„S umístěním jsme určitě spokojení. Náš bodový zisk mohl být vyšší, nebýt zbytečných ztrát. Ale podzim se dá hodnotit pozitivně," uvedl hrající trenér Lukáš Hartig starší.

Když se zpětně ohlédnete za uplynulou polovinou soutěže, najde se utkání, se kterým jste byl nespokojen a naopak, které vás ještě teď hřeje?
Na podzim tu byly dva zápasy, které bych hrát nemusel. Jak v utkání na Slovanu Poděbrady, tak i doma proti Polepům jsme byli lepším týmem, ale bohužel se nám nepodařilo bodovat. Naopak jako vydařené hodnotím utkání na Bohemii Poděbrady. Domácí byli na podzim nejkvalitnějším soupeřem, se kterým jsme hráli. Nám se tam díky týmovému výkonu a pozorné obraně podařilo vyhrát. A z takových vyrovnaných zápasů mám větší radost. Baví mě, když se hraje fotbal a nedějí se tam jiné okolnosti. Když vidím, že tým odvádí dobrou práci, tak jsem spokojen, byť se třeba nevyhraje, ale i tak jsem potěšen.

V každé sezoně jsou hřiště soupeřů pro Býchory herně i výsledkově protrápená a víc bodů se podařilo udělat doma. Po polovině tohoto ročníku je tomu však naopak. Z venkovních utkání jste dokázali přivézt vyšší bodový zisk, než se podařilo uhrát na vlastním trávníku. Kde hledat tentokrát hlavní rozdíly?
Je to i o štěstí na hřištích soupeřů a o smůle na domácím trávníku. Možná nás v tomhle směru nakopla i poslední výhra v loňské sezoně na hřišti Staré Boleslavi, která i letos patří ve své skupině do čela I. B třídy. Kluci zjistili, že můžou hrát fotbal i ve venkovních utkáních. Na druhou stranu jsme letos body ztráceli. Ať už to bylo smolné první utkání s Lysou, nebo zápas proti Polepům. Fotbal se hraje na stejném hřišti ve stejném počtu hráčů. Doma si týmy vždycky věří víc a venku to občas není tak sebevědomé, ale tak to má asi většina týmů. Uvidíme, jak se nám bude dařit na jaře.

Býchorský kádr zůstává už několik let pohromadě a prakticky bez větších zásahů. Kromě pár výjimek zůstávají i hráči, kteří 
u vás pouze hostují. Znamená to tedy, že jste s tímto složením týmu spokojeni a změny tedy nejsou třeba?
Každý tým by měl doplňovat kádr a tím ho okysličovat. Je dobré každý rok přivézt nějaké mladé hráče. Nám se 
v tomto směru vydařilo angažování Zdeňka Hejduka. Teď jednáme o příchodu dalšího šikovného hráče. Musíme omlazovat, protože pomalu stárneme a ne každého baví se na stará kolena honit. Raději si zahraje v klidu nižší soutěž. Krajské soutěže už mají větší nároky především na fyzičku.

Kde jste viděl silné stránky vašeho týmu a naopak, na čem je třeba během zimní přípravy zapracovat?
Slabé stránky máme především ve standardních situacích. V loňském ročníku jsme se snažili trénovat rozehrávání hlavně těch ofenzivních, ale letos už se tomu tolik nevěnujeme a v zápase je to znát. Moc branek z nich nedáváme. V tomto směru je znát především absence Klimeše, který byl pro nás v tomto směru hodně platný. Vyhrával osobní souboje jak v obraně, tak především v útoku. Možná i z tohoto důvodu zůstává většina našich ofenzivních standardek nevyužitá. V těch defenzivních máme taky problémy. Když neinkasujeme, tak je z toho alespoň nebezpečný závar. Snažili jsme se o zónové bránění, osobní bránění nebo zkombinovat oboje dohromady, ale moc to nefungovalo. Chybí nám v tomto směru asi i individuální zodpovědnost.

Průběh zimní přípravy bývá různorodý. Od nepříliš oblíbeného fyzického drilu přes posilovnu až po herní tréninky s míčem. To vše mnohdy probíhá souběžně s účastí na některém ze zimních turnajů. Jak probíhá zimní příprava v Býchorech a kdy začala?
Připravujeme se výhradně v domácích podmínkách. Původně jsem chtěl začít přípravu až v únoru, ale na konci ledna jsme odehráli první přátelské utkání proti Poříčanům. Nerad jsem do přípravy vstupoval hned zápasem, proto jsme začali v půlce ledna. Úvod byl s míčem, ať si na něj kluci zvyknou. Ve stejném duchu bude probíhat i celá příprava. Nejsem zastáncem dlouhých výběhů a počítání kilometrů i proto, že kluci chodí do práce a na trénink se pak musí těšit. Proto je čeká příprava převážně s míčem, protože s ním se všichni hecnou a příprava pak plní účel. Zimní turnaj jsme letos nepřihlašovali a rozhodli se jít cestou přátelských zápasů. 
V téhle soutěži hraje člověk fotbal pro radost, takže musí i s radostí trénovat. Pokud s radostí netrénuje, tak pak ho nebude bavit ani zápas.

Vy osobně jste si konec roku zpestřil účastí na halovém vánočním turnaji internacionálů v Praze. V dresu Bohemians jste se nakonec se svými spoluhráči mohl radovat z premiérového vítězství. Byl pro Vás úspěšný návrat do klokaního dresu příjemným zakončením loňského roku?
Vyloženě návrat to úplně nebyl. V dresu staré gardy působím už skoro tři roky. Musím říct, že si tyhle turnaje opravdu užívám. Všichni, co se tam sejdeme, máme fotbal rádi a nikdo z nás nechce prohrát. Což mi vyhovuje. Když si jdeme u nás zahrát futsal, tak se najdou hráči, kteří jsou odevzdaní a laxní. To tady prostě neexistuje. I když se prohrává, tak se pořád jede naplno až do konce. A z toho letošního turnaje mám opravdu dobrý pocit a příštího ročníku se opět rád zúčastním.

(Jan Břečka)