Už jen letití pamětníci vědí, že na vině byl proslulý „Budějovický případ“, kdy Dynamo a Karlovy Vary se v divizi rvaly o postup do II. ligy a rozhodovalo až poslední kolo, do něhož šly oba týmy se stejným počtem bodů, K. Vary měly skóre 49:18 a Dynamo 45:18. Rozhodovala přestřelka na dálku, Karlovy Vary porazily českobudějovickou Iglu 5:1, Dynamo ale rozstřílelo v derby Lokomotivu 10:0 a lepším poměrem branek šlo do II. ligy.

Stanislav Sadílek patřil k velkým fotbalovým talentům. V dorostu nosil sešívaný dres Slavie.
Hrál s Panenkou, střílel góly za Slavii. Nyní Sadílek sleduje v lize vnuky

Tedy přesněji řečeno, mělo do II. ligy jít, ale nešlo. Utkání Dynama s Lokomotivou totiž řídící svaz kontumoval v neprospěch obou týmů, Lokomotivu navíc potrestal sestupem do krajského přeboru a Dynamo místo do II. ligy putovalo až do I. A třídy!

„Nebylo prokázáno, že k ovlivnění zápasu došlo za úplatu, komise ale došla k závěru, že se tak stalo ze sympatií a nezdravého lokálního patriotismu,“ rozhodla disciplinárka – zřejmě také proto, že v časech proletářského internacionalismu se lokální patriotismus trestal hodně přísně…

Jak to vypadalo, když fotbal hráli naši dědové?
V historickém speciálu Deníku se dozvíte, kde narazila Sparta nebo Slavia, kde vyrostly hvězdy a přečtete si příběhy zapomenutých hrdinů. Od středy 17. března až za Velikonoce každý den nový článek.

Dynamo padlo až na dno propasti a nemělo to snadné, všude si jeho hráči od fanoušků vyslechli své. Nicméně ve „vyhnanství“ byli černobílí jen nejkratší možnou dobu, v I. A třídě, v krajském přeboru a poté i v divizi pobyli vždycky jen jeden rok a přesně před těmi padesáti lety, v sezoně 1970/71, už zase byli ligoví…

Ale že by v té třetí lize Dynamo nějak zářilo, to tedy ne, v tabulce skončilo ze 16 týmů až na 13. místě.

A na první ligu, kterou českobudějovičtí fotbalisté předtím hráli naposled v sezoně 1947/48, si fanoušci na jihu Čech museli ještě patnáct let počkat…

Lerch: Byly to krásné chvíle

Před pětadvaceti lety skončili fotbalisté Dynama v I. lize na jedenáctém místě. Žádná tragédie, ale ani žádná sláva.

Zato pro pražskou Slavii to byla sezona zcela výjimečná! Červenobílí v tom roce 1996 vyhráli první ligu, a to pro ně byla událost vpravdě historická – tým z Edenu, který letos aspiruje na třetí titul mistra ligy v řadě, totiž v nejvyšší soutěži tenkrát triumfoval po dlouhých devětačtyřiceti letech! Skutečně je to tak, není to žádný tiskařský šotek – bez jednoho roku rovné půlstoletí pražská Slavia čekala na ligový titul, který její fanoušci předtím slavili v roce 1947…

A svůj podíl na tom, že před těmi 25 lety mohl Eden zase slavit, měli i fotbalisté z jihočeské metropole – hvězdou mužstva byl Karel Poborský, jenž do Slavie přišel s krátkou zastávkou na Žižkově z českobudějovického Dynama, už předtím ze Střeleckého ostrova do Slavie zamířil obránce Jiří Lerch a trenérem týmu byl další českobudějovický odchovanec František Cipro.

LEGENDA. Ladislav Kubalák je legendou fotbalového Frýdku-Místku. V roce 1976 byl u slavného vítězství 1:0 na Letné. Slezané vyhráli v roce 1977 v téže sezoně i domácí odvetu 3:2. Foto: MFK Frýdek-Místek
Na Spartu jsme jeli tramvají, vzpomíná fotbalista Kubalák na památné zápasy

„Byly to krásné chvíle a moc rád na to vzpomínám,“ říká Jiří Lerch, jenž ve Slavii hrál devět let a jistou dobu jí dělal i kapitána. „My tenkrát za Korbela byli v lize asi pětkrát druzí, ale až v tom šestadevadesátém jsme konečně byli mistři. Samozřejmě to zážitek byli veliký,“ vzpomíná Lerch a jedním dechem dodává, že jen u titulu navíc nezůstalo: „My totiž ligový titul umocnili i velkým tažením v Poháru UEFA, kde jsme postoupili až do semifinále,“ líčí, jak Slavia na cestě mezi elitní čtyřku vyřadila Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Lens a AS Řím. „Zastavilo nás až Bordeaux,“ podtrhuje.

Řada opor z mistrovské Slavie navíc v tom slavném roce přispěla v národním mužstvu na mistrovství Evropy v Anglii k zisku stříbrných medailí.

K postupu na evropský šampionát pomohl také Jiří Lerch, z týmu ale na poslední chvíli vypadl. „Bylo to pro mě tenkrát velké zklamání, protože já prakticky celou kvalifikaci s nároďákem odjezdil, na každý sraz jsem byl v nominaci, bohužel trenér Uhrin mi tehdy šanci nedal,“ dodnes ještě to své tehdejší zklamání nepřekousl.

Když Lerch poté ve Slavii skončil, přistěhoval se zpátky domů do Českých Budějovic, kde začal s trénováním. „V Dynamu jsem se opět sešel i s Frantou Ciprem, jemuž jsem dělal asistenta,“ uzavírá Jiří Lerch, jenž v Dynamu jako asistent trenéra Horejše působí i nyní.