Prožil jsem tam několik let až do maturity v roce 1950. Je to již mnoho let kdy skončila v květnu 1945 druhá světová válka a já si pamatuji, jakou jsem měl z toho velikou radost. Byl jsem v prvním ročníku Měšťanské školy v Ratajích nad Sázavou, která v té době byla v dopoledních hodinách obsluhována na náměstí v restauraci u Šmejkalů, protože v jejím sídle na ratajském zámku bydlilo již řadu měsíců mnoho německých žen, vyhnaných ze svých sídel před příchodem Rudé armády do Československa.

Prázdniny jsem strávil na našem rokokovém zámku u Kolína v Bečvárech, kde si prožívalo svoji dovolenou rovněž mnoho mých příbuzných. Můj otec byl v Ratajích Státním obvodním lékařem a matka byla v domácnosti. Já jsem byl přijat do druhého ročníku II. b Reálného gymnasia Kolín, kde byl tehdy ředitelem Dr. František Rojka. Měli jsme tam kromě češtiny i ruský jazyk, který vyučovala mladá ruská paní. Měla ke mně velmi vřelý vztah, protože jsem ho dobře používal. Ostatní předměty redigovala naše třídní učitelka, která byla velmi přísná. Neměl jsem k ní příliš dobrý vztah. Učila nás až do čtvrté třídy.

close Jan Hladký jako mladík v gymnazijních letech v Kolíně. info Zdroj: Se svolením autora příspěvku zoom_in Jan Hladký jako mladík v gymnazijních letech v Kolíně.

Bydlil jsem zprvu v domě mých příbuzných v Bachmačské ulici, kde naproti v domě bydlil rovněž školník našeho Gymnasia. Měl jsem tam u něj velmi dobrý vztah, zejména pak i při výdeji svačiny ve škole. Můj strýček Dr. Bohuslav Urban byl profesorem na kolínské Obchodní akademii. Učil tam řadu jazyků, hlavně češtinu. Jeho žena byla moje teta Růžena, rozená Frenglová. Vystudovala Výtvarnou akademii v Praze a věnovala se pak různým druhům výtvarnictví. Rozproudila tím i moji výtvarnou činnost, které se věnuji s oblibou až do dnes. Jsem jí za to stále velmi vděčný.

Po několika měsících jsem byl přestěhován od příbuzných do jednoho pokoje bytu rodiny Vlkovy, kde jsem bydlil několik let až do mé maturity. Bydlil tam i vnuk majitelky bytu Vláďa, se kterým jsem si dva roky než z Kolína odešel, často po škole hrával. Jeho otec byl za války učitelem na Podkarpatské Rusi, kde ho válka zabila. Vdova si nyní vzala syna k sobě do severovýchodních Čech. Na vysokou školu se syn nedostal. Moje bytná toho velice litovala.

Já jsem se na gymnasiu velmi věnoval studiu chemie, kterou tam přednášel profesor Václav Veselý, bydlící v sousední budově vedle gymnasia. Stal jsem se brzy u něho prvotřídním žákem během celé jeho výuky. Po mé maturitě v roce 1952, kde jsem měl na jejím vysvědčení známku výbornou z předmětu chemie, jsem chtěl jít studovat na vysokou školu chemii.

close  Profesor Jaroslav Hýbl, strýc a mentor Jana Hladkého. info Zdroj: Se svolením autora příspěvku zoom_in Profesor Jaroslav Hýbl, strýc a mentor Jana Hladkého.

Z politických důvodů – kdy lékaři byli tehdy považováni jako političtí pracovníci - jsem byl doporučen na studium v Praze na nově zřízenou Vysokou školu zemědělskou, Fakultu Mechanizace, v Dejvicích. Tam jsem studoval až do konce mého prvního vysokoškolského studia, pět let. Byl jsem tam dlouho vedoucím jednoho ze tří studijních kroužků. Školu jsem zakončil jako nejlepší student s vyznamenáním. Diplom s titulem Ing. mi udělili za mé přítomnosti v její komisi pro udělování diplomů, kde jsem měl rovněž projev, jako několik vedoucích představitelů této komise. Vše probíhalo v budově pražského Karolina.

Celou dobu tohoto studia jsem bydlil v bytě u mé tety Heleny Hýblové v Hošťálkově ulici, v Praze 9. Rád bych se tu rovněž zmínil o jejím muži, mém strýci profesoru RNDr. Ing. Dr. Jaroslavu Hýblovi, Dr. H. C., který pracoval na Fakultě strojní Českého Vysokého Učení Technického v Praze. Byl tam vedoucím na oboru hydraulických strojů a strojního chlazení. Rektorem na ČVUT se stal v období let 1936 – 1937. Dovolenou si prožíval vždy na zámku v Bečvárech, kde jsem se s ním stále setkával. Chodil jsem tam s ním na procházky a rovněž koupat se v tamějším rybníce Bosňák. Strýc byl vynikajícím vědcem po celý svůj život. Zemřel však v létě 14. 8. 1950, o dva roky dříve, než jsem já přišel z Kolína do Prahy, kde jsem měl studovat vysokou školu.

Pracovní místo po maturitě jsem dostal ve středu Slovenska v zemědělském podniku. Těšili se tam na mě, ale já jsem chtěl studovat dále v Praze - kde byla možnost pouze dálkově - fyzikální vědu. Umožnil mi to můj vzdálený příbuzný Mandelík, který byl ve vládním orgánu ve vysoké funkci. Dostal jsem pracovní místo ve Fyzikálním ústavu Československé Akademie Věd v Praze ve skupině Kosmického záření, která měla dvě části.

close  Práce na Lomnickém štítě, Jan Hladký vpravo. info Zdroj: Se svolením autora příspěvku zoom_in Práce na Lomnickém štítě, Jan Hladký vpravo.

V jedné se pracovalo na fyzikálních emulzích a v druhé na elektronických přístrojích, kam mě umístili. Bylo to pracoviště na zahradě Fyzikálního ústavu University Karlovy Praha v dřevěné chatičce – boudičce - a také na Lomnickém štítě, které bylo rovněž umístěno na skále pod hlavní kamennou budovou, ve které jsme měli malou místnost pro bydlení. Druhou místnost měl vedoucí naší skupiny RNDr. Pavel Chaloupka, CSc., ve které rovněž zpracovával výsledky měření, které zapisovali každou hodinu naši slovenští a čeští laboranti. Já jsem se stal jeho dlouhodobým, několik let zástupcem až do doby, kdy toto naše pracoviště bylo převedeno na Slovenskou Akademii věd pod jeho vedením. Pracoviště na zahradě ústavu v Praze bylo pro naši činnost zrušeno. Skončil jsem tak pracovat na Slovensku, kde se mi to velice dařilo a líbilo.

close 'Boudička' pro vědecké experimenty na Fyzikálním ústavu UK. info Zdroj: Se svolením autora příspěvku zoom_in 'Boudička' pro vědecké experimenty na Fyzikálním ústavu UK.

Velice rád vzpomínám i na moji sportovní činnost. Na Zálabí se nacházelo tenisové pracoviště. Zkoušel jsem tam tenis hrát. Přišel ke mně trenér Foldyna (v Československu třetí nejlepší tenista – po Drobném a Černíkovi) a přemluvil mě k tomu, že mě bude trénovat, protože mám v tenisu dobré pohyby. Souhlasil jsem a trénoval mě několik období. Hrál jsem tam také rád na dalším hřišti kopanou s mými kolegy. Věnoval jsem se rovněž muzice. Můj spolupracovník z Konárovic mi tam doporučil výuku hraní na pozoun. Toto hraní mě velice bavilo. Do Kolína jezdím každý rok na sraz s malou skupinou spolustudentů z naší třídy až dodnes, vždy koncem školního roku u Míly Jandové. Těšíme se na něj všichni velice. Schází se nás tam již od několika minulých let maximálně jen počet lidí odpovídající pěti prstům na ruce. Já jsem jediný, který ještě pravidelně stále pracuje. Je to věda, která člověka k sobě poutá. Doufám, že mě mé zdraví v ní podrží pracovat i další období v našem ústavu.

Za Jana Hladkého materiál Deníku poskytla Julie Nekola Nováková