Pohyby s vějířem v minulosti značily jejich tajnou mluvu. Nechat například upadnout vějíř na zem symbolizovalo „náležím tobě“, držet vějíř v levé ruce „chci se s tebou seznámit“ a naopak v pravé ruce „miluji jiného“.

V muzejních sbírkách se nachází zvláštní druh vějíře z konce 19. století. Pochází z pozůstalosti kolínské rodačky Barbory Bůvové (1849 - 1932). Tato česká vlastenka se stýkala s předními osobnostmi národního obrození, zejména s rodinou Palackých či Riegerovou. Přispěla k rozvoji lázní Sedmihorky u Turnova, kde se scházela společnost pražských literátů, herců, politiků a vědců.

Daný sbírkový předmět slučuje funkci vějíře a tanečního pořádku zároveň. Ty vydávali pořadatelé plesů v 19. a počátkem 20. století v různých podobách. Obvykle se přikládaly ke vstupence. Jednalo se o miniaturní dílko spojující grafickou část s nejrůznějšími materiály. Taneční pořádky byly jakési programy plesů, kde se uváděly jednotlivé tance v pořadí, jak se tančily. Dámy pomocí přiložené drobné tužky mohly k jednotlivým tancům připisovat na vyčleněné řádky jména svých tanečníků.

Vějíř drobných rozměrů má rukojeť kónického tvaru vyřezanou z kosti, do níž je vsazeno pštrosí brko obarvené do odstínu bordó. Ve stejné barvě je zhotovena šňůra se střapcem a mosazným korálkem, na konci s háčkem, který si dáma mohla přichytit ke kabelce. Střed vějíře tvoří zmíněný taneční pořádek v podobě lichoběžníkové knížečky s tužkou.

Titulní strana je opatřena raženým zlatým nápisem „Parnassie“, jež mohl značit název spolku, který ples pořádal. Nachází se zde i datum konání události 13. 11. 1894. Taneční pořádek obsahuje jednotlivé tance jako například valčík, kvapík, čtverylku, mazurku a další tehdy oblíbené tance. Poslední strana uvádí výrobce, Umělecké knihařství K. Just, Praha, Václavské nám. 24, který nejenom tiskl grafickou část, ale celý vějíř i kompletoval.

Regionální muzeum v Kolíně