„Ještě bych k tomu přidal i poslední zápas minulého ročníku třetí ligy, takže se to táhne ještě déle,“ usmívá se pětatřicetiletý stoper nad neskutečnou bilancí, kterou asi nejen on nepamatuje. Natáhnout ji hodlá i v nadcházejícím týdnu pravdy, kdy červenobílí nastoupí k domácímu souboji s druhými Velvary a tři dny nato proti ostravskému Baníku. „Samozřejmě doufám, že to vydrží co nejdéle. Baník? Určitě bychom je chtěli potrápit, ne-li vyřadit. Budeme přitom spoléhat na naši pevnou defenzivu,“ hlásí sebevědomě.

V čem tkví úspěch, že vám dosud žádný ze soupeřů nedal gól a vy naopak vždy minimálně jeden?
Hlavně práce a tvrdý trénink, to vždycky rozhoduje. Tolik zápasů s nulou prostě není náhoda. Samozřejmě jsme na to pyšní a budeme rádi, když to bude trvat co nejdéle.

Je to jen výsledek tvrdé dřiny, nebo něco nového přinesl do vaší fotbalové práce i trenér Zdeněk Koukal?
Určitě přinesl nějaký nový impulz do týmu, o tom žádná. V Zápech je každopádně specifické prostředí, menší hřiště, což nám vyhovuje. Máme vzadu silovější hráče, a to nám hraje do not. Znovu ale musím zopakovat: je za tím tvrdá práce, poctivý trénink a dobře nastavená hlava na zápas. A samozřejmě to není jen o obranné čtyřce vzadu, ale je to práce celého týmu. A víme, že si i nějakou šanci vždy vytvoříme a při dobrém bránění je to jen o tom ji proměnit.

Jestli má u vás brankář něco do kasy za vychytanou nulu, tak už musí být celkem chudý…
Pokladníkem jsem byl dříve, ale za vychytanou nulu tam nic nemá. Myslím, že spíš nějakou motivaci v odměně. Ale občas si z něj děláme srandu, že tam pro něj nějakou kolonku přichystáme.

Naposledy proti teplickému béčku jste z penalty i skóroval. Co vy a střílení gólů?
Když jsem začínal s fotbalem, tak to bylo vepředu, takže nějaký instinkt tam možná je (s úsměvem). Ale postupem času jsem se dostal na stopera. Okolo deseti gólů za sezonu se vždy pohybuji. Většinu střílím hlavou, ale poslední dobou i několik z penalt.

Jiří Duben

Narozen: 24. 8. 1988 v Karlových Varech
Bydliště: Zápy
Povolání: pracovník v Agroefektu (firma vlastněná manažerem SK Zápy Michalem Maškem, zabývající se hnojivy a prodejem pesticidů)
Koníčky: zvedat těžký váhy (posilovna), fenka Cane Corso Nea, příroda, přátelé, cestování (když je čas)
Oblíbené jídlo: kuřecí s rýží
Oblíbené pití: voda, dobrá káva
Oblíbená hudba: rap
Oblíbený film: Gladiátor

Na hřišti působíte jako někdo, koho zápas zcela pohltí, nikomu nedáte nic zadarmo, burcujete ostatní, dokážete vynadat, celkově budíte respekt. Jak vnímáte sám sebe v roli kapitána?
Kluci si ze mě dělají srandu, že rozhodčí pískne do píšťalky a já na hodinu a půl přepnu, to i cítím. Takový ten oheň. Když něco hraju, nechci prohrát. Ať je to cokoli, třeba piškvorky nebo karty. A když se ještě jedná o Zápy, což je moje srdeční záležitost, je to dvakrát tolik. Beru odpovědnost na sebe. Mám už v týmu nějakou pozici vybudovanou, přece jen nejsem v Zápech čtrnáct dní. Dokud tu budu, tak tráva tam prostě hořet bude a žádnému soupeři se nebude odjíždět lehce. Na hřišti budu vždy nepříjemný. Samozřejmě jen kvůli tomu, že chci, abychom vyhráli. A mohli si po sezoně říct, že jsme pro to udělali maximum a dali do toho všechno.

Mimo hřiště už to pak nepokračuje?
V soukromém životě to je úplně jako nebe a dudy. Jsem takový trochu impulzivnější typ člověka, ale kdokoli z domu si se mnou může přijít normálně popovídat (smích). Zase to není žádný blázinec. Na hřišti to tu hodinu a půl ale musí být cítit. Trénujeme na to celý týden, celou přípravu. Chci po týmu, aby odvedl maximum. A teď to funguje.

Zapadá do toho i vaše image drsňáka včetně tetování, něco ve stylu Tomáše Řepky. Je to účel a nebo jen náhoda či můj dojem?
Náhoda to není. Vždycky se mi líbili hráči, kteří na hřišti dřou, jezdí po zadku a nenechají na sobě nit suchou a mají talent nějakým způsobem vypracovaný. Stojím za tím, že dřina porazí talent. Patří k tomu i disciplína. Je to takové moje motto.

Říkal jste, že v Zápech nejste čtrnáct dní, přišel jste už před deseti lety a v týmu jste i služebně nejstarší. Jak to vnímáte?
Vnímáme je jako zlom mojí kariéry. Vybudoval jsem si tu už nějakou pozici a pověst. V Zápech už mi to přirostlo k srdci. Fotbal se tu dělá v pěti lidech. Beru to jako rodinu.

Pocházíte z Karlovarského kraje, tak jak jste se dostal až ku Praze?
Jsem původem z Horního Slavkova, což je taková křižovatka mezi Karlovými Vary a Sokolovem. K fotbalu mě tam přivedl táta. Šel jsem do Sokolova, kde jsem strávil taky podstatnou část své kariéry, následovala působení v Karlových Varech a Hlavici, odkud už jsem šel do Záp. Odtud pak na dva roky do Hradce Králové, což byla tehdy druhá liga, a hlavně zkušenost.

Bydlíte i přímo v Zápech, k rodnému kraji dnes máte ještě nějaký vztah?
Určitě. Pochází odtamtud moje rodina. Jezdím tam za mamčou. Vztah mám nadále i k Baníku Sokolov, kde jsem taky prožil krásná léta. Jen mě mrzí, že spadli do divize, ale snad bude tamní fotbal zase na vzestupu a půjdou výš.

Dá se říct, že v Zápech jste teď maximálně spokojený?
Jsem zastáncem toho, že nechci být sám se sebou spokojený. Dokud budu cítit, že na to mám, chci hrát co nejvýš. V Zápech jsem teď spokojený, ale chci se já i tým posouvat, kam to půjde. Vždycky jde něco udělat lépe, víc zamakat. Chceme jít krok po kroku a táhnout sezonu, co to půjde - co nejdéle nedostat gól a co nejvíce bodovat. Chceme na sobě pracovat, a ne stagnovat. Chceme v Zápech zvyšovat cíle už jen kvůli panu Maškovi, který před třemi lety bohužel zemřel, ale nechal nám tu nějaký odkaz. Společně s rodinou se snažíme, aby z nebe viděl, že se to tu dělá dobře.

Nadcházející týden pro vás bude asi jeden z nejnáročnějších, že?
Hrozně těžký. V neděli hrajeme s Velvary, které jsou druhé, ve středu máme Baník a v sobotu jedeme do Přepeří. Sezona se pro nás láme. Za sedm dní máme tři velmi těžké zápasy. Bude to týden pravdy.

Asi nejvíce sledovaný bude pohár s Baníkem. Na co se hlavně těšíte a jak vidíte vaše šance?
Jsem zastáncem toho, že jsme v Zápech schopní porazit kohokoli. Na co se nejvíce těším? Na diváky. Tím bych chtěl i všechny pozvat, protože takový zápas se nehraje každý rok. Los nám přál. V tipovačce, kterou jsme měli v kabině, jsem jako jediný uhodl právě Baník Ostrava. Čas od půl čtvrté asi není zrovna ideální, ale věřím, že přijde co nejvíce lidí a společně si tu atmosféru užijí. Ale užijí i v tom, že půjdeme vyhrát. S čistým svědomím mohu říct, že Baník potrápíme. A proč bychom ho nemohli i vyřadit.


Načítám tabulku ...