Kliknutím zvětšíteChtěli pomoci ochránit co nejvíce lidí. „Máme z virů respekt. Dodnes nemůžeme říct, že nový vir známe. Víme ale jistě, že když onemocníte, tak trpíte nejen vy, ale i vaše rodina, a to ve všech směrech. A co už také víme, že umírali lidé a i když to byli většinou staří a nemocní lidé, tak trpěli a umírali. Pro nás to není jen boj s viry, je čas, abychom začali žít jinak, zodpovědněji a ohleduplněji, protože: ‚My chráníme tebe a ty chráníš nás‘,“ vysvětlují v rozhovoru pro Deník zástupkyně vietnamské komunity v Olomouci Linh Duongová a Minh Nguyêt Ngô v den, kdy Světová zdravotnická organizace označila aktuální koronavirovou situaci v Česku za znepokojivou.
Na jaře jste jako první nasadili roušky? Proč?
Linh Duongová: My, Asiaté máme trochu jiný pohled na viry. Větší respekt. Zažili jsme SARS a víme, že když se šíří tak velmi rychle, pak už se to těžko zastaví. A jen tak to nezmizí. Proto jsme opatrnější. V březnu byl vir nový a a neznámý, lidé začali umírat. Proto jsme měli už pro jistotu připraveny dezinfekční prostředky a zrušili všechny naše kulturní akce. A nasadili rukavice a roušky.
Minh Nguyêt Ngô: Je dokázáno, že roušky mají své účinky, zpomalují rozšiřování viru a tím také pomáhají ochránit zdravotnická zařízení, aby nebyla přetížena – jako jsme to všichni viděli na jaře třeba v Itálii.
Epidemie SARS postihla Vietnam v roce 2003? Jaké jste tehdy měli informace o jejím průběhu?
Minh Nguyêt Ngô: Už jsme obě žily v Česku, jsme tu přes 15 let, ale situaci jsme denně sledovaly. Máme tam rodiny.
Linh Duongová: Vietnam se s touto epidemií vypořádal velmi dobře. Světová zdravotnická organizace zemi vyřadila ze seznamu ohrožených zemí jako první. Ano, několik desítek lidí tehdy zemřelo, ale ve Vietnamu jsme to zastavili včas. Za 45 dní od prvního nakaženého se podařilo dostat šíření SARS pod kontrolu.
Minh Nguyêt Ngô: Vietnam se v současné době řadí mezi země, kterým se daří velmi úspěšně bojovat s epidemií koronaviru. Země velmi brzy přistoupila k přísným opatřením a podle mnohých tak Vietnam předešel katastrofickému scénáři.
Čemu to přičítáte?
Linh Duongová: Máme všichni stejný cíl, respektujeme a chráníme se navzájem. Možná jsme disciplinovanější. Ale to je o zkušenostech s viry. Proto se i tady v Česku chováme trochu odlišně.
Minh Nguyêt Ngô: Přišlo léto a jako by se zapomnělo na covid. Myslím, že by bylo dobré trochu zpřísnit opatření. Roušky ve všech uzavřených veřejných prostorách by měly být povinností.
Linh Duongová: Musíme zpomalit šíření, abychom zvládli situaci na podzim a v zimě. Aby se nákaza nedostala mezi lékaře a sestřičky. Kdo se bude starat o nemocné? A ne jen o nemocné s covidem. Jsou další nemoci, na které se zapomnělo, když přišla pandemie covid. A právě roušky jsou nejjednodušší a nejdostupnější způsob.
My si stěžujeme, že nás rouška v autobuse otravuje…
Linh Duongová: To v těchto dnech není dobrý pohled na věc. Je třeba být trochu přísnější, protože nákaza se rychle šíří.
Minh Nguyêt Ngô: Dokud je čas. Situace v Česku se bohužel zhoršuje.
Na jaře jste roušky dodali jako první. Jak to tehdy fungovalo? Kolik Vietnamců v Olomouci šilo roušky?
Linh Duongová: Kolem desítky Vietnamců šilo od rána do večera roušky, ale spousta dalších lidí nám pomáhala.
Minh Nguyêt Ngô: Ano, dali nám materiály, stroje, vařili obědy, večeře pro ty, kteří šili.
Vzpomínám si, že jste dodávali roušky i do nemocnic. Je to tak?
Linh Duongová: Ano. V té době byly roušky až vzácné a každý byl rád za každý kus. Dovezli jsme je do fakultní nemocnice, na ARO, onkologii, do laboratoře, záchranářům, na magistrát i lidem v našem okolí. Také do dětského domova.
Minh Nguyêt Ngô: I čeští kamarádi nám pomáhali s materiály.
Linh Duongová: Byla to obrovská vlna solidarity, kterou jsme tady nikdy nezažili. Bylo to velmi silné.
Minh Nguyêt Ngô: Jen nás mrzí, že v době, kdy nebyly roušky, tak je všichni chtěli. A nyní, kdy jsou dostupné, a pandemie je tady pořád a šíří se čím dál rychleji, je nenosí.
Ve vnitřních prostorách by se tedy už nyní, vzhledem k nárůstu případů, podle vás měly plošně nařídit?
Linh Duongová: Uvnitř už rozhodně. Ale netroufáme si nikomu radit. Není to však jen o ochraně úst a nosu. Je třeba posilovat imunitu.
Jak ji podporujete?
Minh Nguyêt Ngô: Doplňujeme vitaminy ovocem a zeleninou, taky více cvičíme. Děláme věci, které všichni víme, že jsou pro zdraví prospěšné, jen jsme v uspěchaném životě na to nejcennější trochu zapomněli.
Linh Duongová: A jedna věc je důležitá – psychika. Když je člověk v dobré náladě, má lepší imunitu. Souvisí to spolu. Osobně na to kladu velký důraz. Je potřeba být pozitivní a šířit pozitivní energii.
Máte informace o tom, že by se nějaký Vietnamec v Olomouci nakazil novým koronavirem?
Linh Duongová: Zatím nikdo. Musíme to zaklepat, jak se říká.
Mohu se ještě zeptat na dopady koronavirové krize na vietnamské podnikatele v Olomouci?
Linh Duongová: Jsou stejné jako na všechny ostatní. Když byla ekonomika vypnuta, bylo to těžké. Obchody se musely zavřít a zákazníci se nevrátili v takové míře. Je vidět, že lidé šetří.
Minh Nguyêt Ngô: Náklady a nájmy za provozovny mají někteří vysoké. Chtěli bychom poděkovat státu za podporu. Bylo to velká pomoc, abychom udrželi své podnikání.
60
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
