Fotbal by tím utrpěl, říká o zvažovaném vymýcení hlaviček Jan Suchopárek

„Hlavičkuju od mala. Fotbal hraju od pěti let a nepřijde, že bych byl ve dvaapadesáti letech retardovaný. Ve fotbale se ve většině případů musí hlavičkovat,“ pokračuje.

Ve Velké Británii se objevily návrhy pravidel, po jejichž zavedení by se hra hlavou mohla z fotbalu odstranit. V kolébce fotbalu došlo i k modelovému střetnutí, kdy byla hra po doteku míče hlavou přerušena a zahrával se přímý kop jako při faulu nebo hraní rukou. „Ani si to nechci představovat. To už by s fotbalem nemělo nic společného. Hraje se přece jakoukoliv částí těla. Ruce používají pouze gólmani a hráči v poli při autovém vhazování,“ poukazuje.

Zakažte hlavičky! Fotbal se bojí demence, řešením má být revoluční změna

Moc se mu nelíbí ani pravidlo, kdy míč zasáhne rozhodčího a následuje přerušení hry. „Rozhodčí je přece součástí zápasu. Chápu, že pravidla mohou procházet určitým vývojem, ale postihovat hlavičkování trestným kopem? To je špatně,“ krčí rameny člen stříbrného mužstva z mistrovství Evropy v roce 1996.

Případnou úpravou by se v mnoha ohledech změnil styl hry. Třeba rohové kopy ve většině případů směřují k ohrožení branky soupeře střelami hlavou. „Muselo by se to hrát po zemi, což se dnes také praktikuje… Ale celkově mi to nepřijde normální, aby se fotbal ubíral touto cestou,“ míní Jan Suchopárek.

Sám se nikdy hlavičkovat nebál. „Ani jako malý kluk jsem nic takového neprožíval. Lidé přece sportují pro radost a ne s vědomím, že jdou do nějakého nebezpečí. Fotbal je baví a prostě si chtějí zahrát. Tak to vždycky bylo,“ podotýká.

Nehrozí však, že by rodiče pod vlivem zpráv o nebezpečnosti hlavičkování přestali dávat kluky a holky na fotbal? „Tak to je otázka pro ně. Pravdou je, že rodiče se dneska o děti bojí až příliš,“ tvrdí.

Po faulu má v noze šrouby. Trestní oznámení? Nechci ničit život, říká fotbalista

Pozoruje, že mládež je nyní víc zhýčkaná než v minulosti. „Dřív se mi zdálo, že nedocházelo tak často ke zraněním. Bylo to dané tím, že děti se víc pohybovaly venku a díky různým hrám byly obratnější a šikovnější. To dneska jako trenéři postrádáme, ale to už je z jiného soudku.“