„Myšlenkou napsat něco o historii kolínského fotbalu jsem se začal zabývat někdy po roce 2000, kdy jsem dal dohromady poměrně útlý almanach k 100. výročí založení nejstaršího kolínského klubu AFK Kolín. Poté jsem napsal ještě novinový článek k 100. výročí založení druhého nejstaršího klubu v Kolíně SK Kolín. V té době mě oslovil jeden z mnoha mých svěřenců, sportovní redaktor Kolínského deníku, se žádostí, zda bych nemohl napsat něco o všech fotbalových klubech působících v Kolíně. Dal jsem se tedy do toho a takto to dopadlo," objasnil Jaroslav Bejlek, jak dílo vzniklo.

Jak dlouho jste na knížce pracoval?
Pracoval jsem na tomto dílku dlouho, více jak deset let. A to nejen proto, že to byla práce mravenčí, mnohdy detektivní, ale také proto, že jsem trochu lajdačil. Byly i chvíle, že jsem toho chtěl nechat.

Kolik výtisků půjde do prodeje?
Vydáno bylo celkem 500 výtisků. Jsou k dostání v knihkupectvích v Kolíně, Kutné Hoře a v Nymburku. Křest knihy proběhl na konci roku v divadelním klubu Scapino, kam zavítala celá řada známých osobností z fotbalového prostředí. Tímto bych jim chtěl poděkovat za účast a příjemné setkání.

Píšete o sedmi klubech, které byly v Kolíně registrovány. Který z nich vám přirostl nejvíc k srdci?
Ze všech klubů, o kterých se zmiňuji, mi k srdci nejvíce samozřejmě přirostl ten první, mateřský SK Sparta Kolín, v té době Jiskra Kolín, nyní FK Kolín, kde hrával i můj otec. Za tento klub jsem hrál více jak dvacet let a začal jsem zde i trenérskou kariéru.

Zmiňujete také AFK Kolín, kde jste zanechal také výraznou stopu. Jak vám je po těle, když vidíte, co z tak slavného klubu zůstalo?
V klubu AFK Kolín jsem zažil zřejmě své největší trenérské úspěchy, a tak mi není vůbec příjemné sledovat jeho současný osud.

V knížce vzpomínáte i na celou plejádů hráčů nebo funkcionářů. Na koho vzpomínáte nejraději a proč?
Po celou svoji hráčskou i trenérskou kariéru jsem měl štěstí jak na funkcionáře, tak na trenéry i hráče. Byli to odborníci, profíci, žádné rychlokvašky. Z funkcionářů bych jmenoval pány Kauru, Adamce, Půlpána, Markvarta z Jiskry Kolín či pana Dvořáka z AFK Kolín. Trenéřinu jsem měl to štěstí nasávat u trenérů Bohumila Musila, Rudolfa Cyprise, Bohumila Máchy, Miroslava Madera či Dušana Uhrina staršího. Měl jsem skvostné učitele. No a na hráče vzpomínám na všechny bez rozdílu věku. Měl jsem je stejně rád všechny, od žáčků až po dospělé.

Kdybyste měl ze všech lidí sestavit základní jedenáctku, jaká by byla?
Sestavit jednu jedenáctku z hráčů, o kterých se v knize zmiňuji, je pro mne úkol neřešitelný. Měl jsem možnost hrát s hráči, či je trénovat, takového formátu, že dnešním trenérům se o nich může pouze zdát. Určitě by v ní figurovali takový plejeři jako Jenda Zadák, Ladislav Hlaváček, Jarda Košnar, Josef „Jašin" Horáček, Vašek Kupr, trio Němec, Stratil, Drahovzal. V záloze František Machurka, Kašpar, Frýdek, Smištík, Šebek. Obránci Krumich, Kühn, Rolko a jistě mnozí další. Jejich výčet by dal na tři jedenáctky.

Ve své bohaté kariéře jste aktivně fotbal hrával, pak v něm i nadále dělal funkcionáře. Která z těchto činností vás bavila víc a je vám bližší?
Stále se cítím hlavně trenérem. Proto jsem se také do mateřského klubu vrátil. Domníval jsem se, že zde budu moci uplatnit své znalosti a bohaté trenérské zkušenosti. Ovšem tvrdě jsem narazil. Člověk by neřekl, co je dnes fotbalových odborníků a to bez jakéhokoli fotbalového vzdělání či zkušeností. Skoro by se dalo říci, že mě potkala ta nejhorší srážka, co člověka potkat může. Z této zkušenosti na závěr kariéry je mi hodně smutno.

Co říkáte na současný fotbal v Kolíně?
Na „dělání fotbalu" mám svůj názor podepřený vzděláním a zkušenostmi, který bohužel se současným děním nekoresponduje.