Důvodem byla takzvaná Krymská válka, která probíhala v letech 1853 až 1856. Počet obětí tohoto nesmyslného konfliktu se odhaduje na 600 tisíc, z toho jen asi šestina padla v boji. Zbytek zemřel na nemoci způsobené tragickými hygienickými podmínkami a nedostatkem potravin.

Britští vojáci, kteří měli tradičně blíže k zahradničení, byli v předjaří na Krymském poloostrově doslova fascinováni bílými květy sněženek, které z domova neznali. Někteří svým maminkám, manželkám či milenkám v dopisech posílali cibulky těchto rostlin jako živý důkaz lásky a vzpomínky. Další cibulky přivezli do Velké Británie po skončení války osobně. Mnoho později vyšlechtěných odrůd sněženek dostalo jména po padlých vojácích. Dodnes jsou na hroby vojáků sněženky vysazovány jako symbol nesmyslnosti válek.

Sněženka podsněžník (latinsky Galanthus nivalis) rozkvétá již v předjaří, otužilé výhonky někdy prorážejí i vrstvu sněhu. Začíná kvést již od února a pokračuje většinou až do dubna. Sněženky jsou vysoké většinou deset, někdy až dvacet centimetrů. Na každém stvolu vykvétá jeden dolů sklopený květ. Sněženek existuje velké množství druhů, plnokvětý kultivar byl vyšlechtěn roku 1773. V současné době známe na čtyři stovky odrůd.

První posly probouzejícího se jara uvidíte téměř na každé zahrádce, ale v někde jich na malé ploše roste velké množství. O návod na pěstování a množení jsme požádali jejich majitele, který 'královny jara' z nevelkého počtu cibulek dokázal během let namnožit na téměř 400 trsů.

„Sněženky jsou nenáročné, rostou v zemině téměř každé bonity. Literatura uvádí hloubku výsadby 15 centimetrů, já je sázím mělčeji. Sázejí se jako všechny cibuloviny, tedy od září do listopadu. Vytvořil jsem jiný způsob. Po odkvětu vyrýpnu část trsu i s listy a rozsadím ho. A nebo trs celý a ten rozdělím na několik menších a rozsadím. Po výsadbě rostliny zaleju a už si jich nevšimnu, příští jaro krásně vykvetou," prozradil Vladimír Havlíček.

Kdo pěstuje sněženky na záhoně, nemá problém. Po odkvětu listy nelikviduje a produkty fotosyntézy (asimiláty - cukry, škroby, tuky, bílkoviny) tak mají možnost stáhnout se do cibulek, které zmohutní, vytvoří se nové a asimiláty a ty se v nich uloží. A to je vysvětlení, proč sněženky v trávě většinou po několika málo letech degenerují a posléze zmizí.

„Lidé posekají trávu i s listy sněženek a ty zeslábnou, až zahynou. Já trávu posekám, až když se sněženky úplně „zatáhnou“ a asimiláty tak mohou konat svou přírodou určenou funkci. Je pravda, že trávník nevypadá hezky, ale v příštím roce se mi sněženky odvděčí květy a novými cibulkami,“ dodal Vladimír Havlíček.

Při dechberoucím pohledu na sněženky nezapomeňme, že jsou chráněným druhem a z přírody je nikdy nepřesazujte, bylo by to zbytečné. Jsou to totiž kultivary botanické, které se při přenesení na zahrádku neujmou, na rozdíl od vyšlechtěných kultivarů, zakoupených v zahradnictví.

Vladimír Havlíček