V sezoně se však musel vyrovnat s týmovým i osobním výpadkem. Po nedávno zahájené individuální přípravě a podpisu smlouvy s osobním agentem teď přemítá o další výzvě v podobě angažmá v rakouské druhé lize, konkrétně u FAC Vídeň. V rozhovoru se rozpovídal o uplynulé sezoně, venkovních nezdarech, kritice zápasu s Benešovem a hledí i do budoucna.

Martin Buryan, mistr ČR do 22 let.
Martin Buryan mistrem, Lenka Novotná bronzová

Jak byste ze svého pohledu zhodnotil minulou sezonu?

Myslím si, že to byla úspěšná sezona, byť jsme tam měli nějaký výpadek na začátku jara. Skončit na čtvrtém místě jako nováček si myslím, že je skvělý úspěch a budeme se snažit na to příští sezonu navázat.

Co vás v sezoně nejvíc těšilo?

Určitě to byla domácí neporazitelnost, kterou jsme drželi až do zápasu s Benešovem. Věděli jsme, že se můžeme opřít o domácí hřiště, a i když se nám nedaří, jsme tam schopni zvládat zápasy. A druhou top věcí je to, že v zimě přišel brácha k nám a mohl jsem hrát s ním.

Po podzimu jste byli na druhém místě. Jaké byly vaše osobní pocity po překvapivé polovině soutěže?

Nevím, jestli to bylo úplně překvapení. Samozřejmě, kdyby se mě někdo zeptal před sezonou, tak mu asi neřeknu, že skončíme po polovině sezony druzí. Během podzimu, s každým dalším zápasem, který jsme hráli, si myslím, že jsme si víc a víc věřili. Chytli jsme začátek, což bylo strašně důležité. A od toho se i ta celá sezona, nebo ta půl sezona, odvíjela. Přijel i Žižkov, který byl suverénem soutěže. Myslím si, že jsme s ním sehráli vyrovnanou partii, v prvním poločas jsme byli lepší. Takže překvapení to úplně, po tom průběhu už nebylo, před začátkem samozřejmě ano. Byli jsme všichni rádi, že se nám takhle dařilo.

Na jaře jste začali více ztrácet, především venku. Kde byla chyba?

Tak tohle je otázka, na kterou nedokážu odpovědět, protože my sami v kabině to nevíme. Zkoušeli jsme na to přijít, ale bohužel, nebyli jsme schopní si na to odpovědět. Takže nevím, čím to bylo. Až po tom, co jsme změnili styl rozestavení, hráli jsme 4-5-1, na jednoho útočníka. Víc jsme to zavřeli vzadu a začali jsme dělat body. Škoda, že to přišlo až na konci soutěže.

Neměli jste problém v kabině s morálkou?

Myslím si, že v kabině nebyl žádný problém. Od té doby, co jsem v Kolíně, jsem tady žádný problém nezažil. Kabina vždycky funguje. Není tam nikdo, kdo by prostě seděl v koutě. Baví se tam každý s každým, nejsou tam žádný skupinky. V tomhle nevidím vůbec žádný problém.

Přece jen, jak jste nabírali sebevědomí před venkovními zápasy?

Nemyslím si, že by to bylo úplně potřeba. Věděli jsme, že venku máme i trochu smůlu, ale že když budeme pokračovat, tak se to povede a určitě to venku prolomíme. Naším cílem bylo skončit do top pětky.

Z fotbalového utkání okresního přeboru Jestřabí Lhota - Ratboř
OKRES: Postup do krajské soutěže slaví Jestřabí Lhota, smutná je Liblice

Prolomili jste to remízou v Ústí nad Labem. Co jste změnili?

Změnili jsme to rozestavení. To si myslím, že bylo jediné. Jinak chodíme do každého zápasu s tím, že jdeme zápas vyhrát. Nejezdíme si nikam pro bod. A to je naše nastavení do každého zápasu. Takže si nemyslím, že bychom tam něco úplně výrazně měnili, co se týče našeho nastavení. Paradoxně si myslím, že jsme v Ústí ještě body ztratili po nějakých našich chybách. I to byla možná jedna z těch příčin. Protože se nám venku kupily individuální chyby, z kterých jsme dostávali zbytečný góly a sami jsme svoje šance neproměňovali.

Přestože jste s Fandou Haklem neměli být k dispozici do zápasu, na Žižkově jste nastoupili. Jaké to pro vás bylo? Na podzim o vás měli velký zájem. Transfer ale nedopadl…

Tak tenhle víkend byl hodně hektický, protože jsme ještě hráli v sobotu od 9 zápas v Baku. Kde jsme měli celý týden mezinárodní turnaj s Českou reprezentací malého fotbalu. Ze zápasu, který jsme vyhráli, jsme jeli rovnou na letiště. Přiletěli jsme do Prahy a vlastně jsme jeli rovnou na Žižkov. Vůbec jsme nespali. Byli jsme totálně unavení po cestě a celém tom týdnu. Prakticky ani nevím, že jsem na tom zápase byl, protože únava byla tak velká, že jsem měl prakticky po celou dobu mžitky před očima. Modlil jsem se jenom, ať už je konec. To, že o mě měli zájem, už je docela dlouhá doba. V hlavě jsem to neměl, jako že bych si potřeboval něco dokazovat nebo že bych měl speciální motivaci. V tu chvíli jsem na to ani nepomyslel, protože únava zastínila všechno, na co jsem mohl myslet.

Kritizované bylo domácí utkání s posledním Benešovem, které jste prohráli…

Chtěl bych hlavně říct, že mě uráží to, že si čtu nějaké komentáře o tom, že jsme to prodali a tak dále. Já bych do zápasu, který by byl ovlivněný, nikdy nenastoupil. Kdybych měl někomu nechat vítězství, tak bych do zápasu nešel. Kdo tam byl, tak si o tom průběhu nějaký obrázek udělá sám. Paradoxně pro nás byl Benešov jedním z těch lepších soupeřů, který k nám přijel. Hráli rychlý fotbal, byli lepší, zasloužili si vyhrát. Já jsem tam měl nějaké šance, bohužel jsem je nedal. Kdybych je dal, zápas by dopadl jinak. Kdo nebyl, bude vytvářet konspirační teorie, ale to jde prostě mimo nás.

Jaká byla vaše nejobtížnější výzva v sezoně?

Nejobtížnější výzvy si vždycky kladu sám na sebe. Je to nějaký počet vstřelených branek, protože od toho tam jsem. Dal jsem si za cíl nastřílet dvacet gólů. Nejtěžší pro mě byla asi chvíle, kdy jsem to měl na dosah. Když jsem byl opravdu blízko, dostalo se mi to trochu do hlavy. Musím říct, že mi to úplně tak nelepilo. Z pozic, ze kterých bych normálně dával góly, jsem je nedával. Naštěstí po zápase s Teplicemi jsem si to mohl odškrtnout. Zase jsem měl čistou hlavu.

Měl jste nějakého soupeře, na kterého jste se připravoval speciálně?

To jsem neměl. Jediný moment v sezoně byl s Mladou Boleslaví. Týden předtím jsem kopal penaltu proti Velvarům. Věděl jsem, že za ně chytá Mikulec, což je ligový gólman, a že se určitě díval na video. Já kopu penalty jedině doleva. Tohle bylo jednou jedinkrát, kdy jsem to musel změnit. Naštěstí se ukázalo, že to byla dobrá volba, protože přesně skočil na tu stranu, kam to standardně kopu. Takže se potvrdilo to, že se na video díval. Povedlo se, byl to gól a vyhráli jsme 1:0.

Z utkání nadstavby BC Kolín - Ostrava (83:87).
Ondřej Šiška opouští Kolín a stěhuje se do Brna

Ke konečnému čtvrtému místu jste pomohl 23 góly. Jak se cítíte jako nejlepší střelec celé skupiny? Co to pro vás znamená?

Je to splnění nějakého cíle, se kterým jsem do sezony šel. A nejenom té naší třetiligové skupiny, ale já jsem chtěl být nejlepším střelcem v obou skupinách, což se povedlo. Mrzí mě, že ještě ty poslední dva zápasy jsem tam měl nějaké šance, které jsem neproměnil. Mohlo to být ještě lepší, ale i tak jsem samozřejmě spokojený. Splnil jsem cíl, který jsem měl.

Jaký byl váš přístup k zápasům? Co vám nejvíce pomáhalo?

Asi se budu opakovat, ale nejvíc mě pohánějí ty góly. Já jdu do každého zápasu s tím, že chci dát gól a chci vyhrát. Sleduji celkové tabulky i individuální statistiky. Je to pro mě důležité a je to takový hnací motor. Je jedno, za jakého stavu se hraje, jestli 3:0 prohráváme, nebo 5:0 vedeme. Já ten gól chci dát vždycky.

Jak jste vnímal konkurenci? Jak obtížné bylo udržet se na špici?

Více méně jsem ji vnímal jen tak, že jsem se podíval na situaci v tabulce. Tím to končilo. Soustředil jsem se sám na sebe a na to, abych já dával góly. Když už se to na konci rýsovalo, věděl jsem, že když ještě něco přidám, už mi to nikdo nevezme. Ne, že bych objížděl zápasy a díval se na ostatní kluky. Podíval jsem se na tabulku, věděl jsem, jak to tam je. Takže to bylo jediné moje vnímání.

Podařilo se vám naplnit i druhý cíl, vystřílet individuální střelecký titul v obou skupinách. V dramatickém závěru jste porazil Zemana z Bohemians…

Na druhou skupinu jsem se poprvé podíval v polovině sezony. Ke konci už to bylo častější. Poslední tři kola jsem se díval po každém zápase. Před posledním zápasem jsem věděl, že on do něj nenastoupí. Já měl start také nejistý, ale už bylo jasné, že mě nemá kdo ohrozit.

Začal jste trénovat individuálně mimo týmové plány. Proč a jak?

Chodím se připravovat s kondičním trenérem Matějem Rajnochem. Sezona byla povedená a tušil jsem, že by se mohla naskytnout nějaká příležitost. A chtěl jsem být připravený, nemohl jsem úplně vypnout. Připravuji se v posilovně, kde děláme výbušnost, sílu a takové věci. Taky nad rámec běhám.

Ilustrační foto
Sendražice oslaví stovku. Gratulanty budou bývalí fotbalisté pražské Slavie

Nedávno jste také podepsal smlouvu s agentem. Jak to ovlivní vaši kariéru?

Podepsal jsem smlouvu s Tomášem Junem. My se spolu známe malinko dýl, nějakou dobu už spolupracujeme. Teď přišel s tím, že by bylo fajn to podepsat. Domluvili jsme se, že to tak uděláme. Velká očekávání ale nemám. Máme spolu hlavně domluvu ohledně toho, kdyby se naskytlo nějaké angažmá. Uvidíme.

A naskytla se. Na stole máte nabídku z druhé rakouské ligy a konkrétně týmu FAC Vídeň…

Je pravda, že se mi ozvaly nějaké týmy z Česka, což bylo úplně minimálně. Byl to jeden tým ze 3. ligy, jeden tým z divize. To bylo všechno. Ozvaly se mi i nějaké týmy ze Slovenska a Rakouska. Vídeň zatím dává největší smysl, takže uvidíme, jak to dopadne. Mělo by se to vyřešit během týdne. Mám za sebou úvodní trénink i první přátelák. V prvním týdnu v červenci by mělo být jasno.

Co od sebe očekáváte v příští sezoně?

Záleží na tom, kde budu hrát. Pokud budu pokračovat v Kolíně, cíl se nemění. Chci, aby se nám dařilo minimálně jako v letošní sezoně. Chci být nejlepším střelcem, což je primární cíl. Kdyby se nepovedl a byl tam někdo, kdo ulítne, tak je mým cílem dát zase přes 20 gólů. Ideálně vylepšit to, co bylo letošní sezonu.

(Tomáš Šulc)

Ilustrační foto
Bělušický Memoriál Petra Baborovského se blíží, hrát se bude po šestadvacáté