Rumunsko, země z východu Evropy, která se mimo jiné vyznačuje bohatou kulturou, vysokou mírou pravoslavně věřících obyvatel, ale i tím, že dlouhodobě produkuje vynikající fotbalisty. Ostatně několik nástupců slavného Gheorghe Hagiho pobíhá momentálně i po tuzemských trávnících.

Když se řekne rumunská stopa v českém fotbale, určitě se všem vybaví v první řadě hráči jako Nicolae Stanciu, Florin Nita, Alexandru Chipciu či Bogdan Vatajelu. Současní, případně bývalí plejeři slavných pražských „S“, kteří se víceméně stali symboly takzvané internacionalizace – přílivu zahraničních fotbalistů do české nejvyšší soutěže, který nastal mezi lety 2017 a 2018.

Fotbalisty z balkánské země ovšem najdeme i v okresních fotbalových soutěžích. Konkrétně například v Boroticích na Příbramsku. Právě tam našli ve stejném období své útočiště Nicolae Pantelimon a Valentin Marian Guiu.

„Protože pracovali v blízkém okolí, chodili si sami od sebe kopat k nám na hřiště. Postupně s námi začali trénovat, hrát přátelské zápasy a nakonec jsme se domluvili, že se stanou právoplatnými členy našeho mužstva,“ prozradil trenér Miroslav Hnida.

Tím ale ještě nebylo zcela vyhráno. Příchody obou hráčů musely být stvrzeny i administrativně. To znamenalo vyjednat přestup z Rumunska. „Bylo to dost složité, protože v jednom případě jsme nemohli dohledat mateřský klub, který změnil název. Řešili jsme to i přes příbuzné žijící přímo v Rumunsku, naštěstí se to podařilo a vše jsme tak dotáhli do zdárného konce,“ vrátil se v čase kouč Borotic.

Pantelimon a Guiu svým příchodem vytrhli Boroticím trn z paty. „Hodně lidí u nás tehdy skončilo. Byli jsme tedy moc rádi, že jsme do svých řad získali dva nové fotbalisty. Brali jsem je všemi deseti,“ vzpomíná Hnida.

Dá se ale říct, že vedení udělalo v tomto případě krok do neznáma. „Nikdy předtím jsme žádné zahraniční hráče v mužstvu neměli,“ přiznává trenér, že se jednalo o zcela novou zkušenost.

„Sice se na hřišti jedná o poněkud temperamentnější nátury, ale jinak do kabiny velmi rychle zapadli,“ pochvaluje si. „Jediným problémem je mluva, protože ani jeden z nich zatím češtinou moc nevládne,“ podotýká.

Přesto je právě naše mateřština v kabině úředním jazykem. „Mluvíme česky. Musíme ovšem klást větší důraz na to, abychom jim dokázali dostatečně objasnit, co po nich přesně na hřišti chceme. Vyžadujeme tedy od nich zpětnou vazbu, aby nám dokázali, že všemu rozumí,“ nastiňuje Hnida způsob komunikace. „Když je nejhůře, máme chytré telefony s překladačem,“ doplňuje s úsměvem.

Zanedlouho třiadvacetiletý Nicolae Pantelimon i pětadvacetiletý Valentin Marian Guiu načali letos v klubu už svou třetí sezonu. V těch dvou předchozích patřili ke stěžejním hráčům celku hrajícího okresní III. třídu. A to hlavně směrem do ofenzivy. „Jsou hladoví po gólech,“ tvrdí kouč.

Důkazem jeho slov je jejich bilance v loňské předčasně ukončené sezoně. Guiu nasázel během podzimu z pozice středního záložníka 14 branek a stal se nejlepším střelcem týmu, křídelník Pantelimon byl v klubové tabulce kanonýrů druhý s pěti přesnými zásahy.

Letos zatím oba zůstávají lehce za očekáváním, když vstřelili v sedmi zápasech shodně jeden gól. „Dříve trénovali i individuálně, dohromady se společnými tréninky tak asi pětkrát týdně. Momentálně už nemají z pracovních důvodů tolik času, což je znát,“ vysvětluje Hnida. „Jsme ale rádi, že je v týmu máme. Jsou pro nás obrovským přínosem. Určitě se jedná o hráče, kteří mají potenciál, aby se prosadili i ve vyšších soutěžích, pokud budou trénovat,“ má jasno.