Všichni to přeci známe. Přicházejí k nám přátelé, příbuzní, známí nebo kolegové z práce. Většinou se předem s předstihem ohlásí, někdy narychlo zavolají, jiní případně na poslední chvíli pošlou SMS. Někdo si ještě třeba pamatuje, že platilo rčení: „Host do domu, Bůh do domu!“

Kdysi, hodně dávno tomu zpátky, společenská etiketa vůbec nepřipouštěla nějaké nezvané návštěvy. Ano, každá návštěva, až na zvláštní výjimky, byla předem ohlášena. Vlastně ty neohlášené a nezvané se pak nemusely přijmout a nebylo to vůbec nezdvořilé. Ne každé překvapení totiž přijde vhod a ne každý se chce ukázat neučesaný, neupravený nebo nevhodně oblečený. Už nějakou dobu však cítíme, že dnes už se mnohá pravidla dobrého chování přestala dodržovat.

Když nechceme mít konflikty a rozcházet se ve zlém, tak obvykle zatneme zuby a nějak se s danou situací vyrovnáme. Můžeme si v duchu s doktorem Miroslavem Plzákem třeba říkat: „V zájmu naší rodiny, zmizte za dvě hodiny!“ Vzpomeňme jenom na legendárního strýce Pepina z Hrabalových Postřižin, který přijel na pár dní a zůstal už napořád. Tím se vlastně dostáváme k další kapitole a do ní patří návštěvy různých příbuzných. Zkrátka nastane situace, kdy k nám nějací z nich zamíří. S některými si docela rozumíme, s jinými to vydržíme a potom můžeme mít nějakou vazbu na příbuzné s takovou řekněme „odlišnou krevní skupinou.“ I takové situace nastávají a tady pak bývá každá rada drahá.

Snad skoro každý má nějaké zkušenosti, které se týkají návštěv příbuzných o Vánocích. Vzpomínáme hlavně na ty příjemné, ale mohou být i jiné. Někdo se pak na svátky už dopředu netěší, protože je pro něj setkání s určitými příbuznými spíše nesnesitelné. Ovšem téměř každá nepříjemná situace bývá řešitelná. Nakonec nás může zase utěšovat naděje na jejich odchod. Jinou a příjemnější záležitostí jsou návštěvy, na které se už moc a dlouho dopředu těšíme. Všechno potřebné nachystáme a připravíme. Najednou zazvoní telefon a z nějakého důvodu návštěvníci nepřijdou. Stát se to může, ale většinou to vyjde a návštěva v pořádku dorazí! Také máte pocit, že čas strávený s dobrými přáteli plyne neuvěřitelně rychle?

Nebuďme naštvaní na návštěvy a berme to s nadhledem! A když to půjde, tak i s úsměvem! Odněkud z Pyrenejského poloostrova prý pochází přísloví: „Návštěva nám vždy udělá radost, ne-li svým příchodem, tedy svým odchodem.“ My bychom pak někde na návštěvě, měli mít zase na paměti, díky výtvarníkovi Vladimíru Komárkovi, jeho myšlenku: „Jen krátká návštěva potěší!“

Autor: Milan Čejka