Jak jste se cítil po tak dlouhé době zase v bráně?

Bylo to v pohodě. Strach jsem žádný neměl. Spíš se o mě bála moje přítelkyně.

Vzpomněl jste si při zápase na svůj těžký úraz?

Ne. Ale asi dva zákroky jsem měl, že jsem se bál jít do toho souboje. Místo toho, abych hráči skočil pod nohy, tak jsem to radši odkopl. Tady bylo trochu vidět, že jsem ten strach v té dané situaci měl.

Co vám řekli vaši nejbližší, že jdete opět chytat?

Všichni se o mě báli. Hlavně moje přítelkyně. Ta o tom nechtěla ani slyšet.

Plánujete další zápasy, nebo to byla jenom taková výpomoc?

Byla to jenom výpomoc. Žádné zápasy už neplánuju.

Prý v Zásmukách trénujete mladé brankáře. Jak moc vás to baví?

To mě baví. Tam si zachytám i já. Je to něco jiného než na zápase. Zápas je prostě zápas. Ale dělám to proto, abych pomohl mladým. Práce s těmi mladými gólmany se mi líbí.