„Udělalo mi to tady velkou radost, panuje tu úplně jiné klima než třeba u mě doma v Zimbabwe. Mladí hráči, to je fotbal. A tady v Česku je jich opravdu hodně, je to dobrá cesta," vyprávěl obránce, který si dnes užívá profesionální smlouvu s elitním českým klubem Spartou a bere spoustu peněz. Jenže i v Hostouni více než stovka kluků i holek slyšela z jeho úst, že ne každá cesta na vrchol je jednoduchá.

Costa totiž neměl v rodném Zimbabwe zdaleka to, co mají třeba malí Hostouňáci, tedy úžasné travnaté hřišti, troje ultramoderní kopačky, krásné dresy a lehounké míče z nejmodernějších materiálů. „U nás je trošku jiná situace. Tam mladí nemají moc věcí, třeba tréninková hřiště, ale jedno mají: rádi fotbal. Stačí jim najít nějaké místo a už hrají. Co je u mě doma a v Česku stejné, že ti mladí mají rádi sport a umí se z něj radovat. Já jsem dnes profesionál a vím, že výsledky jsou hodně důležité, ale pro nás v Africe je to pořád hlavně o radosti ze sportování. Tak se nám to líbí nejvíc," povídal jednatřicetiletý bek, který se stihl stát nejlepším cizincem nejvyšší české soutěže (2013-14) a se Spartou došel loni do čtvrtfinále Evropské ligy.

Začal přitom na ulici s partou kluků z rodného města Harare. A tak, jako kdysi třeba nejslavnější fotbalista všech dob, na prachu, bez kopaček a s míčem, do kterého by mnozí čeští kluci nekopli ani vzteky. „Balon byl smotaný ze zmačkaných PET láhví a igelitových tašek. Kopačky jsem později už měl a na ty první si vzpomínám dobře, protože každá bota byla od jiné značky, pravá tuším od Nike a druhá od Adidas," lehce se pousměje obdivovatel někdejšího brazilského obránce Cafú.

Costa dostal Hostouň vlastně za trest, loni v duelu s Plzní vztyčil prostředníček a disciplinárka mu za toto gesto vyměřila pokutu a povinnost věnovat se mladým. Africký obránce však takový trest bere tak trochu i jako radost. „To není trošku radost, ale velká radost. Děti mají jiné myšlení, jsou hodně pozitivní a je skvělé s nimi trávit čas. Teď jsem zraněný, je to pro mě trochu těžká doba, ale v Hostouni jsem na to zapomněl," vypráví velmi slušnou češtinou, což je na Afričana žijícího v Čechách teprve čtvrtým rokem, docela unikát. „Řeč pro mě na začátku byl problém. Ale kabina Sparty, to skutečně jedna velká rodina a v tomhle mi moc pomohla. Postupně se češtinu učím stále víc. Teď už je to o hodně lepší a já jsem přesvědčen, že se to bude vylepšovat dál," dodal Costa.

Co je nejpodstatnější, Costa našel od prvních minut tréninku až po poslední podpis dlouhé autogramiády společnou řeč i s malými Hostouňáky. A vůbec nevadilo, že si jeden troufalec dovolil při cvičení nasadit hvězdě Sparty jesličky.

Kluci ze Sparty nejsou nadlidé, říká Kasík

Ondřej Kasík se už dlouhé roky stará o mediální tvář pražské Sparty. Právě on přivezl Costu do Hostouně, aby se tady v rámci celého odpoledne věnoval malým fotbalistům. „Známe se s panem Mužíkem z FAČR, který v Hostouni s fotbalem pomáhá a doporučil mi to tady. Byla to dobrá volba," uznal Ondřej Kasík.

Ondřej KasíkSám tvrdí, že jakýkoliv výjezd hráče Sparty mezi děti a jejich rodiče je pro klub prospěšný. Už proto, že lidé pak na sparťany nahlížejí docela jinak než když je pouze sledují v televizi nebo z hlediště při zápasech. „Boříme tím mýty o tom, že jsou to hráči arogantní, že si hrají na nadlidi. Když se dostaneme za těmi lidmi do jejich škol nebo na jejich hřiště, tak vidí, že jsou to úplně normální veselí kluci, kteří si dovedou s každý pohodově popovídat."

Costa Nhamoinesu je podle Kasíka pro návštěvu dětského tréninku jedním z nejideálnějších sparťanů. Děti má rád a díky tomu, že jim může přiblížit složité podmínky ve vlastní zemi, tak ho berou i ony," dodal tiskový guru Sparty, podle něhož každý hráč z prvního týmu absolvuje deset až patnáct takových akcí za jednu sezonu.
Dobrá cesta, co říkáte?