KACHLOVÁ KAMNA

Obvyklým vybavením každého stavení byla velká kachlová kamna s plotnou z litinových plátů a kachlovou nástavbou s jednou nebo dvěma troubami. Součástí kamen byl také kamnovec, litinová vana krytá víkem, která sousedila přímo s ohništěm. Podle velikosti kamen se vešlo do kamnovce cca 20 až 30 litrů vody, která po celou dobu topení byla teplá stále k dispozici. Voda sloužila k urychlení vaření a k mytí nádobí. Často vedle kamen stála pec, kterou v zimě procházel kouř, který ji ohříval. Horní plocha pece sloužila k sušení, ale dalo se na ní ležet, pěkně v teple.

Odtud pochází hezké slovo „pecivál", ten, kdo se jenom povaluje na peci. Tuto pec však nemůžeme zaměňovat se skutečnou pecí, o které bude ještě řeč.
Nástavba s troubami mezi pecí a plotnou byla vysoká, často nahoře vyzdobená hrnci a dalším kuchyňským vybavením. Nad kamny byla od stropu zavěšená dřevěná tyč sloužící k sušení utěrek nebo věcí po dešti.

Nepostradatelnost kachlových kamen dokládají obrázky Josefa Lady, který je namaloval i ve vodnické světnici pod hladinou rybníka.

V některých velkých domech se ještě uchovala tzv. černá kuchyně, což bylo volné ohniště umístěné obvykle pod komínem. Oheň ohříval nádoby zavěšené na řetězech nebo umístěné na trojnožkách nad ohněm. Ve velkých domech to bylo volné ohniště uprostřed místnosti a komínový otvor byl ve stropě. Není divu, že zdivo a strop byly začouzené, proto uvedený název.

Za pokrok bylo možno považovat různé typy lihových vařičů, sloužících k rychlému ohřevu zejména v létě. Podobně jako petrolej sloužil ke svícení v petrolejkách, sloužily lihové vařiče k ohřevu a vaření.

Postupným zaváděním elektrifikace tyto nástroje ke svícení a vaření postupně vymizely. Dlouho však ještě sloužily jako rezerva při častých výpadech elektrického proudu.

PEC

Kromě kamen bývaly v domech pece, které jsou historicky ještě starším vybavením. Pec byla jednoduché konstrukce, obvykle z žáruodolných cihel. Klenba nad rovnou podlahou, vepředu s otvorem pro přikládání, vzadu s vývodem do komína. Vývod spalin byl opatřen regulační klapkou.

V peci se zatápělo měkkým dřevem, ale další topení bylo již s výhřevnějším tvrdým dřevem. Roztopení pece se poznávalo snadno. Vnitřní stěna pece musela být čistá bez sazí, všechny saze uvnitř při dosažení správné teploty shoří. Pec se nemusela nikdy čistit jako trouba. Po shrnutí zbylého ohně na stranu a vymetení dna pece je pec připravena k pečení. Nejprve se začaly péci placky typu pizzy. Následně se peklo maso, zelenina, zapékané pokrmy v kameninových nádobách a pekáčích. Dále chleba, který byl nejdůležitější. Nakonec různé sladké a slané pečivo. Zbytkové teplo se mohlo využít ještě k sušení.

Sálající teplo pece působí na úpravu pokrmů ze všech stran. Pec dokáže sálat teplo i několik hodin a při mírném přitápění může být zahřátá i několik dní, například při velkých svátcích.

V dnešní době se použití pecí vrací v pizzeriích, protože pizzy jiným způsobem nejdou kvalitně péct.

Petr Baláček