Když si totiž takový ambiciózní rodič vezme do hlavy, že má doma budoucího Pastrňáka či Satoranského, nebývá s ním snadné pořízení. Jistě, ne každý je takový. Smutným pravidlem v českém mládežnickém sportu ale je, že právě ta méně soudná část rodičovstva bývá nejhlasitější.

Sotva trenér vyjde ze šatny, už se kolem něj houfují tatínkové a maminky. „Proč můj kluk hrál tak málo?“ „Jak můžeš stavět to kopyto, když náš Pepa je mnohem lepší?“ „I já bych dokázal určit lepší taktiku.“ A někdy dojde i na mnohem ostřejší výtky.

TÁTŮV BLIKANEC ODNESL SYN

Naposledy na tenhle víc než škodlivý jev upozornila aféra v hokejovém týmu SC Kolín. Klub se totiž rozhodl vyloučit devítiletého Filipa Cvrčka – právě kvůli chování jeho otce. Toho rozběsnilo, že trenér jeho ratolest postavil „až“ do třetího útoku a synka během zápasu odvedl ze střídačky. Po utkání pak kouče nevybíravě slovně napadl, navíc před zraky celého týmu – kluků do deseti let.

„SC Kolín nebude takové jednání tolerovat, a pokud bude muset, použije i krajní řešení, jakým je vyloučení člena z klubu. Přesto věřím, že tato událost byla ojedinělá,“ uvedl šéf kolínských hokejistů Luboš From.

Předběžný souhlas s rázným rozhodnutím pak vyjádřil i prezident hokejového svazu Tomáš Král. Svaz ve věci provádí vlastní šetření.

Je zjevné, že hlavní obětí těžko pochopitelného incidentu je malý hokejista, který teď pyká za „blikanec“ svého otce. Bylo možné řešit věc jinak? „Bohužel nejsme schopni uvést do praxe názor, s nímž bych i souhlasil, a to vyloučit pouze rodiče, kteří incident vyvolali, a syna ponechat,“ přiznává From.

Od události už uběhlo několik dnů, horké hlavy vychladly. „Když vidím, kam se celý spor dostal, mrzí mě to. Měl jsem menší problém s trenérem, ne s klubem nebo s někým z vedení, a chtěl jsem ho vyřešit. Bohužel to dopadlo tak, že syn byl vyloučený z klubu,“ řekl otec malého hokejisty Radovan Cvrček.

Zkušenosti z českých kluzišť, trávníků i palubovek bohužel ukazují, že „menší problém“ s trenéry mívá celá řada rodičů. Nebylo by fér tvrdit, že o sportovní genialitě svých dětí jsou přesvědčeni všichni. Stačí ale vytrvalý nátlak jednoho či dvou potížistů a otráví to celou atmosféru kolem týmu.

„Na hřiště může jen určitý počet hráčů, ten zbytek musí zůstat na lavičce. V okamžiku, kdy na hřiště vyběhne základní pětka, jste pro větší část rodičů ten, který si na jejich ratolest zasedl a dusí ho na střídačce. Nezavděčíte se ani těm, kteří v základní sestavě své děti mají,“ popsal před časem na svém blogu basketbalový trenér Jindřich Svojanovský. Trefně sdělil, že při zápasech to často vypadá tak, že je „patnáct geniálních trenérů v hledišti a jeden nýmand na střídačce“.

Extrémy byly vždy, čím dál víc mládežnických koučů se ale shoduje na tom, že v posledních letech přibývá rodičů přesvědčených o tom, že trénování rozumí víc než odborníci. A protože klub finančně podporují, žijí v domnění, že mohou do všeho zasvěceně mluvit.

Častým zvykem starší generace je plísnit mládež, že se neumí chovat, a s káravě vztyčeným prstem tvrdit, že „za našich časů“ to bývalo jiné. Dnešní děti jsou jistě v lecčems jiné než dřív, ale pokud jde o tu sportující část, rozdíl není zas tak markantní. Vždyť radost ze hry a touha se zlepšovat zůstávají stejné za každého režimu.

Něco se však přece jen změnilo. „Často se říká, že dnešní generace dětí ve sportu je jiná než ty předchozí. Po pěti letech trénování teenagerů jsem přesvědčený, že jsou úplně stejní, jako jsme bývali my. Jiná je generace rodičů,“ zmínil Vít Petrák, úspěšný trenér mladých basketbalistů USK Praha. Na webu Bezfrází.cz podrobně popsal, jak ho neustálý nátlak nekompetentních rodičů nakonec přiměl k úplnému odchodu z basketbalového prostředí.

NEKOUČUJ A NEPIJ ALKOHOL

Děti lze vychovat a sport je k tomu (alespoň teoreticky) ideální prostředí. Ale co s nevychovanými rodiči? Třeba hokejový svaz začal v této sezoně pořádat semináře pro rodiče a trenéry a napsal etický kodex.

Otcové a matky jsou nabádáni: „Užij si zápas svých dětí. Oceň dobré akce, tleskej. Nekoučuj je. Nekřič na trenéry a rozhodčí, jsi vzor pro své děti. Jsou důležitější věci než hokej. Nikdy nepochybuj o trenérovi. Nesváděj porážku na rozhodčí. Vůbec nechoď na hráčskou lavici.“

Je známá věc, že podle podobných pravidel a zákazů by se daly psát realistické črty ze života – svědčí totiž o tom, čeho se lidé nejčastěji dopouštějí. A to asi i včetně dalšího naléhavého doporučení hokejového svazu: „Rodiče by neměli pít alkohol v den zápasu.“

Přehnané? Vůbec. Nejde totiž jen o sport, stačí se pozeptat učitelů na školách, jak se občas chovají někteří rodiče. Arogance a sebestřednost se bohužel rychle šíří.

„Rozhodně si nemyslím, že tento problém vyřeší administrativní opatření. Jak říkal Jan Werich, souboj s lidskou hloupostí je nekonečný,“ uzavřel trenér Svojanovský.

Přesto je třeba ten boj nevzdávat. Nefalšovaná radost dětí ze sportu za to stojí.