Impérium přestalo ale oficiálně existovat v roce 1997, kdy byla poslední kolonie Hongkong předána Číně. Přesto je dnes královna Alžběta II. symbolickou panovnicí v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, Nové Guinei a směsici malých ostrovních států. Je to podobné, jako kdybychom měli nějakého rakouského krále a ten by byl i dnes formálně hlavou Česka i Slovenska.
Podobně přežitá jako celý systém je i sama britská panovnice, která by v normálním světě už tak před dvaceti lety předala vladařské žezlo svému synu Charlesovi. I ten přitom vidí monarchii úplně jinak než jeho matka, která převzala vládu v roce 1952, kdy třeba ještě byla britskými koloniemi polovina Afriky.
Není divu, že nejmladší generace britských monarchů má s královskou rodinou model 52 tak velké problémy. Harry a Meghan, které nečekají vladařské povinnosti, udělali odchodem z tohoto přestárlého panoptika, jež kvůli Alžbětě II. není schopno pohybu, to nejlepší, co mohli.
Historka o obavě královského prostředí z barvy pleti jejich dítěte je jen drobnou ukázkou toho, jaká je současná forma monarchie už jen relikvií. Relikvií ztracené a zdaleka ne ve všem kladné minulosti Británie, jejíž oživování o opěvování dovedlo Londýn tam, kde teď je.