Kristýna Růžičková je devatenáctiletá ofenzivní fotbalistka. S fotbalem začínala jako jedenáctiletá v Kutné Hoře, odkud po roce a půl přestoupila do Slavie Praha. Současně stíhala také atletiku, hájila barvy kolínského Sokola. I přes spoustu úspěchů nakonec dostal přednost fotbal.

Se sezonní výjimkou, tedy ročního angažmá v Pardubicích, stále obléká dres pražské Slavie. Na kontě má také čtyři sezony v mládežnické reprezentaci (U16, U17 a U19) či utkání Ligy mistryň.

Martin Lindák v akci.
Za hranice s kopačkami. Lindák se přesunul do Rakouska a už získal první cenu

Vaše fotbalové začátky se mapují do Kutné Hory. Vzpomínáte si na nějaký moment ze svého úplného začátku?
Vyloženě nějaký moment si asi nepamatuji. Pamatuji si jen to, že když jsem začínala s fotbalem, v okolních týmech žádná jiná holka nehrála, byla jsem jediná. Ze začátku na mě všichni koukali a podceňovali mě, a to jen proto, že jsem holka.

Jaký pro vás byl přesun do Slavie? Přece jen jste přešla ze smíšeného týmu do čistě dívčího, navíc úrovní asi trochu jinde…
Moje začátky ve Slavii určitě nebyly lehké, jelikož jsem s fotbalem začala až v jedenácti letech. Po roce a půl jsem už dostala nabídku od Slavie, kde samozřejmě byla jiná úroveň. Dlouho trvalo, než jsem se dokázala ostatním holkám vyrovnat a najít si místo v základní sestavě. Ze začátku jsem tak hrála jak za Slavii, tak Kutnou Horu, dokud nezrušili střídavé starty.

Kromě fotbalu jste také dělala atletiku v Kolíně. Dařilo se vám sporty spojit tak, abyste je zvládala oba? Proč jste nakonec vybrala fotbal?
S atletikou jsem začala úplně náhodou. Trenér z atletiky si mě vyhlédl na školních závodech a já si řekla, že bych to chtěla zkusit, protože mě vždy běhání bavilo. Časem se ale ukázalo, že s fotbalem v Praze, školou v Kutné Hoře se atletikou v Kolíně se to nedá skloubit. Fotbal byla vždy má priorita, a proto jsem na tréninky a závody v atletice jezdila jen tehdy, když jsem měla volno. Pak jsem začala mít zdravotní problémy z přetrénování, neměla jsem jediný den volný, a to jak v týdnu, tak o víkendu. Přišel tedy tlak od trenérů a doktorů, abych si vybrala jen jeden sport, kterému se budu věnovat. Přestože jsem na atletice poznala spoustu skvělých lidí, fotbal byl pro mě víc.

Říkala jste, že jste na atletice poznala spoustu skvělých lidí. Jste s nimi i nadále v kontaktu a sledujete jejich výsledky?
V kontaktu jsem zůstala se svou nejlepší kamarádkou, ale často se potkávám i s ostatními. Ano, občas výsledky z atletiky sleduji a zaměřuji se na lidi, se kterými jsem tam chodila.

Z utkání NBL BC Kolín - Brno (80:89).
Kolín opět úřadoval při trojkách, s Brnem ale i tak podruhé prohrál

A co úspěchy, které jste společně s nimi dokázala dříve? Které se vám vybaví?
Určitě se mi vybaví hodně závodů za družstva, ve kterých se nám jako týmu dost dařilo. Také si vybavuji štafetové závody, ve kterých se nám s holkami podařilo pokořit osm let starý oddílový rekord na 4x 100 metrů.

Zpět k fotbalu. Loni jste přestoupila do Pardubic. Lze nějak srovnat vaše angažmá ve Slavii a v Pardubicích? Co byste vypíchla v jednom, či druhém klubu?
Rok v Pardubicích byl pro mě jeden z nejlepších fotbalových roků. Poznala jsem skvělou partu holek a dostala jsem šanci hrát v útoku, za což jsem strašně vděčná. Porovnávat tyto dva kluby asi moc nejde, jelikož Slavia je trochu větší klub. V Pardubicích jsem ale posbírala dost zkušeností. Dostala jsem tam důvěru od holek i trenérů a díky tomu jsem si začala věřit, což si myslím, že je ve fotbale hodně důležité, zejména u holek. Ve Slavii je to zase o něčem jiném, v Pardubicích se mi dařilo především kvůli bojovnosti a rychlosti, zde už to ale nestačí. Každý trénink mi dokazuje, že se mám ještě hodně co učit. Je to pro mě náročné jak fyzicky, tak psychicky, ale beru to jako další zkoušku a věřím, že za nějakou dobu se budu schopna holkám vyrovnat.

Nyní jste zpět v sešívaném, v ženském týmu. Zahrála jste si Evropské poháry, například na Arsenalu. Když jste začínala s fotbalem, věřila jste, že se dostanete tak vysoko? Je to splněný sen?
Ano, samozřejmě zahrát si Ligu mistryň proti Arsenalu je pro mě splněným snem, u kterého jsem nikdy nevěřila, že se mi může splnit.

Ženský fotbal se často staví do pozadí oproti mužskému. Jaký je na to váš názor? Může ženský fotbal nabídnout něco, co mužský ne?
Tohle je v poslední době často řešené téma. Hodně lidí srovnává ženský a mužský fotbal. Někteří jsou názoru, že holky by fotbal hrát neměly a že to není sport pro ně. Já jsem názoru, že se to srovnávat nedá a ani nemůže. Každý fotbal má co nabídnout. Kluci mají jiné dispozice, jako je rychlost a lepší regenerace, což také vyplývá z mužského fotbalu. Mají také mnohem lepší podmínky, nemusí například chodit do práce. To všechno by si měl člověk uvědomit, pokud srovnává ženský a mužský fotbal. Myslím, že spoustě lidí může přijít ženský fotbal atraktivní a zajímavý v něčem jiném a je jen otázka času, než začnou brát stejně jak mužský, tak ženský fotbal.

Z hokejového utkání Chance ligy Kolín - Třebíč (1:2)
FOTO: Kozlové trápili favorita, lídr z Třebíče rozhodl až na konci utkání

Podívejme se také na vaší reprezentační kariéru. Dres nároďáku jste oblékala v kategoriích U16, U17 a U19. Je pro vás ženská reprezentace další metou?
Popravdě, nad reprezentací žen jsem zatím nepřemýšlela. Můj momentální cíl je vyrovnat se holkám v týmu a třeba zabojovat o základní sestavu. Reprezentace je pro mě zatím nedosažitelný sen, který bych si ale jednou určitě ráda splnila.

Často se dívky zaměřují na jiné, spíše typicky dívčí, sporty. Vzkázala byste jim něco, proč by se neměly bát fotbalu? Že i ženský fotbal má něco do sebe…
Ano, také jsem jako malá začínala s tancováním dalšími, více holčičími, sporty. Jelikož jsem ale vyrůstala spíše mezi kluky, a to bratranci, měla jsem vždy blíže k fotbalu. Určitě bych holkám doporučila fotbal zkusit a také, aby se toho nebály. Osobně si myslím, že spousta kluků ocení, když holka fotbalu rozumí a můžou se s ní o tom bavit. Je tím ta holka dost zajímavá, protože ještě pořád není tak obvyklé, aby holka hrála fotbal.

Vzpomínka trenéra na fotbalové začátky Kristýny Růžičkové

Prvním fotbalovým trenérem Kristýny Růžičkové byl v kutnohorské Spartě Luboš Hájek. Ten v ní viděl talent už na konci června roku 2013 při rozlučce svého přípravkového týmu v Hlízově, kde si proti sobě zahrály děti a maminky.

„Tehdy tam s rodiči doprovodila o tři a půl roku mladšího bratra Daniela a zapojila se do hry. Hned jsem ji pozval do týmu, ať to s námi od nové sezony zkusí, že se určitě stane posilou. I když se rodiče obávali, jak jejich dcera bude všechny sportovní a volnočasové aktivity stíhat, dobře to dopadlo a Kristýnka začala hrát pravidelně fotbal. Jsem velice rád, že to dotáhla takhle daleko, a pořád jí fandím,“ uvedl Luboš Hájek, který nyní už několik let trénuje mládež v Čáslavi, včetně dívčího celku.

Kristýna Růžičková v červnu roku 2014 ještě se spoluhráči a trenéry ze starší přípravky Sparty Kutná Hora.Kristýna Růžičková v červnu roku 2014 ještě se spoluhráči a trenéry ze starší přípravky Sparty Kutná Hora.Zdroj: Pavla Hájková

Tomáš Šulc