Italský trenér měl za sebou před příchodem do Atén dvě angažmá. V Interu Milán střídal v roce 2012 Waltera Mazzariho a dokončil sezonu na šestém místě. V té druhé se však Nerazzurri protrápili k deváté příčce a poprvé po patnácti letech nepostoupili do pohárové Evropy.

Z milánského klubu se pakoval, ale v průběhu dalšího ročníku po něm skočilo Udinese. Po jedné sezoně a šestnáctém místě se rozhodl sám odstoupit.

Díru do světa svými výsledky Stramaccioni evidentně neudělal, přesto si ho vybral Panathinaikos. Rozjetou sezonu dokončil na druhém místě, ale další ročník? Bída po italsku…

Jeden bod v šesti zápasech Evropské ligy, debakl od Olympiakosu a výpadek v domácím poháru s OFI Kréta. A Stramaccioni mohl zamávat i Aténám.

Důsledky jeho přestupové politiky pociťuje klub dodnes. Během dvou přestupových období přišlo devatenáct hráčů. A poté, co rodák z Říma skončil, si v Panathinaikosu moc nevěděli rady, jak si s nadbytkem v kádru poradit.

Ale aby to nevyznělo, že za všechno může dvaačtyřicetiletý kouč… Velké problémy způsobil vlastník Giannis Alafouzos, mediální magnát bez zkušeností s vedením fotbalového subjektu.

Příliš mu nevyšel projekt PAO Alliance 2012, kdy fanoušci mohli získávat podíl v klubu. Nakonec vše dopadlo tak, že finance musel stejně přinášet on, až ho to přestalo bavit a klub nabídl k prodeji.

Panathinaikos dlužil, kam se podíval, až nakonec přišel i trest od UEFA. Pokud se Atéňané kvalifikují do evropských pohárů v příštích třech letech, nebudou v nich moci nastoupit. Navíc museli zaplatit pokutu sto tisíc eur.

Jejich větší starost však zřejmě bude udržet klub na fotbalové mapě. Loni skončil v šestnáctičlenném startovním poli jedenáctý a hráči v průběhu sezony odmítli trénovat kvůli problémům s výplatami.

Prostě „idylka“ na řecký způsob. S nezanedbatelným italským podpisem…