Novinářskou kariéru začal Rudolf Dršata jako sportovní dopisovatel místních i celostátních deníků již po válce po návratu z totálního nasazení v Německu. Jeho články a zprávy se týkaly všech sportů, přičemž fotbal a hokej patřil k jeho favoritům. Zápasy kolínské kopané si nenechal nikdy ujít a následně z kanceláře v Mostní ulici obvolával celý kraj, aby zjistil výsledky všech přeborů, kde Kolíňáci hráli.

Před jeho kanceláří se v neděli večer vždy shromáždil roj fanoušků, divoce diskutujících s nejednou cigaretou v ruce. Rudolf Dršata totiž do výlohy kanceláře každou neděli pověsil tablo se jmény družstev a průběžně aktualizoval výsledky zápasů. Takový online internetový portál 70. let.

Místostarosta Kolína Michal Najbrt.
Zemřel Michal Najbrt, místostarosta Kolína. Ve vedení města působil od roku 2018

Hned vedle jeho kanceláře v Mostní ulici byla též kancelář týdeníku Kupředu – tehdy nejznámějšího tištěného média Kolínska. Rudolf Dršata, ač nebyl členem jeho redakce, přispíval svými články do Kupředu, které tehdy vedl šéfredaktor Josef Vokál a jeho kolega Jaroslav Zmátlo.

Reportérský mikrofon

Druhou profesní vášní pana Dršaty byl rozhlas. Dvakrát týdně měl pravidelný pořad v kolínském rozhlase po drátě, dnes již neznámém anachronismu. Ale v té době mnohé domácnosti, úřady, obchody či dílny měly stále puštěný oblíbený „dráťák“. Rudolf Dršata se svým reportérským mikrofonem obíhal nejrůznější akce Kolínska, vedl nesčetné rozhovory, ve studiu pak nahrávky stříhal, doplňoval hudbou a textem až z nich byly ucelené příspěvky. Jen s občasným povzdechem: „To co dělá v Praze celý tým, musím zde nějak zvládnout sám“. Ty nejzajímavější příspěvky pak posílal i do pražského vysílání rozhlasu.

Po roce 1968 měl na několik let zákaz „mluvení na mikrofon“ a podpisovat se pod články. Nevzdal se však. Zpovídané vždy požádal, aby začali mluvit na mikrofon zopakováním otázky. Čili jejich odpovědi zněly „Když se ptáte, jaká je letos úroda, tak mohu říci, že….“ Následně vystříhal sám svůj hlas a našel hlasatele, který ve studiu znovu otázky namluvil. Vše spojil na novou pásku. Takže nakonec z toho byl opět přijatelný „rozhovor“ či „živá reportáž“. A nejeden obyvatel Kolínska se těšil, že v místním „dráťáku“ či dokonce v pražském vysílání zazněl jeho hlas.

Organizace dechovky

Třetí oblastí, kde se Rudolf Dršata zapsal do memoárů Kolínska, byla organizace dechové hudby. Od začátku 70. let začal pořádat zahraniční zájezdy 80členné dechovky vedené kapelníkem Vladimírem Zemanem. Tento původně „hasičský soubor“ pomohl Rudolf Dršata převést pod finančně silnějšího zřizovatele a vymyslel mu i zvučné jméno „Ústřední hudba ministerstva spojů a dopravy se sídlem v Kolíně“.

Díky organizačnímu umu a neúnavnému boji s byrokracií Rudolfa Dršaty koncertovali Zemanovi „hasiči“ a později „pošťáci“ v Anglii, Švédsku, Belgii, Franci a mnohokrát v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Osmdesát lidí mohlo tak nakouknout i několikrát do roka do světa, který byl jinak nedostupný.

Poslední rozloučení s fotografem Josefem Čáslavou.
Kamarádi fotografové se loučili s Josefem Čáslavou cvakáním závěrek fotoaparátů

Po náhlém onemocnění v roce 1986 veškeré aktivity Rudolfa Dršaty umlkly a v roce 1989 mu jeho „Zemanovci“ zahráli naposled. Pro mnohé Kolíňáky však vzpomínka na něj zní řízně a vesele až dodnes.

Tip Kolínského deníku
Pokud by si čtenáři chtěli ještě více připomenout zmíněnou osobnost, mohou se začíst do knížky Radovana Dršaty „Kolíne, Kolíne… stálo to zato“, kterou určitě najdou v kolínské městské knihovně.