Arcibiskup je oblečen do chórového oděvu, z něhož je viditelná purpurová mozetta a bílá rocheta, jejíž rukávy lemují krajkové manžety. Kolem krku má portrétovaný na znamení své hodnosti zavěšeno pallium, a pod ním na hrudi zlatý pektorální kříž zdobený drahokamy.

V pozdvižené pravé ruce s biskupským prstenem drží zavřenou knihu, hlavu kryje solideo temně purpurové barvy. Další odznaky arcibiskupského úřadu – patriarší kříž a mitra leží vlevo v pozadí. Vpravo je znázorněn arcibiskupův erb.

Jan Lohelius se narodil v chudé rodině podruha ve vsi Třebeň na Chebsku roku 1549. Ve třinácti letech se stal sluhou v premonstrátském klášteře v Teplé, kde se mu dostalo základního vzdělání, a v roce 1573 byl přijat do řádu. Dva roky poté složil řeholní sliby, a byl premonstráty poslán studovat k pražským jezuitům, načež byl vysvěcen na kněze a vrátil se do Teplé, kde působil jako kazatel.

Pro své mimořádné schopnosti a vzorný řeholní život byl roku 1578 zvolen převorem premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, a v roce 1586 zde získal hodnost opata. Klášter pozvedl doslova z trosek a vynikal mnoha milosrdnými skutky. Loheliova kariéra pak strmě stoupala. Již o rok později se stal generálním vikářem řádu premonstrátů pro celou Svatou říši římskou a Polsko.

Jeho působení se stalo proslulým v císařských a papežských kruzích, takže si jej roku 1602 pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé zvolil za pomocného biskupa, což bylo záhy podpořeno udělením titulární funkce biskupa v palestinském Sebaste. Úřad pomocného biskupa Lohelius vykonával i za následujícího těžce nemocného pražského arcibiskupa Karla Lamberka (v letech 1607 – 1612).

Lamberkovým nástupcem se pak logicky stal právě Jan Lohelius, který byl do funkce pražského arcibiskupa uveden 8. prosince 1612. Ze svého titulu se pak v Čechách horlivě věnoval potlačování protestantismu a utrakvismu.

Na jeho příkaz byl roku 1617 zbořen protestantský kostel v Hrobu na Teplicku, což bylo evangelíky považováno za porušení Rudolfova majestátu o náboženské svobodě, a stalo se jedním z podnětů k provedení druhé pražské defenestrace, stojící na počátku třicetileté války.

Po začátku českého stavovského povstání arcibiskup Lohelius uprchl do Vídně, do Prahy se vrátil záhy po vítězství císaře Ferdinanda II. v bitvě na Bílé hoře, a ihned zahájil rekatolizaci. Zemřel však již 2. listopadu 1622, a na své přání byl pohřben v klášterním kostele na Strahově.

Portrét Jana Lohelia s největší pravděpodobností vznikl již krátce po jeho nástupu do úřadu pražského arcibiskupa po roce 1612. Jeho autorem je jeden z prvních představitelů barokní malby ve střední Evropě Jan Jiří Hering (1587 - 1644), který pocházel z Eschwege v Hesensku, a po vyučení u Christopha Müllera v Kasselu působil v Praze.

Jana Lohelia několikrát portrétoval ještě jako opata Strahovského kláštera, a pro tento řádový dům zhotovil také řadu dalších obrazů s náboženskou tématikou. Heringova tvorba přímo navazuje na tvorbu v Praze působících rudolfínských mistrů, zejména Hanse von Aachen, nebo Pietera Stevense.

Jeho díla se zachovala jak ve sbírkách Strahovského kláštera, Národní galerie v Praze, vídeňské Albertiny a petrohradské Ermitáže, tak ve vybavení některých pražských kostelů (katedrála sv. Víta, kostel sv. Salvátora).

Muzeum Kouřimska v Kouřimi