Jak dlouho se věnujete pekařině?
Celý život peču chleba, už od svých šestnácti let. Teď mi je pětasedmdesát.

Jak jste se dostal na pečení do Štolmíře?
Láďa , který tady pečení vede, mě sem pozval, abych mu pomohl. To já rád, protože je to pro mě takové krédo pořád. Do teď jsem pořád někde dělal. V Poděbradech jsem pomáhal a jemu jsem také pomáhal. Teď když mám čas, tak jedu sem.

Stále vás pekařina baví? I po těch dlouhých letech?
Myslím si, že to dělám proto, abych to nezapomněl. Pekařinu mám rád. Když mě Láďa oslovil, jestli bych sem nechtěl jezdit, souhlasil jsem. Jeho paní mě vždycky přiveze a jsem tu rád.
Je to taková fajnová pekařina, která byla kdysi. Já jsem ji před těmi padesáti lety také ještě zažil.

V čem se liší od té dnešní?
Byla to doba, kdy se ještě muselo dělat rukama. To nebyly rohličáky, aby dělaly rohlíky. Byl rohličák, ale na jeden rohlík. A třeba veky se musely dělat ručně. Dnes to dělají všechno stroje už i v těch malých pekárnách. Já jsem zažil ještě starou pekařinu za národního podniku, ale dělalo se téměř všechno ručně. Akorát se nemíchalo, to už míchaly míchačky.

Hovoříte o tom, že jste dělal starou pekařinu a oboru se věnujete dodnes. Učil jste někdy? Nebo učíte nyní?
Dnes už nikoho neučím. Samozřejmě se pekařina učí, třeba i v Poděbradech. Ale nevím co z toho vyjde. Ti mladí…
Oni by chtěli dělat, ale aby tomu něco dali, to ne. Každý by natáhl ruku, ale u pekařiny a obzvlášť u malé pekařiny, co neudělají ruce, tak není.

Já jsem zažil pár učedníků. Jeden se mě například ptal, kdy budu míchat. Říkám mu, že za chvíli. On se chtěl podívat, ale já šel míchat a on nikde. Nehledal jsem ho, nejspíš byl někde na dvoře, možná tam kouřil. Zkrátka zájem spíše žádný. Čistit plechy, to učni museli, ale aby šli sami míchat nebo se hrnuli k peci?

Vraťme se zpět do Štolmíře. Tady ten zájem o klasickou pekařinu je?
Tady jsou určití lidé, kteří okolo toho dělají a zajímají se o to, ale pekaři jsme tu jen já a Láďa. Jinak to jsou lidé, kteří to mají rádi a rádi pomůžou, s čím je zrovna potřeba.

Hovořil jste o tom, že pekařina tady je taková jako byla kdysi, přibližte mi to.
Tohle je atypická pekařina. Je to jako za starých dobrých časů. Takových pecí jako tady moc není. Jsou asi tři nebo čtyři v celé republice. S takovou pecí se musí umět dělat. Nemá komín ani světlo. Vše se dělá po tmě. Je to zkrátka pro takové fandy jako jsme my dva s Láďou.

Pec je tedy replikou historické pece, je jiný i samotný chléb a další pečivo?
Ta receptura je tady úplně jiná, než co se kde dělá. V těstě je větší poměr žita než pšenice. Tady je asi 70 procent žita a 30 procent pšenice. Je to prokvašené a to se už dneska nedělá. Dnes se používá umělý kvas. Tam potom chybí to prokvašené žito.

Na závěr se vás musím zeptat, zda pečete i doma, když jste takový fanoušek pekařiny. Nebo kovářova kobyla chodí bosa?
Doma vůbec nepeču. Já si dojdu do pekárny. To bych ženě udělal doma v kuchyni hrozný nepořádek, to nestojí za to. A ještě aby se to potom třeba nepovedlo. Jednou když jsem byl mladší, tak jsem dělal doma vánočku. Ale jinak nepeču, protože si vždycky seženu dobré pečivo.