Někdo ho zná jako řidiče autobusu, či jako provozovatele lodi, nebo předsedu Společenstva přátel Medvědů od Kolína – zakladatele pomníku Medvědům v Borkách, člena Dopravní sekce Hospodářské komory ČR, místopředsedu komise dopravy a člena kulturní komise v Kolíně, pilota ultra lehkého letadla…nebo „jen“ jako člověka se spoustou přátel, člověka činu, který měl sny, které si plnil, člověka hýřícího nápady, za kterými si stál i přes občasné pochybnosti okolí.
František byl kolínský patriot. Když kolínské autobusy jezdily s černou stuhou, připomnělo nám to smutek v pohádce, kde město bylo potaženo černým suknem. František měl k autobusům velice blízko. Jedenáct let vedl kolínskou městskou autobusovou dopravu, a dal tak, se svými tehdejšími kolegy, základ dnešním linkám, jízdním řádům a síti autobusových zastávek v Kolíně. Mezi další jeho „zlepšováky“ bylo vyřešení problematické křižovatky ulic Legerova a Politických vězňů kruhovým objezdem apod. Když pak v roce 2006 MAD změnila „tvář“, vydal se jinou cestou. Po vzoru lodě Krále Jiřího z Poděbrad si koupil výletní loď, kterou pojmenoval Kolinea (podle bývalé bonboniérky v Kolíně). Sloužila nejen pro výletní plavby, ale i pro posezení s přáteli, byla místem oslav a svateb.
František zrealizoval mnoho nápadů, kterými by se málokdo chtěl zabývat. Založil občanské sdružení Společenstvo přátel Medvědů od Kolína, pod jehož záštitou zorganizoval v září roku 2010 odhalení pomníku pohádkovým medvědům, co se potkali u Kolína. Díky Františkovi máme v Kolíně Medvědí louku na okraji zálabských Borků.
Možná si vzpomenete i na bláznivou akci, která nesla název „Oslava spánku a odpočinku aneb hajdy do Hajan“, kdy se občané sešli v pyžamech na náměstí a s medvídkem na spaní vyrazili na Kmochův ostrov, kde byl doprovodný program včetně polštářové bitvy. Ples na ledě byl další akcí, kterou František zorganizoval. Tančit ve společenských šatech na bruslích, byl pro někoho „oříšek“, ale úsměvů z této akce bylo mnoho.
S autobusy se František „přátelil“ dál. Vždyť i motto „Máme lidi rádi“ provází jeho soukromou autobusovou dopravu deset let. Vozil děti na výlety, na školy v přírodě, fotbalisty na zápasy, atlety na závody, milovníky vína do vinných sklípků atd. Měl lidi a život rád – tomu nasvědčovaly i další akce, které pro Kolíňáky vymyslel, a které vnesly do našich životů radost. Osud mu ale nedovolil zrealizovat spoustu snů a plánů, které měl – například prožít podzim života se svojí milovanou Helenkou na houseboatu, užívat si osmi vnoučat a další.
Kdo ho v životě potkal, určitě nezapomene. Byl optimista každým coulem, který se snad ani neuměl mračit. Vyzařovala z něho energie a dobrá nálada. Byl otevřený všem nápadům a názorům – uměl naslouchat a diskutovat… Občas se mohlo zdát, jako by si létal v oblacích. A možná i proto byl členem Letecké amatérské asociace ČR a pro radost sám občas pilotoval malá letadla. Své v oblacích, ale začínal na "padáku". Pro tuto vášeň zlákal i svého bratra Luboše, se kterým společně zdolali a poté slétli Mont Blanc.
K nebi měl blízko… a my teď k nebi vzhlížíme a zdravíme jeho. Nebyl pro nás jen skvělým tátou, který nezkazil žádnou legraci, ale i výborným kamarádem a oporou v horších časech. Užili jsme si spousty bláznivých dovolených na vodě, kolech, na koních, na horách …
Vzpomeňte s námi, kdo ho znal, ví … Člověk s velkým srdcem – náš Fandik.
Autor: Kačka, Aneta a Vojta
