V jedné brněnské škole zakázali žákům mobily. Musí je zamknout do skříněk a celý den ani ťuk. Učitelé si to pochvalují. Děti si užívají odpočinku o přestávkách, místo aby civěli do svítících krabiček. Podotýkám, že za mých školních časů jsme po sobě házeli houbou, honili se a rvali jako koně.

I děti na oné brněnské škole se po zákazu svých miláčků více pohybují, mluví spolu a jsou soustředěnější. Asi jsou hodnější, než jsme bývali my. Na první pohled se zdá, že je vše v pořádku, nastala idyla. Ale je to tak doopravdy?

Kateřina Perknerová
Studenti by volili Danuši. Vědí proč?

Platón učil, že písmem se nedá zaznamenat nic podstatného, jen lidem kazí paměť. Totéž učili keltští druidové. Když byl vynalezen knihtisk, úpěli mniši opisovači, že celá knižní kultura půjde vepsí. První pasažéři na železnici se děsili, že ta příšerná rychlost je roztrhá. Každá novota vzbuzuje strach a obavy o osud civilizace.

Nikoli pes, ale mobil je dnes nejlepším přítelem děcka. Hraje si s ním, baví se s ním a také se učí. Nejen zacházení s tou hračkou, ale například angličtinu, kterou u nás základní školy většinou učí prachmizerně. Jistě, působí nesoustředěně, ale co mají dělat, když je výklad nesnesitelně nudný? Za mých časů jsme po sobě stříleli rýží z verzatilky a posílali psaníčka.

Martin Komárek
Rasismus a sexismus?

Mobil je dnes výkonným výrobním prostředkem. Díky němu se do veřejného prostoru může dostat každý. Může se stát hvězdou. Naopak ten, kdo s ním neumí zacházet, bude zle znevýhodněn, když se bude ucházet o lepší místo.

Ta věc však vzbuzuje závislost, tříští pozornost a zakrývá lidem krásy přirozeného světa. Bojovat proti němu zákazem se mi však zdá přehnané. Líbila by se mi například motivační hra o ceny, který školák bez něj vydrží nejdéle.