Zároveň ale nezastírá, že individuální ocenění by celá rodina vyměnila za týmový úspěch pro Slavii. „Nejlepší hráč sezony je pěkná věc. Jak ale říká sám Tomáš, vyměnil bych to za titul,“ přiznává Holeš starší.

Pražané si podle jeho slov přitom zavařili sami. Zaváhání bylo moc. „Slavia prohrála zápasy, které neměla prohrát – s Karvinou i s dalšími týmy, které jsou v tabulce níž. Jeden hráč nedá penaltu, druhému hráč uteče, třetí nedá v úniku gól… Chyby se sečtou a pak to tak je. Vyhrát počtvrté v řadě… Asi nejde tak dlouho udržet nadstandardní výkony,“ myslí si muž, který nejlepšího záložníka sezony k fotbalu přivedl.

Tomáš Holeš měl totiž všechny předpoklady pro to stát se fotbalistou. On i jeho dva bratři měli vzory jak v otci, který hrával na krajské úrovni, tak v dědečkovi, který v mládí nastupoval v divizi. „Kluci měli odkud brát,“ nezastírá Tomášův otec.

Dodnes celá rodina Tomášovy zápasy sleduje a devětadvacetiletého reprezentanta se snaží co nejvíce podporovat. „Jsme fotbalová rodina, takže se snažíme sledovat každý zápas. Že bychom si ale kvůli zápasům brali dovolenou, to určitě ne. Jezdíme hodně, nenecháme si to utéct, pokud to jde. Pokud to nejde, tak to oželíme,“ popisuje Edvard Holeš.

Ten přiznává, že si k výkonům svého syna občas sám leccos řekne, i když jeho potomek už má dva ligové tituly a je důležitým článkem reprezentace. „Samozřejmě si k tomu řeknete svoje. Nejmladší syn je taky takový chytrý, takže vždycky taky něco přidá. Většinou už to ale není potřeba. Svoje mu k tomu řekne trenér, přenechali jsme to spíš odborníkům,“ směje se.

Při Tomášově výchově bylo podle jeho otce důležité správně ho podporovat, aby na vytyčené cestě vydržel. Nejde jen kritizovat nebo chválit. „Někdy musíte dělat jedno, jindy druhé. Jde o to, aby kluci v mládí neztratili chuť do fotbalu. Byly roky, kdy kluci měli zájem, i roky, kdy zájem neměli. Viděli, že ostatní chodí na diskotéky za holkami, takže jsme to museli podržet,“ přiznává.

Pomohlo ale i nastavení dnes devětadvacetiletého hráče. „Tomáš na to později přišel sám. Když viděl, že jsou úspěchy a že může něco dokázat, tak už si šel za svým. Nikdy to nebylo tak vážné, že by s tím chtěl seknout,“ říká.

I díky tomu mohla celá Holešova rodina prožívat už několikrát pořádné fotbalové štěstí. Tomáš vedle dvou ligových titulů vyhrál český pohár, zahrál si čtvrtfinále Eura s reprezentací a zazářil v zápasech proti Nizozemsku nebo Arsenalu.

„Sláva ho ale nijak nezměnila. Pořád je to ten stejný kluk, který přijede na vesnici a jde posedět a podebatovat s místními kluky. Tak to má být,“ těší Holešova otce, který je v Borovnici na Vysočině starostou.