A nemyslete si, že snad hlasovali fanoušci, kterých mají Bohemians dost. Kdepak, tady rozhodovali kapitáni, trenéři a vybraní novináři. „Já vybral právě Baroše, ještě jsem napsal Tomáše Sivoka a Jaroslava Drobného,“ řekl 39letý záložník.

Jenže vyhrál on. „Neříkám, že jsem o tom někde v koutku duše nesnil, ale víte… Tihle hráči jsou daleko nade mnou. Byli v cizině, v reprezentaci,“ zamyslel se Jindřišek. Co rozhodlo, že teď třímá ono ocenění? Fotbalový um, věrnost Bohemce. A určitě to, že na hřišti je symbolem (či jakousi zárukou) férového chování.

Příhoda o jizvě

K dobru dejme třeba příhodu z podzimu roku 2009, kdy na domácím stadionu schytal ránu od Petra Švancary. Jiní by se svíjeli a hráli divadlo, ukazovali krvavý šrám… Jindřišek však ne. Šel za sudím, aby soupeře nevylučoval a vysvětloval mu: „Nebyl v tom úmysl.“

S odstupem času na to oba aktéři zavzpomínali a Švancara děkoval: „Já se tehdy vracel po šestizápasovém trestu. Dostat opět červenou, jdu pomalu do kriminálu.“ Ten postoj už před 11 lety chápal málokdo. „Pamatuju si, že mi to kouč Hoftych dal sežrat. Prohráli jsme. Mám z toho jizvu. Ale i dnes bych se zachoval stejně. Cítil jsem, že v tom nebyl úmysl,“ zmínil Jindřišek.

Bohužel, podobná „rytířská“ gesta se z fotbalu vytrácejí. I podle Jindřiškova názoru přibývá fotbalistů, jimž chybí nejen jakýsi základní respekt, ale hlavně jsou zákeřní. „Víc než dřív,“ poznamenal. Zkušený veterán si tento soud může dovolit. Třeba proto, že nikdy nebyl vyloučen. „Dřív se hráč omluvil, fauloval v zápalu boje. Teď do toho mnozí jdou tak, že chtějí kopnout, aby to druhého bolelo.“

Pojďme od neveselých soudů zpět k rodákovi z Jizerských hor. V lize debutoval v roce 2003 šanci mu dal Jablonec. Pak se na chvíli přesunul na Hanou, kde dvě sezony oblékal dres Sigmy. A od roku 2009 je hráčem Bohemky. „Jsem rád za každý rok, co můžu hrát ligu,“ usmál se středopolař, jenž by mohl zaútočit na letitý klubový rekord Bohemky. Jindřišek totiž do téhle chvíle v zelenobílém dresu nasbíral 261 startů.

Stačí to na druhé místo. Před ním je už jen Zdeněk Prokeš (podle statistiků 294 duelů, dle klubu 292)… „Je to zajímavé, ale tyhle počty neřeším. Nebazíruju na tom, abych byl první,“ vzkázal. V kabině se však tohle téma propírá, ne že ne. „Kluci říkají, že je to jedna sezona. Ale ve fotbale nevíte…“ řekl.

Zápasy bolí víc a víc

Výhodou oblíbence tribun, jemuž málokdo řekne jinak než „Pepa“, je zdraví. „Nikdy jsem neměl větší problémy se zraněními,“ uznal, ovšem hned dodal, že teď jej každý zápas bolí. „Víc a víc.“ Přesto nehodlá končit. Dál jej žene chuť do fotbalu. Poslední motivací je nejnovější ocenění. „Trofej si schovám do skříně,“ dodal.

A kdo ví, možná ji jednou vydraží. Jako loni, kdy se Jindřišek zapsal do srdcí řady fanoušků aukcí kopaček. Výtěžek šel na podporu mladého fotbalisty, který přišel o tátu (zemřel v Jizerkách poté, co na něj při kácení lesa spadl strom).