„Fotbalově byl uplynulý rok skvělý, ale v osobním životě vůbec ne. Už se těším na nový,“ uvedl po silvestrovském derby v tréninkovém areálu Slavie v Edenu.

Jak jste prožíval premiérové derby?
Bylo pro mě hodně náročné, hlavně fyzicky. Nevěděl jsem, co od něj očekávat, ale hodnotím vše pozitivně. Šlo o dobré rozloučení s rokem 2019. Jsem rád, že jsem mohl přispět a být trochu platný. Příští rok ale budu zvažovat starší kategorii.

V závěru zápasu bylo derby dost vyhecované…
To ano, někdy až zbytečně, i z mé strany. Mohl jsem se trochu krotit. (usmívá se)

Rok 2019 je za námi. Jaký pro vás byl?
Fotbalově dobrý. Kromě Brazílie jsem byl s Dortmundem v Hong Kongu, Japonsku, tedy v zemích, které jsem ještě nikdy nenavštívil. Po osobní stránce byl ale takový… všelijaký. Zemřela mi maminka, řešil jsem hodně nepříjemné životní věci. Jsem rád, že je pryč, a těším se na rok 2020, který bude určitě lepší.

V něm čeká český národní tým mistrovství Evropy. Jak vidíte jeho šance?
Šance postoupit ze skupiny tu je. Když bude jádro hráčů zdravé, tak věřím, že nezklameme a zanecháme dobrou stopu.

Líbí se vám následovníci na hrotu reprezentačního útoku?
Jedničkou je teď Patrik Schick. Zaplaťpánbůh je zdravotně v pořádku, rozstřílel se, a to je pro trenéra hodně důležité. Jde o stěžejního hráče. Ale věřím, že se bude dařit i dalším. Je tam Michal Krmenčík, Zdeněk Ondrášek, Martin Doležal. Není to o základní jedenáctce, ale celém kádru.

Patriku Schickovi to vážně střílí. Může jednou překonat váš rekord v počtu gólů za národní tým?
Těžko říct, je to jen na něm. Kvality na to rozhodně má, musí se ale všechno sejít. Záleží také na spoluhráčích. Já je měl skvělé a góly mi úžasně připravovali. Není náhoda, že druhý za mnou je Milan Baroš. Byli jsme skvělá generace, hráli útočný fotbal, dávali hodně gólů a útočníci z toho hodně těžili.