Ještě před rokem působil s Haškem u týmu Fujairah SC. A jen pro zajímavost. Víte, kdo tenhle dnes druholigový klub vede dnes? Slavný Diego Maradona!

Ale zpět. Veselého novou adresou se tentokrát stane Emirates Club, dvanáctý celek uplynulé sezony nejvyšší soutěže ve Spojených arabských emirátech. „Těším se. Už jen proto, že vím, do čeho jdu. Znám soutěž a vím, jak tam fotbal a vše kolem něj funguje," říká čtyřicetiletý Veselý.

Představte nám vaše nové působiště?
Klub je stabilizovaný. Je o stupínek výš než byl Fujairah. Pohybuje se většinou ve spodní části tabulky, rok co rok hraje o záchranu. Ale pořád je to první liga, a ta je hodně na očích.

Hlavní trenér Ivan Hašek, vy a Luděk Klusáček budete jeho asistenty. Máte už rozděleny kompetence?
Realizační týmy jsou poměrně široké, ten náš je šestičlenný. Ivan to zastřešuje jako hlavní kouč, má hlavní slovo. Řeší si zásadní rozhodnutí a komunikaci s vedením, která je tam poměrně složitá. Jinak ale máme coby asistenti poměrně velký prostor. Já se konkrétně věnuji analýzám soupeřů. Hledám chyby v jejich hře. Tomu se přizpůsobuje trénink a taktika.

Necelý rok jste byl bez angažmá. Je to pro profesionálního kouče velký problém, nebo jste byl rád, že jste si na čas oddechl?
Sezona v Emirátech byla nesmírně náročná. Nezastavil jsem se, protože jsem měl na starosti ještě juniorku, kde jsem působil jako hlavní trenér. Pauzu jsem uvítal, i když jsem myslel, že bude kratší. S Ivanem jsme si sedli i po lidské stránce, spřátelili jsme se. Měl zajímavé nabídky, ale vždycky to na něčem krachlo. Mně do to navíc vstoupily osobní věci. Přišly rodinné problémy, umřel mi děda. Byl jsem nakonec rád, že jsem všechno mohl v klidu vyřešit.

Nabídky z Čech nebyly?
Byly. A některé velmi zajímavé. Měl jsem ale dohodu s Ivanem, že počkám až něco dopadne venku.

Copak. České prostředí už vám nevoní?
(směje se) Českou ligu vůbec nepovažuji za špatnou. Prvních pět týmů má opravdu kvalitu. Ale spolupracovat znovu s Ivanem bylo nesmírně lákavé. On toho dokázal strašně moc, jsou to zkušenosti k nezaplacení.

Co říkáte letním meganákupům Slavie a Sparty? Oba kluby investovaly do posil na české poměry obrovské peníze…
Ty částky jsou opravdu vysoké. Uvidíme. Mám jen pocit, že se strašně moc rozevírají nůžky mezi horním patrem ligy a ostatními. Rozpočty jsou diametrálně odlišné, malé kluby nemají šanci konkurovat. Dobré hráče zkrátka neudrží.

Od sezony 2018/19 se navíc liga po odehrání 30 zápasů rozdělí do tří skupin. První šestice bude hrát o titul, ta poslední naopak o udržení. Je to dobře?
Tenhle systém je například v Belgii, viděl jsem pár zápasů (odmlčí se). Nejsem si jistý, jestli to naplní očekávání. Každopádně mohou přibýt zápasy, v nichž o nic nepůjde. Další věcí je atraktivnost. Když neuvidíte Spartu nebo Slavii ubude zájem. Podle mého názoru není atraktivnost ligy v systému, ale právě v kouzlu dlouhodobé soutěže. Máme tu domácí pohár, kde se hraje systémem play off, podobné je to v evropských soutěžích. Dlouhodobá část má být právě spravedlivá v tom, že se všechno po roce sečte a vzejde výsledek. Promítnou se vám do toho zranění, poklesy či nárůsty formy. Sám jsem zvědavý, co tahle novinka přinese.

Hradec z ligy po roce opět sestoupil. Je to trochu k breku, že?
Viděl jsem skoro všechny zápasy. Klub jako takový mám rád. Člověk tu prošel mládeží, trénoval a bydlí tady. Je to složité. Teď byl prodaný Trubač, má odejít Malinský. Posily jsou zřejmě v nedohlednu. Před lety jsem tu dělal juniorku a viděl zblízka, když se Hradec pod vedením Luboše Prokopce vracel poprvé mezi elitu. Zkrátka a dobře. Opakuje se tu stále jedna zásadní věc. Postoupíte, mužstvo doplníte nejlepšími hráči z druhé ligy, ale ti nestačí na úroveň první ligy. Souvisí to samozřejmě s rozpočtem, to není kritika. Za Bohouše Pilného to bylo to samé. Klub se pak sám dostává pod tlak, lidi jsou rozčarovaní a ke všemu tu stále není stadion. Možná by bylo fér říci fanouškům na rovinu, že letos není postup tím nejdůležitějším, že se bude hrát s odchovanci a prioritou bude vybudování stadionu.

Takže po vzoru Karviné?
Klidně. Máte stadion, stoupne počet diváků, logicky se nabalí sponzoři. A podporu budete mít i ze svazu.

Kredit českého fotbalu ale díky známým aférám klesá. Předseda svazu Pelta byl kvůli pochybnému rozdělování dotací ve vazbě, FAČR si jeho nástupce na valné hromadě nezvolil. Přichází odliv sponzorů…
Nejvíce to paradoxně může ovlivnit nejnižší patra, kde se velmi těžko shánějí peníze. Prošel jsem fotbalem od spodku, problematiku malých klubů znám velmi dobře. To samé platí o mládeži. Budují se tu regionální akademie a bylo by škoda, kdyby se všechno zastavilo. Reakce sponzorů je poměrně děsivá, jsou to ohromné částky, o které by se přišlo. Fotbal sice vždycky přežil všechny kauzy, ale nevrhá to něj dobré světlo.

Diskutovali jste o tom třeba i s Ivanem Haškem, který byl před časem svazovým předsedou?
(usměje se) To jsou vždycky rozpravy. Skryté kauzy ho vlastně z českého fotbalu vyhnaly. Z pozice předsedy se vlastně ani nic měnit nedá. Když chcete jít proti větru, jste tam svým způsobem za loutku. Předseda bez podpory výkonného výboru nemá šanci.

Pojďme na mezinárodní pole. Hodně se omílal na evropském šampionátu jednadvacítek zápas Itálie s Německem. Slováci se jeho průběhem a hlavně výsledkem cítili poškozeni. Na šampionátu skončili kvůli horšímu skóre, hovořilo se o frašce. Otevřený dopis UEFA zaslal dokonce rozlícený premiér Robert Fico. Systém turnaje, kdy ze tří skupin postoupí vítězové a nejlepší z druhého místa, asi nebyl ideální…
Klíč byl strašně krutý a hlavně nepřehledný. Před samotným zápasem byla spousta variant, kdo by mohl postoupit a za jakých okolností. Na druhou stranu… Otázka je, jak by hráli Slováci, kdyby byli v kůži Německa nebo Itálie. Fanoušci mohou mít dojem, že se týmy domluvily, ale hráči těžko mohli vědět, jak dopadne náš zápas s Dány. Tam se ve druhé půli mohlo stát také cokoliv. Slováci hráli výborně, ale vždycky rozhoduje výsledek. Nemyslím si, že to bylo zinscenované.

Kdo se vám líbil z českého týmu?
Zaujalo mě trio Trávník, Simič a Schick. A speciálně k Schickovi. Zaregistroval jsem na jeho adresu i nelichotivé komentáře, ale podle mého hrál velmi dobře. Kdyby přidal víc gólů, pěly by se samé chvály. Při svém věku má ještě právo, aby všechny šance neproměňoval. Ve hře byl každopádně velmi platný.

Zpět k vaší osobě. V jednom z rozhovorů jste zmínil, že pozici asistenta považujete za přechodnou. Jaké máte plány do budoucna?
Je mi čtyřicet. Teď sbírám cenné zkušenosti. Otrkávám se, vidím jak to v zahraničí chodí. Každý si svůj díl musí zasloužit. Člověk vidí zajímavé hráče, kteří prošli velkými kluby. Vidí, jak se chovají, co na ně platí. A jak už bylo řečeno. Pracovat pod Ivanem je velká škola. V Čechách není trenér, který dříve vedl tým ve francouzské lize. Titul vyhrál i v Emirátech. Je úspěšný, mám si od něho co vzít. A navíc, šance trénovat v cizině se vám nenaskytne každý den. Jsem rád, že o mě projevil zájem. Jinak bych šel samozřejmě svou cestou jako hlavní trenér.

Emiráty rovná se bohatství. Finanční stránka je bezesporu nepominutelná…
Nebudu tady lhát, že se to nepohybuje v jiných relacích než u nás. Je to jeden z faktorů, který člověk zohledňuje. Jste dlouho bez rodiny, žijete v jiném světě. Je to zkrátka něco za něco. Není to ale tak, že už pak do smrti nemusíte dělat. Po návratu jste svým způsobem svobodný. Na nikom nejste závislý, můžete se sám rozhodnout, co podniknete dál. Nikomu nemusíte lézt do zadku, což se speciálně v Česku často děje.

Je těžké v Emirátech přivyknout na tamní způsob života?
No já tam poprvé přijel v půlce ramadánu. Byl to takový ostrý střet. V tréninkovém procesu to bylo složité. Hráči nám přes den nepili, kvůli obrovským vedrům se trénovalo až v deset večer. Emiráty jsou ale oproti ostatním muslimským zemím velmi vyvinutou zemí. Jen mi trochu vadila ta jejich byrokracie. Musel jsem si třeba udělat tamní řidičák, ten náš neuznávají. A lpí na spoustě dalších administrativních úkonech. Ale jinak se tam žije dobře.