Cesta z Prahy je sice zdlouhavá a musíte přestoupit na vnitrostátní let v Kalkatě nebo Chennai, ale téměř dvacetihodinové cestování se vyplatí. Městečko Port Blair, kde najdete jediné letiště na ostrovech, se ničím neliší od indických měst. Chaotická doprava plná tuk-tuků. Zaprášené (a nejen to) ulice, chaotické obchůdky se vším nepotřebným, jen ne se suvenýry pro západní turisty a skupiny chlapíků sledujících cvrkot, a hlavně nás, jediné „sáhiby“, které za posledních několik dní viděli.

Ke koloritu patří hledání fungujícího bankomatu, které se podaří až napopáté, a skutečnost, že v privátní zóně před displejem se na vás mačká deset zvědavě pokukujících místních obyvatel různého vzrůstu a různých (ne)vůní. Zkrátka, pro zasvěcené, Indie, jak má být.

Po Britech zbylo vězení

Jinak je ale Port Blair nudným městem, kde toho k vidění moc není, snad jen koloniální vězení Cellular Jail, vzpomínka na britskou nadvládu. Britové na držení ostrovů rezignovali už v roce 1919, kdy je i přes nadvládu nad Indií ponechali svému osudu. Proto se na nich usídlili bojovníci za indickou nezávislost. Během druhé světové války pak byly okupovány Japonci, aby se na ně Britové na sklonku války nakrátko zase vrátili.

Jedna noc v předraženém, ale na místní poměry čistém hotelu City View naproti jedné z mála místních „památek“ nazývané Clock Tower a rychle míříme trajektem pryč – na vyhlášený ostrov Havelock. Naštěstí jsme lístek na trajekt koupili předchozí večer a už taky víme, že přístaviště tu jsou dvě. Jedno pro státní trajekty a druhé pro mírně pohodlnější trajekty soukromé, jdeme tudíž najisto. Opouštíme jeden z největších ostrovů, Velký Andaman, obklopeni početnými rodinami jedoucími na luxusní dovolenou.

Ostrov Havelock patří k těm nejvíce navštěvovaným západními turisty a je zároveň oblíbenou destinací movitější indické klientely, která si může dovolit cestovat. Čekárna trajektu je přeplněna k prasknutí, koná se totiž několikadenní festival Durga Puja, což jsou pro Indy malé prázdniny. Indové (a Bengálci, kterých je na ostrovech požehnaně) navíc většinou cestují ve velkých skupinách včetně prarodičů, tet a malých dětí. Dlouho to netrvá a už se fotím s tatíkem od rodiny v módních slunečních brýlích z 80. let, vzhledem zapadajícím do prostředí mafiánského seriálu Narcos.

Jako v prádelně

Trajekt má přehnaně vyhnanou klimatizaci. Při vystupování na molo a chaotickém hledání zavazadel nás omráčí tropické vedro vytuněné nezvykle vysokou vlhkostí. Teploty se zde drží celý rok mezi 24 a 35 °C a vlhkost vzduchu nikdy neklesá pod 70 stupňů. Totální prádelna! Ačkoli jsme v tropech byli už mnohokrát, první dny cítíme silnou únavu a malátnost. Jsme tu v říjnu a turistická sezona pomalu začíná.

Pro cestovatele znalé jihovýchodní Asie mohou být ceny a kvalita ubytování zklamáním. Buď sáhnete po nesrovnatelně horších bungalovech než například v Thajsku a zaplatíte něco málo pod tisícovku za dva upocence na noc, nebo si vyberete pohodlné ubytování s kvalitním servisem, které vás bude stát i pět tisíc korun. Takové ubytování nabízí například nově otevřený hotel Sandy Waves s vlastní pláží, na které budete zaručeně sami a s přehřátým sladkovodním bazénem. Nicméně polobungalovy jsou opravdu komfortní – ideální řešení pro zralejší ročníky, které chtějí mít své soukromí, decentní zacházení a klid po aktivně stráveném dni.

Kam se chodili koupat sloni

Hned druhý den vyrážíme na půjčeném skútru na prohlídku ostrova, není rozsáhlý, a pokud nechcete pěšky do neproniknutelné džungle, nabízejí se jen dva směry, kam vede místy i zpevněná silnice. Vybíráme si na západ směřující silnici, která vede na slavnou Radhanagar Beach. Na západní straně ostrova někdy i neplánovaně zaprší, a tak je cesta rozbahněná a ojetý vzorek pneumatiky skútru se během kopcovité cesty povážlivě smýká. Právě na této cestě leží krátký a prudký trek vedoucí na Elephant Beach – pláž, kam se ještě nedávno chodili koupat indičtí sloni. Ty už dnes bohužel neuvidíte, neb je vláda odvelela pryč z ostrova.

Pláž je jak z prospektu CK Kýč: tyrkysové moře, bílý písek, že bělejší už nikdy neuvidíte, a voda teplá jako… však víte. Ideální pro neplavce. Stejně jako na ostatních pláží trvá minuty chůze, než se dostaneme do hloubky, kde je možné udělat nějaké to tempo a neodřít si u toho břicho. A slunce do vás žhne o sto šest a není, kde se schovat. Odpoledne pokračujeme směr západ.

Právě podvečer je pro cestu na Radhanagar Beach nejvhodnější, zde jsou nejhezčí západy slunce na celém ostrově. Koupíme si naříznutý kokos s brčkem, banány a jdeme na nejopěvovanější pláž ostrova. Je tu překvapivě hodně Indů. Pláž má několik kilometrů a Indové zpravidla neumějí plavat a bojí se vody. Drží se pohromadě ve velkém srocení na sto metrech délky pláže a s vodou maximálně po kolena. Poskakují, šplouchají po sobě a výskají. Samozřejmě všichni zcela oblečeni, sem tam se zjeví odvážná postava v plavkách prvorepublikového střihu jako Frištenský.

Tato pláž se vám jen tak neomrzí, a když vám vyhládne, stojí za to si zajít do nejproslulejšího resortu ostrova Barefoot. Je skryt za severní stranou pláže a je bezpochyby nejkrásnějším ekorezortem, který tu najdete. Chýše z přírodních materiálů se rozprostírají džunglí mezi palmami, v dostatečném stínu a soukromí.

Za signálem na tržiště

Rozhodně nepočítejte s tím, že budete na Havelocku vyřizovat pracovní e-maily nebo postovat chlubivé fotografie na sociální sítě. Po několika dnech jsme našli jen pár míst, kde internet alespoň trochu a pomalu fungoval. Jedním z nich byla mondénní open air kavárna západního střihu Salt Water s výbornou houbovou polévkou a (nejen) vegetariánskými toasty. Když jsme ale později chtěli poslat z našeho dražšího rezortu alespoň pár SMS zpráv, manažer hotelu nám sdělil: „Musíte jet k tržišti, tam většinou bývá signál,“ a tak jsme nasedli a pět minut jeli a další dvě kroužili kolem tržiště, než se zadařilo.

Až vás omrzí lelkování po plážích, je čas na aktivitu, za kterou sem směřuje většina západních turistů – bezkonkurenční potápění na lokacích, kde budete se svou skupinou osmi potápěčů jediní. Pokud jste také propadli této zálibě, na Havelocku nebudete schopni přestat, zkusíte jeden dva dny potápění a řeknete si: ještě jeden, ještě jeden, až dokud nepřijde čas opustit ostrov. Nabízejí se zde mělčí ponory do 15 metrů na lokalitách Aquarium nebo The Wall, kde uvidíte zachovalé pestrobarevné korály, ale také chobotnice, perutýny, chňapaly a další. Až se osmělíte, můžete v dalších dnech pokračovat hlouběji na dvě nejlepší lokace kolem ostrova s hloubkou 30 a 40 metrů – Johnny’s Gorge a Dixon Pinnacle. Obklopeni stěnou z barakud si počkáte, až na vás vrhne stín manta – to je ta černá plachta s bílým břichem.

A pak se všechno zklidní, hejna ryb jsou ta tam a vy víte, že něco přijde. Na scénu důstojně a pomalu vstoupí tři protáhlá těla dvoumetrových žraloků Perezových (reef shark). Zatají se vám dech a za chvíli, stejně rychle jako se zjevili, jsou pryč. A vy víte, že to bylo těch několik vteřin, proč jste tady a proč se nebudete chtít vrátit.

Zapomenete na to, že jídlo tu není žádná sláva, že je ubytování předražené a že ranní káva byla dobrá tak na čištění zubů. A je vám líto, že už zase máte na zádech batoh a nastupujete na trajekt zpět na Jižní Andaman a kouzelný Havelock se vzdaluje na obzoru. Za pár hodin zasněně sledujete z okénka letadla korálky ostrovů a plánujete, kdy se vrátíte a ochutnáte další z nich.

K domorodcům ne!

Pokud by se vám i poloprázdný Havelock zdál rušný a chtěli jste zakusit ještě větší klid, nabízí se sousední ostrov Neil. Má sice jen tři pláže, ty jsou ale zase snadno dosažitelné i na pronajatém kole z tržnice vedle přístavu. Tady se můžete ponořit do úplné samoty.

Souostroví Andamany a Nikobary tvoří na dvě stě ostrovů a navštívit je všechny jen tak nestihnete, na řadu z nich je vstup kvůli nerušenému životu domorodých kmenů zakázán. Domorodce ale můžete vidět i na Jižním Andamanu – zejména kmen Jarawas, který žil dříve v oblasti hlavního města Port Blair.

Pokud popojedete od Port Blair po proslulé dálkové silnici Andaman Trunk Road spojující střední Andaman a severní Andaman, narazíte na relativně mírumilovný kmen Guabolambe a v doprovodu můžete sledovat jejich primitivní způsob života.

Zajímavěji může znít jméno kmene Sentinelů, k nim se ale bohužel nedostanete, žijí na ostrově severní Sentinel, kam je přístup turistům přísně zakázán. Indická vláda se tak snaží chránit tradiční primitivní způsob života těchto lidí, bojí se také, aby se nenakazili „našimi“ nemocemi, proti kterým nemají přirozené protilátky. Na Andamanech můžete strávit od dvou týdnů po dva měsíce a pořád budete mít co objevovat: ať na pevnině, nebo pod vodou. A jako při každém dobrodružném cestování objevíte hlavně sami sebe.

Andamanské ostrovy
Souostroví Andamany leží v Bengálském zálivu. Společně se souostrovím Nikobary je tvoří na dvě stě ostrovů rozkládajících se mezi 10. a 13. stupněm severní šířky. Hlavním městem je Port Blair. Většina ze stávajících 380 tisíc obyvatel je bangladéšského původu. Rozloha souostroví je 8250 km2. Platí se indickou rupií.