Před sezonou jste zamířil do Poříčan. Jak se váš přestup zrodil?
Jednoduše, oslovil mě Zdeněk Šmejkal, současný trenér Poříčan. Trénoval mě už před několika lety v Českém Brodě, nejdříve v béčku a později i v áčku. Moje hra se mu líbila a měl dojem, že bych byl pro Poříčany přínosem.

Přišel jste z Českého Brodu, kde jste strávil mnoho sezon. Proč jste se rozhodl z Brodu odejít ke konkurenci?
V Českém Brodě jsem působil už od mladších žáků a zažil jsem tam spoustu povedených sezon. Zlom ale přišel v létě 2019, kdy jsem dostal nabídku do vyšší soutěže. Vedení Českého Brodu s tím ale nesouhlasilo a přestup mi neumožnilo. Celou sezonu jsem strávil na lavičce a do zápasu jsem nastupoval jen na pár minut. V té době jsem se dostal na hřiště pouze s B týmem. Neříkám, že to nebylo dobré, ale chtěl jsem víc, a proto, když přišla nabídka posílit Poříčany, neváhal jsem. Chtěl jsem hrát divizi a návrh Zdeňka Šmejkala byl jen vyústěním této situace.

S týmem Poříčan si vedete více než dobře, patří vám sedmá pozice. Odpovídá to zatím vašim možnostem?
Podle toho, co jsem slyšel od kluků, loňskou sezonu se tým Poříčan nacházel ve spodních příčkách tabulky a hrál především o záchranu. Na začátku letošní sezony jsme si dali za cíl držet se ve středu tabulky a myslím, že se nám to zatím daří. Máme za sebou dobrá utkání a sedmá příčka je uspokojivá. Ale jedeme dál a uvidíme, co přinesou další zápasy. Doufejme, že se brzy opět dostaneme na hřiště.

Kádr Poříčan doznal v létě opět mnoha změn. Už si vše pořádně sedlo?
Myslím, že jsme si jako tým lidsky sedli. Co se fotbalu a spolupráce na hřišti týče, to podle mě posoudí nejlépe trenér, který nás vidí jako celek. Já jsem spokojený.

S kým si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozumíte?
Do týmu jsem nepřišel úplně cizí. Některé hráče jsem už znal z Českého Brodu, konkrétně Petra Jindřicha, Michala Polomského a Maria Gajdasze, proto pro mě nebylo sžití s týmem tak složité.

Hrajete na pozici defenzivního štítu. Jaká je vaše nejsilnější zbraň?
Musím se přiznat, že nejsem typ, který by měl fotbalové vlohy od boha. Nejsem žádný velký technik ani rychlík, proto tyto nedostatky musím kompenzovat jinak. Myslím, že mezi mé silné stránky patří především bojovnost, důraz a nasazení. Trenér mi vždy říká: „Vybojuj balon, nahraj a do velkých věcí se nepouštěj, od toho jsou v týmu jiní hráči“. Takže toho se držím.

Jak snášíte porážky? Dlouho si nepovedený zápas v hlavě přehráváte nebo patříte k těm, co hledí hned k dalšímu utkání?
Jak jsem už řekl u předchozí otázky, jsem bojovný typ a do všeho jdu na plno, ať už se jedná o fotbal nebo o něco jiného, nesnáším prohry.

Jak nejraději relaxujete? U čeho si nejlépe od fotbalu odpočinete?
To je těžká otázka, protože fotbal je velkou součástí mého života. Když nejsem na tréninku nebo na zápase, koukám většinou na fotbal alespoň v televizi. Dokonce s kamarády hrajeme už několik let hru, která se jmenuje Fantasy premier league, což obnáší sledování veškerých fotbalových výsledků. Pokud bych však měl přece jen zmínit aktivity mimo fotbal, rád si jdu zaběhat nebo zkouknu nějaký film.

Jakub Skořepa

Bydliště: Krupá
Narozen: 27. srpna 1997
Zaměstnání: skladník
Znamení: Panna
Další oblíbené sporty: hokej
Oblíbené jídlo: kachna, knedlík, zelí
Oblíbené pití: coca cola
Oblíbený film: Trestná lavice
Oblíbená hudba: mám rád více žánrů, teď nejvíce poslouchám českou kapelu Mirai