Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině.Co by mohlo jiného napadnout Pražáka, který mnohokrát městem projížděl, často tam přestupoval na jiný vlak, ale téměř nikdy nebyl Kolín cílem cesty.Asi mají kolínští smůlu, možná štěstí, že mají svoje město skutečně hlavně pro sebe. Návštěvníci, kteří Kolín objíždějí, dělají chybu.Kolín byla a je rychlíková stanice, vlak přijížděl do nádraží a na perón se vřítili prodavači piva a horkých párků. Stalo se, že cestující dostal pivo, vlak se rozjel, prodavač zuřil, že nedostal zaplaceno nebo naopak, cestující jenom zíral, jak se od něj vzdaluje zboží, které právě zaplatil.Tato služba už dávno nefunguje, ale to je jen dávná vzpomínka, jednou jsem zaplatil pivo, dostal ho a bylo tak odporné, že jsem ho ještě z okna vylil.

Ve stanici.Vyrážím do Kolína, protože jsem obdržel mailem spoustu historických fotek. Paní mně neznámá mi je poslala, obrázky jsem si uložil, ale mail někam zmizel, tak vlastně ani nevím od koho jsem byl obdarován. Už proto jsem se rozhoupal a do Kolína zajel.Z nádraží jsem šel do neznáma, všechno bylo pro mě novinkou. A to je vlastně ta pravá turistika, že?Už jsem tu byl třikrát, objevil jsem, že lepší vystupovat na zastávce Kolín město, prostě poznávám město, bezesporu významné, snad trochu nespravedlivě zastíněné nedalekou Kutnou Horou.Chodím po městě a je mi příjemně. Co bych si ještě mohl přát. Teplý listopad, můžu si v klidu posedět na lavičce, pokud mě únava zmáhá. Těším se, že se dostanu i k Labi, na ostrov, který láká podzimními barvami.

Václav Víšek,
Vencovy pindy