Autor je spisovatel.

Takže třeba během dvou dnů nařídí zavřít jídelny a zase je otevřít. Nebo prodlouží karanténu na 21 dnů a za dva dny ji zase zkrátí na 14. Nebo tvrdí zvláštní a rozporuplné věci o své rodině.

Za normální situace by bylo jasné, že něco není v pořádku – takže by se postavil proti příslušný ministr nebo poslanci ze strany, která ho nominovala. Jenže to v našem hypotetickém případě nenastane, neboť všichni výše zmínění jsou paralyzovaní něčím na způsob stockholmského syndromu nebo se prostě bojí nebo situace využívají.

Navenek to tedy působí, že za těmi patologickými rozhodnutími stojí celá vláda, a protože nikdo nepředpokládá, že může být celá vláda nemocná, tak se pozorovatelé snaží situaci nějak racionalizovat – hledat pro ni nějaké logické vysvětlení.

Premiér navíc vystupuje autoritativně, normálně se obléká a pečuje o svůj vzhled. A co je u těchto poruch běžné – svoji situaci si vůbec neuvědomuje a o to navenek působí přesvědčivěji.

To by byla docela nebezpečná situace, ne?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.