Stejně jako Miroslav Krulich, bývalý hráč Kolína. „Je to tady taková příjemná dovolená,“ napsal 25letý záložník v rozhovoru vedeném elektronickou poštou.

Na podzim to byl pro kolínský klub šok. Krulich byl jedním z jeho nejdražších fotbalistů, měl podepsanou platnou smlouvu. Přesto se rozhodl kývnout na nabídku z Kypru a společně se spoluhráčem Františkem Suchánkem tam odletěl, aniž by to v Kolíně oznámil. Kouč Kocourek ho na tréninku hledal marně…

“Zpětně uznávám, že můj odchod nebyl korektní,“ omlouvá se Miroslav Krulich. „Měl jsem si o tom s vedením promluvit, i když pochybuji, že bych povolení k přestupu dostal.“

Teď se chce s bývalým klubem usmířit. „Kontaktoval jsem pana Herverta a požádal ho o schůzku. Snad si vše vyříkáme.“

Co na to druhá strana? „Krulich mi poslal sms zprávu. Uvidíme, s čím přijde,“ řekl šéf kolínského fotbalu Zdeněk Hervert. „Opětné působení hráče u nás nemohu vyloučit.“

Fotbalista se v nejbližších dnech z Kypru vrátí. Sezona tam končí a pro Krulicha navíc neskončila příliš slavně. Odmítl prodloužit smlouvu v týmu Orfeas Nikosia a byl vyřazen z kádru.

„Trénoval jsem v druholigovém klubu na takové dědině, něco jako u nás Blšany,“ líčí Krulich. „Mám od nich nabídku na příští ročník. Mají kvalitní hřiště s posilovnou i rehabilitací, vše budu zvažovat.“

Orfeas Nikosia je mužstvo z hlavního města Kypru. Původně měl letos hrát čtvrtou ligu, ale podařilo se mu koupit práva na třetí. A z ní chtěl ještě výš. I za pomoci bývalého českého reprezentanta Tibora Mičince v roli trenéra a dalších čtyř českých hráčů. „Začátek sezony byl perfektní,“ vzpomíná Krulich. „Dařilo se nám. Jenže pak se to zlomilo, hlavně venku se přestalo dařit. Nakonec z toho byl jen boj o záchranu.“

On sám nastřílel osm branek. Na hřišti dostal v roli středního záložníka volnost, zahrával standardní situace. „Byl jsem spokojen. Jen doufám, že ty mé góly přispějí týmu k udržení v soutěži.“

Na jihu Evropy je Krulich i se svou přítelkyní Kateřinou. „Musím jí poděkovat. Vzdala se v Čechách dobré práce a šla se mnou. Tady si našla místo servírky a barmanky v pěkné restauraci, ale měla to časově náročné,“ uvedl Krulich.

Společné chvíle si užívali. Procestovali ostrov, poznali jeho zákoutí. Za mimořádný zážitek označil fotbalista třeba výlet do Larnaky, kde si na pláži vychutnali grilované masíčko a pak strávili teplou noc pod širákem. „Před tím jsme jen tak seděli u letiště a pozorovali přílety a odlety letadel. Bylo to pěkné.“

V jižních zemích mají lidé v krvi jiný styl života než u nás ve střední Evropě. Nikdo se příliš nehoní, vládne pohoda a klid. „Oni si sednou do restaurace a třeba tři hodiny srkají jednu ledovou kávu. Pivo téměř vůbec nepijí,“ popisuje Krulich.

Jiná je i strava. Gyrosy, suvlaki a další masové pochoutky se spostou zeleniny doplňuje vždy speciální bílý jogurt. „Také jsem mu přišel na chuť. Nejprve jsem nevěřil, ale ono je to fakt dobré.“

Finančně je na tom lépe než doma, i když působí „jen“ v nižší soutěži nepříliš kvalitní fotbalové země. „U nás jsem smlouvu v Kolíně a ještě pomáhal tátovi ve firmě. Vydělal jsem slušné peníze. Na Kypru hraju jen fotbal a mám se mnohem lépe,“ srovnal Krulich.

Stihl se zdokonalit v angličtině, ovšem prvotřídně hovořící přítelkyni se zdaleka nevyrovná. „Angličtinu tady ovládá plno lidí, jenže jsou líní ji používat. Také je v tom národní hrdost. Kypr totiž býval britskou kolonií.“

I na dálku sledoval výsledky kolínského fotbalu. V týmu mu zůstali kamarádi, už se těší na brzké shledání. „S dědečkem Dosedělem plánujeme společnou dovolenou,“ jmenuje Krulich veterána a kapitána týmu. „Už se nemůžu dočkat, až si s klukama sednu na nejlepší české pivečko.“

Stýská se mu i po rodině. „Jasně. Rodiče, mladší sourozenci. Chybí mi společné obědy a posezení u kávičky.“

Táta ho kdysi ke sportu přivedl. Sám také býval fotbalistou a mají dokonce jeden dojemný společný zážitek. Když se Krulich starší loučil s kariérou, stihl si zahrát v jednom týmu se synem. „Tátovi musím za všechno poděkovat,“ podotýká Miroslav Krulich.

S fotbalem začínal v Brandýse nad Labem a pak putoval po trase Blšany, Mladá Boleslav, Sparta. Tam se prosadil v dorostu třeba vedle Tomášů Juna a Hübschmanna až do mládežnických reprezentací. „Když vidím, kde teď řada mých tehdejších spoluhráčů je, tak jsem smutný,“ přiznává Krulich. „Můžu si za to sám. Fotbalu jsem nedával všechno, moje životospráva byla katastrofální.“

Jeho pozice ve Spartě se změnila s příchodem internacionála Jana Bergera na post trenéra. Nepadli si do oka a Krulich se stěhoval do Bohemians. Tam dohrál dorosteneckou sezonu pod koučem Bobkem a po ní podepsal svou první profesionální smlouvu. „Potkal jsem se tam s Kubou Frohnou, pozdějším spoluhráčem z Kolína. Příprava pod Vlastimilem Petrželou byla šílená, ale vydržel jsem. Na soustředění ve Francii proti nám hráli třeba Štrasburk s gólmanem Chilavertem či Caen. Dostal jsem šanci na poločas, totálně vyhořel a dostal to pěkně sežrat,“ směje se černovlasý mladý muž.

Bohemka za něj odmítla zaplatit Spartě požadovanou sumu, takže se hlásil v rezervě letenského klubu. A odtud si ho starý známý trenér Ladislav Bobek vytáhl do Kolína. Po téhle trase tam a zpátky putoval ještě dvakrát, než do středních Čech natrvalo přestoupil. „Ve Spartě jsem mohl hrát druhou ligu, jenže to bylo nepravidelné. Když přišli lidi z áčka, skončil jsem třeba jen na tribuně. Dal jsem přednost Kolínu,“ vysvětluje Krulich.

Během kolínského angažmá se pro něj dvakrát rýsovala nadějná možnost. Koketoval s Libercem a s Příbramí. „Osobně jsem mluvil s panem Lavičkou. Říkal, ať makám, že mě budou sledovat. Asistenti libereckého týmu se opravdu přijeli několikrát podívat, ale oficiální nabídky jsem se nedočkal.“

V Příbrami absolvoval tři tréninky a měl domluvené dva přípravné zápasy. „Kolín k tomu ale nedal povolení. Tenkrát jsem byl zdrcen. Musel jsem hrát divizi, kterou jsem nikdy hrát nechtěl.“

A tak přišla kyperská anabáze. „Tohoto kroku určitě nelituju. Vybudoval jsem si tam postavení, mám z toho dobrý pocit.“

Kde bude hrát Krulich v příští sezoně? Kypr, Kolín, nebo úplně jiná varianta? Uvidíme…