Díky rozmanitému zdobení těchto schránek (kýl, hrboly, žebra) je dnes možno poměrně dobře vzájemně odlišovat jednotlivé skupiny amonitů, a ti tak slouží jako významný paleontologický ukazatel. Naproti tomu měkké části těla amonitů jsou dosud neznámé, předpokládáme však, že měli chobotnicím ne nepodobný „zobák“ s věncem osmi chapadel, sloužícím k lovu a k pohybu uzpůsobený hyponom – osvalenou nálevku v plášťové dutině.

Amoniti se vyvinuli už v devonu, v polovině prvohor, ovšem největšího rozmachu dosáhli v druhohorách v období jury a křídy. Na konci křídy, před 66 miliony lety (hranice křída - paleogén), bohužel tato významná skupina hlavonožců většinou vymírá, podobně jako například většina dinosaurů. Do počátku kenozoika (před 65,5 milióny let) přežilo pouze několik málo rodů, a i ty brzy vymírají.

Amonit druhu Kamerunoceras turoniense nebyl pro vědu z českého území znám až do roku 2018. Přesto se několik desítek exemplářů od přelomu 19. a 20. století skrývalo v muzejních sbírkách Národního muzea, Moravského zemského muzea, Chlupáčova muzea historie Země na Přírodovědecké fakultě UK, ale i v Muzeu Kouřimska v Kouřimi a Regionálním muzeu v Kolíně.

Typicky ornamentované schránky tohoto amonita s pravidelnými řadami hrbolů a jemným žebrováním byly pojmenovány Dr. Josefem Soukupem jako Mammites curimensis, na počest města Kouřim, neboť výlučně v okolí Kouřimi bylo možno tyto jinak neznámé amonity nalézt. Dr. Josef Soukup, který se v první polovině 20. století významně zasloužil o rozpoznání Kouřimska jako zcela výjimečné oblasti v rámci české křídové pánve, však zmiňuje tohoto amonita jen stručně v krátké zprávě z roku 1936 a vědecké jméno Mammites curimensis tak není platné.

Až studium muzejního materiálu v letech 2018-2020 ukázalo, že se jedná o zástupce druhu Kamerunoceras turoniense, amonita, jehož věda zná, který však nebyl dosud z českého území popsán, a pro kterého je jádrem výskytu oblast severní Afriky. Okolí Kouřimi je tak stále jediným místem v České republice, kde lze tyto výjimečné amonity nalézt a tvoří nejsevernější hranici rozšíření tohoto druhu ve střední Evropě.

Muzeum Kouřimska v Kouřimi