Kdo se rád šťourá v číslech, může říkat: To nějak neštymuje. Země, kde jsou denní nárůsty k počtu obyvatel nižší než v Česku, zavádějí preventivní opatření. Hlavně roušky ve veřejné dopravě a ve vnitřních prostorech. U nás hygienici tvrdí, že to nejde, neb je horko. A proč to jde v zemích, kde je skoro o deset stupňů ve stínů víc? Češi jsou asi zhýčkaní.

Je tu však i druhý pohled: Koronavirus buď v létě zlenivěl nebo nadobro ztratil sílu. (Choval by se tak podle nepěkného vtipu, že věci vyrobené v Číně nikdy dlouho nevydrží.).

Do nemocnice musí jen malá část nakažených, vážných případů je zlomek a takřka bez výjimky se týkají lidí, kteří trpí i jinými chorobami. Tak proč se nyní znepokojovat a omezovat lidi? Na podzim a v zimě to možná bude zase horší.

Přes to se člověk nedokáže ubránit dojmu z jakéhosi odezdikezdismu. V březnu byla zdejší omezení pomalu nejtvrdší v Evropě. Nyní jsme nejliberálnější, i když příklad dnes už zvěčnělého klubu Techtle Mechtle ukazuje, že nákaza se může šířit pořád bleskově.

Roušky ve vnitřních prostorách a v hromadné dopravě stejně jako omezení otevírací doby barů by nikoho nezabily. A ne podle semaforu, nýbrž pro všechny. Když to bude podle něj, to bude nářků. A pak se budou měnit barvy, jako když si naposled stěžovala Praha.