snad i daří. Ale nejvíce si rozumím se Zdeňkem Hamplem a Petrem Toušem, které znám už hodně dlouho a pojí nás hodně společných zážitků.

Slavný a oblíbený závod z Kolína do Velkého Oseka byl odložen

Ostatní sporty

Neodmyslitelně patříte k Poříčanům. Kdy jste zažíval své nejlepší fotbalové roky?
Největší úspěchy jsem zažíval asi tak od sedmnácti do třiadvaceti let, kdy jsem měl na fotbal hodně času. Jenže s přibývajícím věkem, prací a rodinou už jdou zájmy občas stranou, a tak ani ta forma už není, co bývala. Každopádně radost z vlastního úspěchu i celého týmu mám stále stejně velikou, jako dříve.

Prošel jste Poříčany, Jevany, Sokoleč nebo Kounice. Kde se vám líbilo nejvíce a proč?
To se nedá tak jednoduše říct. Poříčany jsou samozřejmě má srdcová záležitost, protože tu žiji celý život. Začínal jsem tu jako malý kluk a prožil skvělá léta na hřišti. Jevany mi také hodně zůstaly v srdci a stále na ně vzpomínám. Z každého týmu, kterým jsem prošel, jsem si vždy odnesl nějaké nové zkušenosti a hlavně přátelství.

Vy už jste v kádru A týmu několikrát skončil. Pak ale bylo potřeba a vy jste zasel nazul kopačky a šel pomoct. Je možné, že se to ještě stane. Ve třiatřiceti letech nejste tak starý…
Jak se říká: nikdy neříkej nikdy. A tak to ani říkat nebudu, protože člověk fakt nikdy neví, co mu okolnosti přinesou. Ale určitě to v plánu nemám a byl bych raději, kdybych to mohl přenechat mladším hráčům.

Nyní se amatérský fotbal nehraje jak trávíte volno vy? Udržujete se v kondici, nebo převažuje odpočinek?
Byl bych velice rád, kdyby to dlouhé a nekončící volno už skončilo a mohli jsme zase obout kopačky. Ale bohužel to zatím nejde, a tak ve volných chvílích hlavně trávím čas s rodinou na zahradě. Když je počasí, tak se snažíme jezdit na kole a na výlety karavanem. Děti jsou ještě malé, takže to nejsou žádné veliké sportovní výkony a kondice tedy dost slábne.

Chybí vám hodně tréninky, zápasy a kolektiv?
Samozřejmě! Myslím, že mohu mluvit za většinu sportovců, že toto období je už neúnosné a všichni bychom se už rádi vrátili do „normálního“ života. Po tak dlouhé době, bez tréninků a zápasů, to bude těžké se zase sehrát a pracovat na výsledcích, i když se najdou určitě i hráči, kteří budou naopak napumpovaní motivací a radostí, že mohou zase hrát. Trochu se ale obávám, že budou i tací, kteří se rozhodnou „pověsit kopačky na hřebík“. Toto by si určitě přála i má manželka, ale bude si muset asi ještě pár let počkat (smích).

Jiří Koula