Hora či spíše pahorek Sion je důležitý jak pro židy, tak pro křesťany. Nachází se jen coby kamenem dohodil za historickými hradbami. Nečekejte ale žádnou velkou horu. Když půjdete ze starého města směrem od Sionské brány k hoře Sion, není nutno překonávat téměř žádný výškový rozdíl. Podle židovské víry je zde pohřben biblický král David, který před 3000 lety jako první sjednotil všech dvanáct izraelských kmenů. Ostatně, stojí zde v životní velikosti jeho socha.
Pro křesťany je hora neméně významná. Nachází se zde totiž takzvané Večeřadlo, kde měla probíhat známá poslední večeře Páně s dvanácti apoštoly. Tady se Ježíš modlil, umýval nohy apoštolům a zjevoval se jim po svém zmrtvýchvstání. Místnost byla v minulosti součástí křižáckého kostela, byla mnohokrát přestavěna. Nyní se nachází nad ješivou, tedy židovskou školou zaměřenou na studium tóry.
Vedle je bazilika Spánku Panny Marie a klášter Zesnutí Panny Marie. Podle tradice stojí na místě, kde Ježíšova matka zemřela a následně byla vzata do nebe. Všechna tato významná místa tvoří v podstatě jeden komplex, v kterém se pohybují v symbióze křesťané i židé.
Na hoře se také nachází nedaleko od Sionské brány hřbitov, kde je slavný hrob, jehož deska je podle židovské tradice pokryta množstvím kamínků. Jedná se o hrob Oskara Schindlera, rodáka z českých Svitav. Díky tomu, že ve své továrně zaměstnával židovské dělníky, pomohl zachránit více než tisíc jejich životů.
O kousek dále se nachází Muzeum holocaustu, kde je mimo jiné uložen popel obětí z 36 vyhlazovacích táborů. Z hory Sion je skvělý výhled na východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své budoucí hlavní město.
Ježíš žil v Galileji s otcem Josefem a matkou Marií. Ve třiceti letech se stal putujícím kazatelem, pohyboval se na územích dnešního Izraele a Palestiny. Ve svých kázáních upozorňoval na nešvary, náboženské konvence a nespravedlivé zákony. Strach z jeho názorů a vlivu na masy měli nejen židovští představitelé, ale také Římané, kteří v té době ovládali tato území.
Při příjezdu do Jeruzaléma Ježíše lidé slavnostně vítali a provolávali mu slávu, za několik dní se ale situace obrátila. Mocní využili slabosti jednoho z učedníků, Jidáše Iškariotského, který zradil pro peníze. Příběh pokračoval zatčením, odsouzením a ukřižováním. Podle křesťanské tradice bylo vše završeno zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením.
Příběh, který se odehrál před dvěma tisíciletími má mnoho paralel s dneškem. Člověk, který se obětoval pro lidstvo, by ze stavu nynějšího světa asi příliš šťastný nebyl. Na druhou stranu, měl by radost z vlivu svého učení. Slavit Velikonoce je důležité, ale důležitější je v každodenním životě prosazovat myšlenky, kvůli kterým zemřel - neubližovat, konat dobro, žít v souladu s přírodou. Ten „dobrák“, který ovlivnil dějiny světa se jmenoval Ježíš Kristus Nazaretský.
Vladimír Havlíček
