Opustil jste po třech a půl letech Poděbrady. Proč?
Rozhodnutí skončit v Poděbradech jsem neučinil ze dne na den. Zrálo ve mně delší dobu. Těch důvodů bylo několik. V mých očích se klub dostal na určitou úroveň, na které fungoval téměř bez chyby. Jak po sportovní stránce, tak po stránce procesní a technické. Když jsem do Poděbrad přicházel, měl jsem za jeden z úkolů vrátit Bohemku na úroveň, kam patří – tedy A-tým do krajského přeboru a B-tým do okresního přeboru. Dnes tomu tak je. Navíc se v areálu udělal obrovský kus práce. Ze sportoviště, ze kterého šel strach, je dnes krásný areál odpovídající potřebám.

Mezi fanoušky se mluvilo o tom, že si chcete na nějaký čas od fotbalu odpočinout.
Bylo více důvodů mého konce v Poděbradech. Moje práce v klubu byla po třech a půl letech rutinní, a i v návaznosti na předchozí odpověď, když cokoliv dělám, musí mě to bavit, naplňovat. Vše souvisí se vším.

Nakonec jste se stal manažerem v divizním Českém Brodě. Co vás k tomu vedlo?
Po skončení podzimní sezony se mi ozvalo několik klubů s nabídkami na různé funkce. Musím říct, že jsem takový zájem o moji osobu nečekal, všem za projevený zájem moc děkuji. Nicméně se všemi jsem se domluvil, že pokud jejich zájem bude trvat, můžeme se o fotbale pobavit až po Novém roce. No a jelikož zájem Brodu trval i nadále, jednání byla konkrétní a filozofie majitele klubu blízká té mojí, domluvili jsme se na spolupráci. Propojili jsme fotbal i pracovní věci. To znamená příjemné s užitečným.

Berete Český Brod jako novou výzvu?
Jasně že beru. Výzvy mám rád. Poznávám nové lidi, nové prostředí, baví mě to.

Na Kutilce momentálně panuje spokojenost, A mužstvo skončilo první. Je v doholedné době cílem postup do třetí ligy?
Spokojenost v současnosti panuje. Pro mě je ale podstatné, aby spokojenost v Brodě panovala dlouhodobě a bez výkyvů. Když totiž nastavíme systém fungování klubu koncepčně správně, tak jsem přesvědčený, že k dlouhodobé spokojenosti všech hráčů, trenérů, sponzorů, funkcionářů, a především fanoušků dojdeme. To je cíl. A třetí liga? Pokud bude v klubu i v A-týmu fungovat vše, jak má a kluci soutěž vyhrají, proč ne.

Jakou jste dostal roli v Českém Brodě?
V tuto chvíli jsem odpovědný za oblast personalistiky v rámci kádrů dospělých, to znamená za složení mužstev a realizačních týmů, jednání s hráči a kluby, za nastavení sportovní strategie klubu a rozpočtu A-týmu.

Máte za sebou také štaci v Libici nad Cidlinou. Jak byste porovnal fungování v Libici, Poděbradech a nyní v Českém Brodě?
To srovnávat nejde. Každá, jak říkáte štace, je jiná. V Libici jsem s funkcionařením začínal. Vše se dělalo s nadšením, pořád jsme vyhrávali, postupovali. Poskládali jsme skvělý tým, který fungoval jak na hřišti, tak mimo něj. Byla to krásná doba, na kterou budu až na drobné výjimky moc rád vzpomínat. V Poděbradech už byla práce jiná. Každý z členů vedení tam měl něco na starosti a za to si zodpovídal. Fungovalo to na výbornou. A výsledky naší práce musí každý objektivní fanoušek vidět. V Brodě jsem sice krátce, ale už teď vím, že to bude zase jiné než v Libici nebo v Poděbradech (smích). Za sebe chci, aby to bylo působení minimálně tak úspěšné, jak tomu bylo u těch předchozích.

Nyní je ale fotbal na druhé koleji. Co dělá manažer, když je sezona přerušena?
Ta situace je celá nešťastná. Nejen pro fotbal, ale pro celou společnost. Co dělá manažer? V současné době připravuji rozpočet A týmu na příští rok, komunikuji s lidmi, které bych chtěl do Brodu v létě přivést a pracujeme na vylepšení a zkvalitnění zázemí. Na závěr mi dovolte, abych touto cestou poděkoval mojí manželce Lence a dceři Terezce za trpělivost a podporu.