Zoufalá matka: Nemáme s dětmi kam jít
Kolín - Stará se o šest dětí. K tomu hledá práci. Podnájem nemůže finančně utáhnout, navíc jí bude končit. Včera měla odevzdat klíče. Městský byt nedostala. Zuzana Hrdá je zoufalá do slova a do písmene.
Jana Martinková
Diskutovat (23) 8.2.2010 18:20 aktualizováno 9.2.2010 17:08
„Nevím, co si počít. Neřeším to přece pár týdnů, ale už rok,“ řekla tichým hlasem člověka v beznadějné situaci.
O příběhu matky samoživitelky jsme informovali krátce po Vánocích, tedy po svátcích, během nichž se v bedně přání pod vánočním stromem na Karlově náměstí objevilo i přání jednoho z jejích dětí. Bylo jednoduché. Alespoň co do složitosti vysvětlování. Zkrátka byt.
Městský se ale stále nerýsuje, a tak Zuzana Hrdá zkouší sehnat dobrou střechu nad hlavou pro svou rodinu, kde se dá. „Obešla jsem už přes 60 podnájmů v Kolíně i okolí. Ani v jednom nám to nevyšlo. Buď jsem na to neměla dost peněz nebo majiteli vadilo, že by se mu do domu nastěhovala rodina se šesti dětmi,“ popsala.
Začátkem roku svitla naděje. Krásný byt ve Starém Kolíně. Pro rodinu to znělo jak rajská hudba a okamžitě začala přeměřovat lednici a další nábytek, jestli se do nového domova vejde. A děti vydatně pomáhaly. „Jenže ten byt jsme nakonec nedostali. Dozvěděla jsem se to pár dní před termínem, kdy jsme se měli stěhovat. Uprosila jsem tedy současného pana domácího ještě o týden v současném podnájmu, abych se pokusila narychlo sehnat něco jiného. Jinou střechu nad hlavou nemáme,“ popsala Zuzana Hrdá.
Neví, co bude dál. Zuzana Hrdá podle svých slov brečí tři dny v kuse. „Vím, že tím se nic nespraví. Musím jednat. Snažím se strašně moc, ale všechno vychází naplano. Bojím se, že když nebudeme mít odpovídající bydlení, přijdu o děti,“ říká přerývaným hlasem, jak se snaží zadržet pláč, žena, na níž kdekdo hádá, že to, pro co žije, jsou právě její děti.
„Jedinou šancí je teď pro nás ubytovna, tedy jedna místnost, kam si ani nemůžeme přestěhovat nábytek, ani mít třeba na pokoji varnou konvici. Ale já potřebuji pro děti neustále vařit, spoustu péče potřebuje zvlášť to nejmenší. A jak to dělat, když nemáte po ruce ani ledničku. Šest dětí – to jste celý den v kuchyni,“ dodala s tím, že se současnými příjmy si navíc není jistá, jestli by i zmíněnou ubytovnu vůbec byla schopná zaplatit.
„Můžu dát za bydlení deset tisíc, na víc prostě nemáme. Nepotřebujeme obří byt s balkónem a zimní zahradou. Stačí nám kuchyň a místnosti, které by byly alespoň dvě, aby se děti mohly v klidu učit,“ dodala skromně.





















