Zaznamenává Okresní soud v Kolíně souvislosti s krizí, změnu ohledně počtu sporů o výživném na děti a v jakém směru?

Než odpovím na tuto otázku, chtěla bych uvést jeden statistický údaj. Od svého nástupu do funkce předsedkyně soudu si vedu přehlednou tabulku o vývoji všech hlavních agend zdejšího soudu, tedy i agendy opatrovnické, do níž spadá i řešení problematiky výživného na nezletilé děti. Z této tabulky jednoznačně vyplývá, že počet opatrovnických věcí stále stoupá, nejvyšší za uplynulých 20 let byl v loňském roce, a to l422 věcí. V prvním čtvrtletí tohoto roku jsem zaznamenala jeden údaj, z něhož je patrné, že se současná krize odráží i v otázce výživného pro děti, neboť v loňském roce jsme v l.čtvrtletí evidovali pouze jednu věc, kdy bylo požádáno o snížení výživného, oproti tomu ve stejném období letošního roku už bylo těchto návrhů l7. Pokud jsou tedy tyto žádosti o snížení výživného podávány, skutečně jejich zdůvodněním je ztráta zaměstnání, příp.snížení mzdy či ukončení podnikatelské činnosti nebo zhoršení podnikatelských výsledků.

Jakými kritérii se soud řídí při rozhodování o výši výživného?

Rozhodujícími hledisky pro určení výživného jsou jednak odůvodněné potřeby dítěte /oprávněného/ a jednak schopnosti a možnosti rodiče /povinného/. Toto jsou dvě obecná hlediska, kromě kterých se však soud řídí i dalšími zvláštními hledisky.

Existují určité mezníky ve vývoji dítěte, s nimiž obvyklé bývá spojováno zvýšení výživného?

Ano, existují. Už v případě novorozence nelze jeho potřeby redukovat jen na zjištění jeho výživy. Věk dítěte byl v minulosti vnímán tak, že dítě útlého věku mělo menší potřeby, avšak v současné době i u tohoto dítěte mohou být jeho potřeby zvyšovány výdaji za jednorázové pleny, kosmetické přípravky, očkování a další. Potřeby dítěte se potom mění v předškolním věku, pokud je dítě umístěno do předškolního zařízení, vznikají náklady, v souvislosti s hrazením stravného a příspěvku na neinvestiční náklady. Dalším důležitým mezníkem je začátek povinné školní docházky, kdy nástup do l.třídy je provázen určitými výdaji, jako je nákup učebnic, sešitů apod. U dětí školního věku jsou potom potřeby zvyšovány řadou mimoškolních aktivit, pobyty ve škole v přírodě, na lyžařských zájezdech a jiné. Ke zvýšení nákladů také dochází v období dospívání, či s nástupem a pokračování ve studiu na střední školu.
Některé okolnosti také ovlivní rozsah odůvodněných potřeb dítěte, bez ohledu na jeho věk. Jde např.o náklady spojené se zdravotním stavem nezletilého dítěte. Je třeba zohlednit stomatologickou péči, někdy je třeba doplácet léky a zdravotní péči, kterou nehradí pojišťovny, výrazně vzrůstá počet alergologických onemocnění, s nimiž jsou spojeny výdaje na vakcíny, za léčebné pobyty na horách a u moře, za speciální stravu a další. Značné částky mohou být také vynakládány též na pořízení brýlí. V určitých případech, zejména u dětí blízkých zletilosti, je možné vzít v úvahu i náklady na zajištění antikoncepčních prostředků.

Co se míní schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry rodiče, tedy povinného?

Je to druhé základní obecné kritérium pro posuzování výživného. Ve spojení s odůvodněnými potřebami dítěte určuje celkový rozsah vyživovací povinnosti k dítěti, ale současně vyjadřuje i míru, jak se má každý z rodičů na této povinnosti účastnit. Posuzování schopností, možností a majetkových poměrů rodiče, je v dnešní době daleko složitější, než tomu bylo v minulosti. V minulém režimu byl téměř každý občan v pracovním poměru a získat zprávu o jeho příjmech nebyl žádný problém, což dnes neplatí. Narážím na problém, s kterým se často setkáváme, kdy oficiální mzda bývá mnohem nižší, než zaměstnavatel skutečně pracovníkovi poskytuje. Možnost soudu, zjistit v takovém případě skutečné příjmy, jsou velmi omezené. Soudu potom nezbývá, než se soustředit na provádění dalších důkazů, kdy zjišťujeme celkovou majetkovou situaci rodiče, životní úroveň jeho i jeho celé rodiny. Dalším velkým problémem při stanovení výživného jsou nezaměstnaní rodiče. V některých případech jsou příčiny jejich nezaměstnanosti zcela objektivní, kdy nemohou najít práci z důvodu věku, zdravotního stavu či velké nezaměstnanosti. Avšak setkáváme se i s případy, kdy je velké množství nezaměstnaných, kteří nepracují nikoliv proto, že není v jejich silách si práci zajistit, ale proto, že pracovat nechtějí, nebo považují za výhodné pracovat tzv.načerno a pobírat k tomu sociální dávky. V těchto případech musíme spolupracovat s úřady práce, které nám poskytují informace, zda tento rodič je evidován v evidenci uchazečů, zda dodržuje stanovený režim, zda odmítl nabízené pracovní příležitosti a zejména, jaký je počet nabízených volných pracovních míst v tom kterém okrese a jaký výdělek je nabízen.

Existují nějaké závazné tabulky na určení výživného?

V současné době je stav takový, že žádné takovéto tabulky neexistují. Nejspolehlivější metodou při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti je posouzení soudem, který může vzít do úvahy vše, co má být při stanovení výživného uvažováno. Samozřejmě však dochází k tomu, že se objevují určité rozdílnosti při stanovení výše výživného, které mohou být mimo jiné dány regionálními podmínkami, zkušenostmi a názory soudců, kteří jednotlivé konkrétní případy posuzují. V minulosti se činily pokusy o stanovení výživného určitým mechanickým způsobem, všechny způsoby výpočtu však mají řadu nedostatků, a proto se jeví jako velmi nutný princip určitého sjednocení.

Je Vám známo, zda se na tomto sjednocení pracuje?

Myslím si, že ano, neboť zhruba před 2 měsíci jsme byli dotazováni Ministerstvem spravedlnosti ČR k otázce, jakým způsobem a podle čeho stanovujeme výši výživného. Zpracovala jsem podrobně připomínky a ministerstvu zaslala.

Prý se připravuje návrh, kdy by byla stanovena výše výživného podle platu. Tento návrh předkládá poslankyně Anna Čurdová. Co na to říkáte Vy?

Je zřejmé, že se objevuje snaha tuto problematiku řešit.
Vzhledem k závažnosti a citlivosti tohoto tématu, by se diskuse ohledně něj však neměla stát předmětem předvolebních politických proklamací a politikaření, ale mělo by se jím velmi seriozně zabývat tým zasvěcených odborníků, na jehož konci by měla být jednotná politická shoda. Považovala bych za velmi nešťastné, kdyby se měla otázka výživného pro nezletilé děti stát jedním z námětů předvolební kampaně.

Jakým způsobem se určuje výživné v jiných státech Evropy?

Měli jsme možnost seznámit se s pomocnými tabulkami alespoň dvou nejbližších sousedních států, Německa a Rakouska, a to prostřednictvím pana dr. Pavla Springera, německého soudce, který působil jako poradce při Ministerstvu spravedlnosti ČR
Např.v Německu existují v každém spolkovém státě trochu odlišné tabulky, jejichž základní směry však vymezují a určují tzv.tabulky Düssldorfské. Jsou založeny na nominálních hodnotách určujících výši výživného s ohledem na plat povinného rodiče a stáří dítěte. Způsob jejich vzniku a stálého upravování a přizpůsobování měnícím se ekonomickým a sociálním podmínkám je velmi složitý, důsledně reagující na judikaturu a poznatky, jak u vrchních soudů, tak Nejvyššího spolkového soudu.
V Rakousku vychází systém z procentuálního dílu příjmu povinného v návaznosti na jeho další vyživovací povinnosti, na zdravotní stav všech účastníků a náklady s tím spojené, způsob vzdělávání a z mnoha dalších subjektivních okolností.


Řeší otázku výživného u Vašeho soudu specializovaní soudci?

U zdejšího soudu je podle rozvrhu práce na opatrovnický úsek zařazeno několik soudců, jejichž specializací je právě opatrovnická agenda, řešící problémy nezletilých dětí, tudíž i otázky výživného. Již řadu let, kdy působím jako předsedkyně soudu, zastávám ten názor, že agenda zabývající se problémy nezletilých dětí patří mezi takovou agendu, které musí být věnována náležitá a zvýšená pozornost. Měla jsem možnost zúčastnit se stáže v Rakousku a poznala jsem, jak obrovská pozornost je otázkám výživného v této zemi věnována. Bohužel však musím konstatovat, že prosazovat to, aby se těmto věcem náležitá pozornost, kterou si zaslouží, věnovala, není vůbec jednoduché. Setkávám se s názory, že se jedná o okrajovou agendu, kterou může soudit každý začínající soudce. Dříve se této agendě říkalo „dudlíková“. Takového názory však pramení z naprosté neznalosti věci. Můj názor je takový, že tuto agendu by měli soudit zkušení soudci, což se také snažím u našeho soudu realizovat.

Vy také soudíte věci týkající se nezletilých dětí?

Ano, jako předsedkyně soudu nejen řídím soud, ale také zároveň soudím. Dlouhodobě se problematice rodinného práva věnuji a ráda bych se věnovala i v budoucnu. Mám řadu zkušeností, za dva roky tomu bude již 30 let, co v justici pracuji. Vztah k rodinným věcem mám i z toho důvodu, že jsem vychovala dva, dnes již dospělé syny a v současné době si užívám i jiné role, kterou život přináší, kdy jsem se stala babičkou. Vím tedy, kolik starostí a radostí výchova dětí a problematika s tím spojená, přináší. Snažím se proto své životní zkušenosti uplatnit v praxi a zejména na účastníky působit tak, aby se byli schopni o svých dětech rozumně domluvit, což mnohdy není jednoduché. V rámci soudního řízení se bohužel mnohdy dítě stává prostředkem k vyřizování účtu mezi rodiči, aniž si rodiče uvědomují, jak hrozně tím dítěti ubližují.

Jak může postupovat rodič v případě, pokud druhý rodič neplatí řádně výživné ?

Může postupovat dvojím způsobem, podat návrh na nařízení exekuce a dále také podat trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy. Jenom pro ilustraci, za první čtvrtletí tohoto roku bylo podáno již 26 návrhu na nařízení exekuce pro neplacení výživného.