V okresním přeboru totiž mezi dospělými nastoupil patnáctiletý žák Adam Hruška. A premiéru měl skvostnou. Vstřelil jediný gól Polep proti Libodřicím (1:3). „Kapitán Fanda Suchánek mi řekl, ať se tam motám a dávám góly. Tak jsem ho poslechl," řekl po utkání šťastný Adam Hruška.

Výkon je o to cennější, protože v žákovské kategorii je povoláním brankář. „Bylo nás málo, tak jsme ho oslovili a on souhlasil," podotkl trenér Polep Vít Mádle.

Navíc byla možnost, že si zahraje po boku svého otce. A to už byla výzva.  „Táta mi řekl, že mi do toho kecat nebude," objasnil Adam Hruška.

Netrvalo dlouho a oba mohli slavit. Adam Hruška totiž po přihrávce od Dana Kmocha ukázal důraz ve vápně a střelou pod břevno snížil. Nejprve přišlo uznalé poplácání od autora přihrávky, poté došlo i na to od otce. „Je to splněný sen. Co víc si může otec přát," byla první slova šťastného táty Martina.

A jak se cítil autor premiérové trefy mezi dospělými? 
„Cítil jsem se starší. Nervózní jsem před zápasem ale nebyl vůbec, to až na hřišti," přiznal.

Nervozita byla ale brzy pryč. Po pár minutách se při soubojích otrkal a pak udeřil.  „ Na gólmana to jde, ne? Byl to skvělý pocit," vyznal se po vstřeleném gólu Adam Hruška.

Fotbal má v krvi. Hrál ho jeho strejda a nadále ho hraje i jeho táta.

První krůčky dělal v Kolíně. Bylo to v přípravce. A roky to byly úspěšné. Sice začínal 
v poli, pak se však po vzoru  strýce přesunul do brány. A udělal dobře. Byl oporou a několikrát získal cenu pro nejlepšího brankáře.

„Na fotbalové roky v Kolíně se mi vzpomíná dobře. Měli jsem tam dobrou partu, se kterou jsme vozili pořád medaile z turnajů. Na soustředění s nimi byla sranda a všechny zápasy jsme vyhrávali. Odešel jsem až v žácích, kde mě to přestalo bavit kvůli trenérovi," zavzpomínal Adam Hruška.

Lákala ho Slavia Praha

Když v Kolíně končil, dostal nabídku z pražské Slavie. „Pár dnů jsme tam jezdili, ale bylo to náročné hlavně na čas, proto jsme tam pak přestali jezdit. Taky by to bylo náročné finančně. Vzhledem k tomu, že máme celkem tři děti, nechtěli jsme upřednostnit pouze jedno," upřesnil otec Martin Hruška.

Rozhodnutí to ale bylo těžké. Vždyť rodinný klan Hrušků je velkým příznivcem sešívaných. „Slávisti jsou všichni chlapi v naší rodině. Děda, táta, strejda i já. Takže kdyby měl můj syn na sobě dres Slavie, byl by to další splněný sen," dodal Martin Hruška.

To už je ale minulost. V současné době hraje Adam Hruška za žáky v Polepech. A se svými spoluhráči směřuje k vítězství v okresním přeboru. „Máme tady dobrou partu. Jsou tady šikovní hokejisté a také kluci, se kterými jsme hráli v Kolíně. Jenomže ti tam také skončili a když je oslovil můj strejda, aby šli hrát do Polep, tak souhlasili. A udělali dobře, když se podívám na tabulku," řekl s úsměvem Adam Hruška.

Atletika vítězí

Zatímco v předchozích letech byl pro něj fotbal číslo jedna, nyní tomu už tak není. V současné době je jím atletika.

„V atletice mě nejvíce baví v poslední době skok do dálky, ve kterém mi nedávno zbývalo pár centimetrů na třetí místo v krajských přeborech. Také jsem třetí přeborník kraje v hodu kladivem. Šel jsem to podruhé v závodě a z místa bez otočky jsem hodil 25,56 metrů," chlubí se svými výkony Adam Hruška.

Královna sportu ho uchvátila. „Líbí se mi ta všestrannost. O prázdninách se chystám na desetiboj," hlásí.

Třeba z něho vyroste nový Roman Šeberle…