A tak pořád marně čekáme na dokončení základní dálniční sítě či železnice na letiště, o vysokorychlostních tratích ani nemluvě. Problematické jsou paradoxně i zelené technologie – solární park u Ralska, Gigafactory u Plzně, větrné elektrárny takřka kdekoliv.

Jeden hodně výmluvný příklad máme i na Kolínsku, kde bojujeme proti pískovně za záchranu lesa u Týnce nad Labem. Nedalo mi to a nedávno jsem se tam šel projít. Zdráhám se ten prostor vůbec nazvat lesem! Tolik uschlých a odumřelých stromů na jednom místě jsem dlouho neviděl. Když k tomu připočtu skutečnost, že jde o intenzivně hospodářsky využívaný les, fakt se v tomto případě moc nechci bavit o vzácné přírodě, kterou je třeba chránit.

Strach Kolíňáků, že nebudou mít kam chodit na houby, je taky trochu mimo, protože pokud vím, tak se počítá s těžbou po etapách a postupným opětovným zalesňováním. A celkem bych si vsadil na to, že až se odtěží vrstva štěrkopísku, nový les bude daleko vitálnější, protože stromy to budou mít mnohem blíže k podzemní vodě než kdykoliv předtím.

Jako paralelu zmíním ještě jeden příklad z Kolínska, který je poněkud naruby. U Českého Brodu stojí vysílač Liblice B, který je s výškou 355 metrů nejvyšší stavbou v Česku. Když skončilo vysílání na středních vlnách, České radiokomunikace zvažovaly jeho demolici. A zvedla se obrovská vlna odporu místních lidí, kteří si na vysílač tak zvykli, že se pro ně stal čímsi jako Eiffelovou věží. Bavím se představou, jak by stejní lidé reagovali, kdyby zde žádný gigantický vysílač nestál a v roce 2023 by se teprve rozhodlo o jeho výstavbě.

Fotogalerie: Českobrodské vysílačky

Co má společného les na Kolínsku s liblickým vysílačem? Ani v jednom případě nás vůbec nezajímá, zda daná věc k něčemu je, nebo není. Rozhodujeme se čistě podle emocí. Chraňme životní prostředí, ale nezapomínejme, že jsme jeho součástí a že naše civilizace se neobejde bez spousty staveb, které přírodu chtě nechtě narušují.

Stanislav Zelenka