Kliknutím zvětšíte
V červenobílých barvách si slávistická fanynka a členka Odboru přátel užívá sezony na výsluní, ale pamatuje také roky, kdy Eden málem zažil sestup do druhé ligy. Její vztah k fotbalu začal v polovině 90. let.
"Tehdy jsme vyhráli titul, měli skvělou šňůru evropským pohárem. Úplně přesně si nevybavuji, kdy jsem poprvé starý Eden navštívila, ale na tohle si vzpomínám moc dobře," vypráví dvaačtyřicetiletá věrná slávistka.
Lásku ke klubu nezdědila, ale dostala se k ní sama. "Táta byl od mala klokan, ale já s kamarádem pošilhávala po Slavii. Říkala jsem mu, že to je aspoň za rohem," vzpomíná se smíchem.
Slavia je pro ni neoddělitelnou součástí života. "Je to pro mě životabudič. Když je mi ouzko, nabije mě energií. Ano, samozřejmě někdy tu energii dokáže sebrat, podle toho, co kluci na hřišti předvedou, ale celkově mě hlavně nabíjí," říká.
Její první výlet za Slavií na stadion soupeře nebyl jen tak ledajaký. Nešlo o Mladou Boleslav nebo Příbram, ale 2500 kilometrů vzdálené španělské Vigo. "To už je hodně dávno," usmívá se. "Z exotičtějších destinací to byl třeba moldavský Kišiněv. Tam to bylo moc pěkné."
Cesty za fotbalem, to není jen zábava a přátelství, někdy se z toho může stát pěkně nebezpečná situace. "Při zápase na Crvene Zvezdě Bělehrad jsem se bála o život. Myslela jsem, že se nedostaneme tam i zpět. Policajti nás vedli po tmě, abychom byli nenápadní, nic příjemného. Ale nakonec to dopadlo dobře," přibližuje i stinné stránky fanouškovství.
Dort k narozeninám
Ovšem nic veselého nečekalo na fanoušky červenobílé kombinace ani v domácím prostředí. Klub byl na pokraji krachu a šel od porážky k porážce. V sezoně 2013/2014 chyběl jen kousek a mohl i sestoupit o patro níž.
"To byly hrozné časy. Pamatuju, když nám jeden hráč, raději ho nebudu jmenovat, říkal, ať za nimi raději nejezdíme, že to nestojí za to a že je tým plný žoldáků," vrací se zpět do krušnějších časů.
S Odborem přátel Slavie, nejstarší a největší fanouškovské organizaci u nás, si užila spoustu akcí. "Krásný byl několikadenní autobusový okruh po Sicílii, když tehdy hrála Slavia v Palermu. To byl krásný zážitek."S kamarádkami sparťankami se nehecuje. Žádné takové nemá. "Sparťany odradím včas, aby se se mnou vůbec nebavili. V tomhle jsem ortodoxní slávista, nemusím je," směje se.
Hráči si nemohou vynachválit její pekařské umění. "Začalo to dortem pro Mateje Krajčíka. Po zápase jsme s dalšími členy Odboru přátel, s Honzou Čapkem, chodili k autobusu, Matejovi jsem ho upekla k narozeninám a stala se z toho tradice. Jednou po mě chtěli bábovku, pak zase upéct něco jiného. Teď s covidem je to pasé, ale pracuji v hotelu Iris přímo v Edenu, takže hráče i teď mohu něčím nakrmit," pokračuje v příjemném vyprávění.
Právě Matej Krajčík patří společně s Radkem Černým a Milanem Škodou mezi její nejoblíbenější slávisty.
Méně příjemná je ale pro fanoušky současná situace. Na stadion se jich může přijít podívat pouze tisícovka. "Fandím a okřikuji dědky, kteří kritizují kluky na hřišti. Jsem jejich velký obhájce," dodává s úsměvem skalní fanynka Slavie.
Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody:
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
