Pane Bendo, četli Vám rodiče, když jste byl malý?
Když jsem byl hodně malý, kolem šestého sedmého roku, tak mně i bratrovi rodiče předčítali. Nevím už, do kolika let to trvalo, ale pamatuju si, že některé knížky jsme četli pořád dokola.

Které knížky to byly?
Určitě Honzíkova cesta od Bohumila Říhy, také O letadélku Káněti – to byla jedna z mých nejoblíbenějších, a také Človíčkova dobrodružství od Pavla Teisingera. Určitě nechybělo hodně pohádek z večerníčků.

Začal jste číst sám, nebo Vás ke čtení rodiče nějak vedli? Chodil jste do knihovny?
To bohužel ne. V době puberty jsem moc nečetl, nebavilo mě to. Až postupem času jsem zase objevil krásu psaného slova a ke čtení jsem se vrátil.

Jaký typ knížek nejraději čtete?
Kolem dvaceti let jsem začínal s autobiografiemi sportovců, přečetl jsem jich hodně. Postupně se to hodně měnilo, od thrillerů po knížky o sebezdokonalování a sebepoznání.

Čtete svým dětem?
Čtu, a hodně! Snažím se je v tomhle nezanedbávat. Mým dětem je teď třináct a deset let, takže už nečteme každý den, už mají jiné zájmy. Ale když byly malé, četli jsme jim denně před usínáním. Nicméně i dnes když jsem doma a je čas, tak jim rád přečtu.

Čtou samy?
Ano, čtou samy. Máme docela velkou knihovnu, chodíme často do knihkupectví vybírat knížky, které by je bavily. Samozřejmě, že se někdy stane, že je knížka po přečtení pár stránek nezaujme, ale věřím, že se k ní v pozdějším věku vrátí.

Chodíte do knihovny, nebo spíš knížky kupujete?
Spíš knížky kupuju, asi proto, že je potřebuju mít doma, nerad je vracím. Rád se na knížky dívám, jak jsou uložené v knihovně, možná je to nějaká moje úchylka (Petr se usmívá). Když mám knížku doma, můžu se k ní kdykoliv vrátit a jenom si ji znova prolistovat.

Jsou pro Vás knížky relax? V kontrastu s náročností sportu, kterému se věnujete…
V poslední době jsou pro mě knížky neskutečný relax. Nemám moc času přes den, ale většinou si najdu půlhodinu před spaním, abych si přečetl z rozečtené knížky pár stránek.

Máte nějaký vzkaz dětem, proč by měly číst?
V době digitálních technologií vracejí knížky děti, ale i dospělé do světa fantazie, v kterém si můžou příběhy představovat, kdy o nich můžou přemýšlet. Což nejde, když je mají před sebou na obrazovce.

Jakou knížku pro děti nebo dospělé byste aktuálně doporučil?
Pro děti určitě doporučuju Malého prince od Antoina St. Exupéryho, i když to není novinka. Malý princ patří k nejoblíbenějším knížkám mým i mých dětí. Pak například Dědečku, vyprávěj od Ladislava Špačka nebo Tatínku, ta se ti povedla, kterou napsal Zdeněk Svěrák. Taky nás moc zaujala Bílá paní na hlídání od Pavla Brycze a Petra Friedla, knížka v komiksovém provedení. Tolik doporučení knížek, které se nám líbily, což neznamená, že se budou líbit všem. Pro mě jsou zásadní v posledních letech Čtyři dohody od Dona Miguela Angela Ruize. A také Myslet srdcem od Juliet Navrátilové, pokud se někdo zajímá o ezoteriku nebo šamanismus.

MAP II děkuje Petru Bendovi za rozhovor a přeje spoustu dalších příjemných chvil při četbě nejen jeho oblíbených knížek.

Pokud si budeš, milý čtenáři, chtít poslechnout úryvek z knížky Miroslava Adamce Berta a Ufo, Neobyčejné přátelství, který čte Petr Benda, stačí mrknout na YouTube kanál Místní akční plán vzdělávání na Nymbursku.

Autor: Ivana Šmejdová, MAP II na Nymbursku