Pro každého chovatele je to doslova hororová statistika: myslivci každoročně zastřelí tisíce zatoulaných zvířat. Psů v loňském roce usmrtili celkem 301, u koček čísla šplhají až k 11,5 tisícům. Vyplývá to alespoň z dat Českého statistického úřadu, který od myslivců hlášení o zabité zvěři přebírá.

Zdroj: Redakce

Ještě děsivěji znějí údaje o přejetých zvířatech na silnicích: odborníci z Mendelovy univerzity v Brně nedávno spočítali, že pod koly aut zahyne každoročně až 98 tisíc koček. „Tím se kočky řadí mezi nejčastěji srážené druhy savců v Česku,“ uvedli k tomu výzkumníci.

Zbytečná úmrtí

Úmrtí jsou přitom podle nich naprosto zbytečná. Stejně jako případné škody, které stihnou toulavá zvířata ještě před svou smrtí napáchat – podle myslivců uloví domácí šelmy bez dozoru například až tři miliony drobných živočichů.

„Populaci toulavých zvířat lze totiž velmi snadno a šetrně regulovat,“ uvádí například docentka zoologie Marie Borkovcová. Jak? V zahraničí se podle ní osvědčilo několik způsobů: třeba povinná registrace všech psů a koček, spojená se zavedením pravidelného poplatku. „Toto vede ke snížení počtu chovaných zvířat prakticky vždy,“ popisuje zooložka.

Další možností je kastrace zvířat, která se využívá hlavně u potulných koček. „Toto opatření se může spojit i se snížením či odpuštěním poplatku za držení zvířete. Pak je metoda ještě účinnější,“ doplňuje odbornice.

Jak to dělají jinde?

Těmito cestami šla podle Borkovcové celá řada okolních států. Výsledky se dostavily prakticky okamžitě. „Kastrovaní jedinci se totiž skutečně daleko méně toulají,“ uzavřela žena.

Podobná opatření doporučují nejen zoologové. Zmiňuje je také zbrusu nová studie, kterou tento měsíc zveřejnil Parlamentní institut – tedy vědecké a informační středisko, které slouží českým poslancům a senátorům. Také pracovníci institutu se podívali na to, jak řeší problémy se zvířaty v jiných zemích. Výslednou zprávu už mají politici na stole.

Využít ji mohou prakticky okamžitě – sněmovna má totiž ještě letos projednat změny dvou klíčových „zvířecích“ norem. Měnit se má podoba veterinárního zákona, stejně jako i zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Jediný státní registr

Parlamentní institut poslancům doporučuje, aby se inspirovali třeba belgickým modelem a zřídili centrální registr zvířat. V tom by se mohla sbíhat data o všech tuzemských mazlíčcích. Mapovala by se přitom nejenom zvířata z chovatelských stanic a útulků, ale všech zájmových chovů.

Každý pes či kočka by dostali pod kůži čip a s ním jedinečné identifikační číslo. To by se pak nahlásilo do registru, aby bylo zvíře kdykoliv dohledatelné. Pokud by nebylo určeno k chovu, museli by ho majitelé nechat navíc i vykastrovat – zvlášť pokud běhá venku.

Psi a kočky, které by takto nikdo nezapsal, by se považovali za toulavé. Postarala by se o ně obec. Právě ona by zajistila kastraci a čipování.

Množírna Evropy

Proč zavádět právě tato opa-tření? Důvody jsou podle expertů dva: „První je ten, že by se konečně zabránilo nekontrolovanému růstu populací zvířat, a tím i jejich nesmyslnému odstřelu a dalším škodám. Druhý jsou nelegální množírny. Navržená opatření by utlumila i tento negativní jev,“ vysvětlují.

Právě v boji proti množitelům totiž Česko léta selhává. Sklízí za to kritiku z celé Evropy. Češi totiž každoročně vyvezou do ciziny psy a kočky za miliardy korun. Většinou jde právě o černý obchod a nezdaněné peníze.

Dokládají to i data Eurosta-tu: policie podle nich každoročně zachytí až 24 tisíc pokusů převézt domácího mazlíčka do ciziny na prodej bez povolení. Většinou jde o vývoz z Česka nebo Maďarska.

„Povolení k převozu a prodeji má vystaveno jen 45,17 procenta zvířat,“ uvedl Eurostat ve zprávě z roku 2014.

Bezzubé řešení

Současné normy ale tento problém nepostihují. Podle Parlamentního institutu nepomohou ani změny navržené resortem zemědělství. „Jedna z novel podpořila jen evidenci a čipování psů, v případě koček ale nepřináší žádnou změnu,“ uvádí.

Myslivci tak budou střílet kočky dál. Podle Vlastimila Waice z Českomoravské myslivecké jednoty to mohou dělat, když se kočka pohybuje bez dozoru nejméně 200 metrů od domu či jeho plotu. „Psi k tomu musí štvát i zvěř a nesmí jít o psa pracovního plemene,“ říká.