S hrdostí na rukávu, tak se jmenuje nová píseň českých válečných veteránů. Den 5. srpen 2018, stejně jako 8. červenec 2014, patří mezi nejsmutnější dny v dějinách Armády České republiky po roce 1990. Právě v těchto dvou dnech ztratili vojáci dohromady deset kolegů a kamarádů, kteří zahynuli při plnění svěřených úkolů na zahraničních operacích Armády České republiky. Smutné výročí bylo hlavním důvodem, proč se spolek VETERANS v tomto období rozhodl nahrát, představit a pokřtít tematickou, dlouho připravovanou skladbu s názvem S hrdostí na rukávu. A není náhodou, že napsání textu této skladby se ujala teta jednoho ze zahynulých vojáků, štábního praporčíka in memoriam Martina Marcina († 5.8.2018, Bagram), Martina Marie Horová. Její text zhudebnil muzikant a zpěvák Josef IX., který spolu s Martinem Motýlem píseň rovněž nazpíval.
V textu autorka prezentuje pocity a obavy každého vojáka, který byl anebo někdy v budoucnu bude vyslán na zahraniční misi a rovněž smíšené pocity jeho nejbližší rodiny. U rodiny Martiny Marie Horové bohužel i tu smutnou skutečnost, kdy ji postihla ztráta milovaného člena rodiny. Záměrem bylo, aby ve skladbě vyzněly pocity samotného vojáka, který takřka denně zažívá okamžiky nepochopení jeho poslání a občasné negativní reakce. A to nejen z blízkého okolí, ale především z řad neinformované široké veřejnosti. Jedním z mnoha důvodů napsání této skladby byla i neexistence jakékoliv písně, která by prezentovala válečné veterány z novodobých zahraničních vojenských operací spolu s jejich rodinami. Smělým přáním tvůrců bylo, aby ji nejen vojáci přijali za svou. Aby se hrála a zpívala na formálních i neformálních příležitostech nebo třeba jen večer u táboráku. Toto přání se tvůrcům již částečně splnilo, protože text této nové písně už nějaký čas čeští váleční veteráni za svůj skutečně považují.
Píseň slyšeli v premiéře členové spolku VETERANS, váleční veteráni, jejich přátelé, příbuzní i nejbližší pozůstalí obětí zahraničních misí Armády České republiky a zástupci sdělovacích prostředků v pátek 2. srpna v kulturním centru Zastávka Radim u Kolína, v místě, kde byl zhudebněn text Josefem IX. A to za účasti ředitele Odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany Roberta Speychala a dalších vzácných hostů.
Největší dík při realizaci této skladby patří Martině Marií Horové za její velmi autentické verše, dále Josefu IX. a Martinu Motýlovi za zhudebnění a nazpívání textu. Skladba se nahrávala hned v několika studiích. V Uherském Hradišti a v nahrávacím studiu AB Records Škrdlovice na Vysočině. Velké díky za to, že skladba vznikla, patří také válečnému veteránovi Františku Vlachovi, který se realizace skladby ujal společně s bratrancem Vláďou Slezákem pohybujícím se v mediálním a zejména rozhlasovém prostředí už několik desetiletí. Další velké díky patří též vojenskému veteránovi Danu Špalkovi, který připravil videoprezentaci s použitím autentických záběrů, natočených dalším vojenským veteránem Danem Píšou ze zahraniční operace v Afghánistánu, doplněný fotografiemi z archívu válečného veterána Pavla Psara.
V blízké budoucnosti vznikne i oficiální klip k této nahrávce, cílem je jeho prezentace na vojenských i společenských akcích. Hlavním aktérem videoklipu by měl být český herec Luboš Veselý, který se k podpoře vojáků nasazených v zahraničních operacích rovněž hlásí.
Spolek VETERANS, který stojí za realizací nahrávky a za uspořádáním jejího křtu v Radimi u Kolína, založili před několika lety kamarádi Tomáš Sláma a Josef Slavík, kteří se před 30 lety potkali při službě v misích UNPROFOR spolu s dalším kamarádem, vojenským veteránem mise Pouštní Bouře a Afghánistánu Petrem Poledníkem, a jejich kamarádství trvá dodnes. Postupem let se k nim přidávali další, ať ti, kteří sloužili v misích UNPROFOR, IFOR, SFOR, KFOR, ale také ti, kteří sloužili v Iráku, Mali, Afghánistánu nebo dokonce v úplně první misi v Kuvajtu při operaci Pouštní bouře. Hlavní myšlenkou tohoto spolku je spojovat vojáky a válečné veterány. Společně se pak pravidelně účastní oslav Dne válečných veteránů v Londýně, dále projektů Alej československých parašutistů (výsadba národních stromů) a Muži plukovníka Moravce (uctění památky mužů z československých výsadků za 2. světové války), a také na pravidelných několikadenních setkáních ve Vícově a na Pálavě.
