Třikrát za den - v 11.00, 14.00 a 16.00 hodin - projde skanzenem dožínkový průvod. U sochy sv. Donáta se ženci pomodlí ke svému patronovi - ochránci před bleskem a bouřkou. Nejkrásnější žnečka předá rychtáři dožínkový věnec. Pěvecké vedení průvodu má na starosti zpěvačka Veronika Korčáková, na dudy bude doprovázet Michael Pospíšil.
Celodenní program
Prohlídka muzea - momentálně probíhá výstava „Od Markéty k Matičkám“, pracovníci muzea v dobovém oblečení hospodářů k ní podají odborný výklad.
Sečení obilí - návštěvníci budou mít možnost vyzkoušet si, jak namáhavé bylo ruční sečení obilí a vázání povřísel.
Povídání o lidových tradicích letního období, o lidových písních, o venkovské slavnostní tabuli, o obilí a polních plodinách.
Práci na původním stavu z 18. století předvede tkadlec Matyáš Orsák.
Bylinářka Jana Hunalová nabídne vlastní bylinné čaje, bude možné využít poradenství.
Firma Likeria z Kouřimi nabídne speciální alkoholové nápoje a sirupy zajímavého složení, nebude chybět tradiční občerstvení podávané ve starobylé hospodě zvané Šperkovna.
Řemeslné dílny
Přípravu a pečení chlebánků a buchet si vezme na starost lektorka Iva Válková.
Historickou kovárnu obsadí mistr Zdeněk Grausam, děti i dospělí si budou moci s jeho pomocí ukovat hřebík.
Nejen pro děti bude připravena dílna na výrobu slaměných ozdob dožínkových věnců s Alenou Samohýlovou a Markétou Bartákovou, držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel.
Zvyky dožínkových slavností
Důležitou roli při dožínkách hrálo odvážení posledního snopu obilí, předávání dožínkového věnce majiteli statku a následná hostina ženců a žneček. Obyčeje vykonávané s posledním snopem a věncem vycházejí z magického základu. Poslední snop se nazýval baba, žebrák, nevěsta nebo starý a ženci ho vezli na poslední fůře obilí, postavený klasy vzhůru, ozdobený květinami, pentlemi nebo jeřabinami. Snop měl být co největší a nejtěžší, aby taková byla i úroda v následujícím roce.
Poslední snop byl zdrojem zábavy, ženci ho někdy strojili do mužských nebo ženských šatů, tančilo se s ním i kolem něj. Poté se stavěl ve stodole na čestné místo a mlátil se jako poslední. Vymlácené zrno z něj se uschovávalo na příští rok do setí, kvůli víře v jeho další zmnožení.
Dožínkový věnec rovněž hrál důležitou roli, byl předáván hospodáři a tvořil jádro celé slavnosti. Uchovával se do Vánoc nebo do příštích žní zavěšen v komoře nebo v síni. Zrno z věnce mělo pomoci reprodukovat úrodu z předcházejícího roku, na Štědrý den se jím krmily slepice, aby dobře nesly, krávy, aby dobře dojily a také se užívalo jako léčivo při nemocech dobytka.
Při dožínkách věnec nesla obvykle ta nejpěknější a nejvýřečnější žnečka, která když ho přinášela k hospodáři, hospodyně ji pokropila vodou, aby obilí bylo čisté. Předávání věnce doprovázely verše a vinše, ve kterých se děkovalo Bohu za úrodu a dělníkům za odvedenou práci.
Bezprostředně po žatvě se konala dožínková hostina, kde se podávaly různé pokrmy podle kraje a také zámožnosti hospodáře. K těmto pokrmům patřily například tvarůžky, kaše, omáčky, drůbeží polévka, vařená slepice, nebo pečené maso s chlebem. Mezi nejoblíbenější nápoje patřilo pivo a kořalka. V některých krajích se při dožínkách obřadně zabíjel kohout.
Vstupné na národopisný pořad Dožínky: základní 200 korun, snížené 90 korun, rodinné 490 korun.
