„Úplně první kalendář byl spíš takový malý projekt skupinky přibližně šesti hráček, které nafotily moc hezké fotografie a k sehnání bylo jen pár výtisků. Po překvapujícím zájmu o kalendáře napadlo jednu z hráček, Markétu Kurešovou, že by se mohly kalendáře fotit každý rok. Od té doby už jsme nafotily a vytiskly tři ročníky kalendářů," objasnila Lucie Špinková.

Váhaly jste, jestli se nechat fotit ve sportovním nebo společenském?
Každý rok se snažíme dělat kalendář v jiném stylu. Protože jsme holky, nechtěly jsme se fotit „jen" v dresech, ale udělat kalendáře něčím výjimečné. První byl focený v ateliéru, ale ve fotbalovém duchu, druhý jsme fotily na našem fotbalovém hřišti, avšak učesané a nalíčené jsme byly ve stylu padesátých let. Třetí je z prostředí kolínského klubu Alcatraz.

Na co je použit výtěžek z kalendáře?
Momentálně bude výtěžek použit na finanční podporu našeho týmu. Nejspíš na nové dresy. Protože hrajeme nejnižší ženskou soutěž, klub do nás moc neinvestuje, a proto se samy snažíme sehnat si prostředky jinde. Původně byl jeden z návrhů fotit se s pejsky z kolínského útulku a tím pádem útulek podpořit i určitou částkou z výtěžku, ale nakonec jsme si odhlasovaly jiné téma. Což je dobře, protože stejný nápad měly i fotbalistky z Kutné Hory, které mají kalendář s pejsky již v prodeji. Uvidíme, co bude za rok.

Máte přehled, kolik kusů se prodalo celkem a každý rok?
Bohužel o prodeji prvního kalendáře přehled nemám žádný. Já si vzala na starost až kalendáře z letošního roku a z roku minulého. O nich mám naprosto přesný přehled. Minulý rok bylo vytisknuto 150 kusů a všechny se prodaly ještě v prosinci. Tento rok jsme proto nechaly udělat o dalších 50 kusů navíc a doufáme, že se prodají stejně rychle (smích).

S jakým výsledkem byste byly spokojené letos?
Budeme spokojené, když se budou líbit a když se opět bez problému prodají. Mnoho lidí už se na ně ptalo a nemůžou se dočkat, takže doufáme, že udělají hlavně radost.

Téměř každá holka sní o tom, že bude jednou modelkou. K tomu patří i focení. Byla ale situace, že jste focení nenáviděly nebo se nějaké spoluhráčka nechtěla nechat nafotit?
Ze začátku jsme se snažily zapojit opravdu všechny spoluhráčky, ale po nějaké době jsme pochopily, že ne každá chce být na chvíli tou „modelkou", proto je náš poslední kalendář focen pouze s hráčkami, které řekly, že do toho chtějí jít. Žádné přemlouvání, žádné doprošování. Díky tomu i samotné focení byla veliká zábava a myslím, že i kvalitně odvedená práce, o což se zasloužil i náš fotograf Olda Burian.

Pojďme na chvíli k zelenému trávníku. Jak si v letošní sezoně vede váš tým?
Vedeme si opravdu dobře. Koncem minulé sezony se s námi rozloučil náš bývalý trenér Vašek Pelikán, který nás hodně vyhoupl jak fotbalově, tak jako kolektiv. Všechny jsme se trochu bály, aby se tým nezačal rozpadat. Avšak nový trenér Petr Kureš společně s naším realizačním týmem nám ukázaly, že při nás stojí. Snažíme se jim to oplatit, a proto jsme teď v tabulce na šestém místě, přesně v polovině, což je na tým z Jestřabí Lhoty opravdu úspěch.

Jaké máte cíle?
Potěšilo by nás, kdybychom se vyhouply do první části tabulky. Takže krásné páté místo (smích).

V současné době se hodně píše o ženské Lize mistrů. Byly jste se někdy podívat přímo v hledišti?
Občas máme problém se sejít i na tréninky, takže společně do hlediště jsme za ženským fotbalem vyjely do Prahy jen jednou. Snad to brzy zase napravíme.

Spousta sportovců má nějaký sen. Jaký je ten váš a pak Jestřabí Lhoty?
Můj sen je odcházet ze zápasu vždycky nadmíru spokojená ze svého výkonu. Myslím, že snem celého týmu je neustále se zlepšovat. Spousta z nás nehrála fotbal od malička, ale dostala se k němu později, a proto nemáme až tak velké ambice postoupit do vyšší ligy. Pro nás je obrovský hnací motor, když vidíme, že se zlepšujeme, že častěji zažíváme slastný pocit vítězství a že máme v Jestřabí Lhotě druhou rodinu, na kterou se můžeme těšit.

Jsou hráčky, které mají ambice hrát za Spartu nebo Slavii? Nebo to hrajete pouze pro radost?
Nevím jestli ambice, možná tajný sen, hlavně těch mladších. My starší jsme rády, že máme příležitost si zahrát pro radost, spojit příjemné s užitečným a to je sport na čerstvém vzduchu. Zároveň zažíváme každý víkend příjemné vytrhnutí z denního stereotypu, k něčemu, co nás moc baví a naplňuje.

V dnešní době jsou pro sportovce dveře otevřené. Může samotný sport spojit například se studiem v zahraničí. Neplánujete nebo někdo z vás takovou cestu?
O nikom takovém nevím, ale rozhodně se mi to jeví jako dobrý nápad, který není nereálný. Doufáme, že k nám budou přicházet stále nové hráčky. Už teď máme vytypované holčičky, které hrají za žáky v okolních vesnicích a nikde není psáno, že některá z nich nebude časem hrát v reprezentaci, anebo dokonce v zahraničí.