Jelikož v Česku chybí až dva tisíce arbitrů, rozjel FAČR kampaň Fotbal tě potřebuje, staň se rozhodčím. K tomuto kroku se v roce 2015 odhodlala i Holakovská. „Poprvé jsem se k rozhodování dostala jako laik u nás na vesnici, kdy jsem se chodila koukat na skoro všechna utkání. Na nižší soutěže často jezdí jen jeden rozhodčí, bez asistentů. Oddíly tudíž musí dát někoho na lajnu. To jsem byla často já. Někteří rozhodčí mi po utkání přišli poděkovat se slovy, ať začnu pískat, že bych na to byla dobrá. Trvalo to ale ještě docela dlouho, než jsem se k tomu opravdu odhodlala. Nakonec mě k tomu popostrčil můj bývalý trenér z žáků a já začala na okrese,“ popsala.

V obci Obříství chodila hrát jako malá s kluky, od patnácti kopala už mezi ženami. Trochu tedy tušila, co ji čeká. Ale realita byla i pro ni poměrně překvapivá. „Z tribuny vypadá rozhodování jednoduše, ve skutečnosti to je těžká práce. To ale poznáte, až když jste ne hřišti a nesete za svá rozhodnutí i zodpovědnost,“ uvedla Tereza. „Rozhodčí fotbal vnímá jinak než hráči. Jako hráčka jsem chtěla vyhrávat, v každém utkaní bylo spousty emocí. Jako rozhodčí musíte hráče chránit, emoce naopak uklidňovat a snažit se, aby utkání probíhala co nejklidněji. Rozhodčí se musí umět velmi rychle rozhodnout, rychle jednat, nesmí se bát udělat i nepopulární rozhodnutí,“ vysvětlila.

Jako žena to má v nejpopulárnějším sportu občas těžké. Co jí dokáže nejvíce naštvat? „Někdy se člověk nestačí divit, co všechno slyší. Nejvíce mi ale vadí posílání k plotně! Na začátku to bylo dost těžké. Ale podrželi mě kolegové. A čím jste dál, tím je to lepší, jednodušší. Teď vím, že je strašně důležité umět s hráči na hřišti komunikovat, umět jim i rychle něco vysvětlit, jak jsem to jako rozhodčí viděla. Nesmí se z toho ale stát debatní kroužek, někdy naopak musím razantně dát najevo, že já rozhoduji a nenechám si do toho od nikoho kecat,“ zdůraznila rodačka z Brandýsa nad Labem.

Že se většina zápasů hraje o víkendech, jí vyhovuje. „Pracuji od pondělí do pátku v jedné zahradnické firmě, takže se soboty a neděle mohu věnovat pískání. Jediná nevýhoda je, že zahradník má hlavní sezonu na jaře a na podzim, což je i ve fotbale. V tomhle období je nejvíce práce, a i té nejvíc náročné z celého roku. Často jsem ráda, že jsem konečně po celém dni doma, a v tu chvíli si uvědomím, že musím jít ještě běhat,“ směje se.

Ráda by na hřištích viděla i další bývalé hráčky, nebo prostě slečny, které fotbal baví. „Že je rozhodčích málo víme všichni. To že FAČR organizuje náborovou kampaň je výborný krok. Přeju si, aby měla co největší úspěch. Pomohlo by to rozhodčím, pomohlo by to fotbalu,“ dodala Holakovská.